List Jakubův 2

Bible, překlad 21. století

1 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.2 Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?3 Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –4 copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?5 Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?6 Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?7 Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?8 Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“[1] dobře děláte.9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.10 Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.11 Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“[2] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.12 Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.13 Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.14 K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?15 Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?16 Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.19 Ty věříš, že je jediný Bůh?[3] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?[4]21 Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?22 Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!23 Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“[5] a byl označen za Božího přítele.[6]24 Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.25 Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?26 Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

List Jakubův 2

Český ekumenický překlad

1  Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.2  Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.3  A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“4  Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? 5  Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?6  Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?7  Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? 8  Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.9  Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.10  Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.11  Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.12  Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.13  Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. 14  Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?15  Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,16  a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?17  Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. 18  Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.19  Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.20  Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?21  Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?22  Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?23  Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘.24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!25  Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? –26  Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.