Marek 11,27 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Král na oslíku

1 Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3 Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“ 4 Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5 Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ 6 Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je. 7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8 Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9 Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: „Hosana!“^[1] „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“^[2] 10 „Požehnané království našeho otce Davida!“ „Hosana na výsostech!“ 11 Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

Doupě lupičů

12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli. 15 Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 16 a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. 17 Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“^[3] 18 Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19 Večer pak znovu odešli z města.

Boží víra

20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“ 22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. 25 [26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“^[4]

Jakým právem

27 Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu 28 se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“ 29 „Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“ 31 Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 32 Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. 33 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Vjezd do Jeruzaléma

1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! 3 A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ 4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ 6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7 Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! 10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“ 11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.

— Prokletí fíkovníku

12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. 13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. 14 I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.

— Očištění chrámu

15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; 16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. 17 A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ 18 Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. 19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

— Uschlý fíkovník

20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. 21 Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ 22 Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! 23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. 24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. 25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. 26 Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“

— Spor o Ježíšovu pravomoc

27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší 28 a řekli mu: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal tuto moc, abys to činil?“ 29 Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím! 30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí? Odpovězte mi!“ 31 I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 32 Řekneme-li však ‚od lidí‘?“ – to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok. 33 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“