1Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem.2Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.3Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“4„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘[1]5a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘?[2]6A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“7Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“[3]8Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo.9Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“[4]10„Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.11„Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno.12Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali.14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“15Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.16Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“17On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“18„A která?“ zeptal se. Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži,19cti otce i matku‘[5] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“[6]20„To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“21Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“22Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.23Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království.24A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“25Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.26Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“27„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“28Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku[7] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život.30Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
Matouš 19
Český ekumenický překlad
— O rozluce
1 Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.2 Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“7 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“8 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ 10 Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“11 On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
— Ježíš a děti
13 Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“15 Požehnal jim a šel dál.
— Bohatý mladík
16 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“17 On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“20 Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“21 Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“22 Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
— O majetku
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.24 Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“25 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27 Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“