Lukáš 20,14 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Jakým právem

1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší 2 se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“ 3 Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, 4 byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“ 5 Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 6 Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ 7 Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“ 8 „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O zlých vinařích

9 Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. 10 V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 11 Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. 12 Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali. 13 Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ 14 Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ 15 Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16 Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“ „To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli. 17 Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným‘?^[1] 18 Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ 19 Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

Čí je ten obraz?

20 Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. 21 Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. 22 Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ 23 Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: 24 „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. 25 „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 26 A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

Bůh je Bohem živých

27 Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: 28 „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.^[2] 29 Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 30 Potom si ji vzal druhý, 31 třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. 32 Nakonec pak zemřela i ta žena. 33 Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35 Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. 36 Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.^[3] 38 On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“ 39 „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. 40 Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

Syn, nebo Pán?

41 Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 42 Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, 43 než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘^[4] 44 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ 45 Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: 46 „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na náměstích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích 47 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Spor o Ježíšovu pravomoc

1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími 2 a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ 3 Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, 4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ 5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6 Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ 7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud. 8 Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

— Podobenství o zlých vinařích

9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. 11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. 12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. 13 Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ 14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ 15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ 17 On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘ 18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

— Spor o daň císaři

20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. 21 Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. 22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: 24 “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ 25 Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

— Spor o vzkříšení

27 Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: 28 “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30 Jeho manželku si vzal druhý, 31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. 32 Nakonec zemřela i ta žena. 33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ 34 Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. 35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. 36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. 37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. 38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ 39 Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ 40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

— Mesiáš, Syn Davidův

41 Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? 42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ 44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“

— Varování před zákoníky

45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: 46 “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 47 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“