1„Bože našich otců, Pane milosrdenství, ty jsi svým slovem všechno učinil2a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti, aby panoval nad tvými tvory,3aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti a konal soud s poctivou myslí.4Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí, a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.5Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky, slabý člověk s krátkým životem, který jen málo chápe právo a zákony.6Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý, bez tvé Moudrosti by nebyl nic.7Tys mě ustanovil králem svého lidu a soudcem nad svými syny a dcerami.8Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, aby byl obrazem svatostánku, který jsi od počátku připravil.9S tebou je Moudrost, která zná tvá díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých příkazů.10Sešli ji ze svatého nebe, od trůnu své slávy ji pošli sem, aby mi pomáhala při mém úsilí a abych poznal, v čem máš zalíbení.11Ona vše ví a všemu rozumí, a tak mě moudře povede v mém jednání a svou slávou mě ochrání.12Tehdy ti mé skutky budou příjemné, tvůj lid budu soudit spravedlivě a budu hoden trůnu svého otce.13Kdo z lidí pozná Boží plány? Kdo pochopí, co chce Hospodin?14Myšlenky smrtelníků jsou bídné a naše záměry vrtkavé.15Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo a ustaranou mysl tíží zemský stan.16Jen stěží chápeme, co je na zemi, s námahou nacházíme, co máme na dosah – kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?17Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí, dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?18Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily, lidé poznali, v čem máš zalíbení, a byli spaseni tvou Moudrostí.“
1Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem 2a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout, 3a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší, 4daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mě z počtu těch, kdo ti slouží. 5Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony. 6I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic. 7Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer. 8Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil. 9S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. 10Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení. 11Ona ví všechno a rozumí všemu, rozvážně mě povede v mém konání a zachová mě ve své slávě. 12Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a budu hoden trůnu svého otce. 13Neboť pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina? 14Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné, 15neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi. 16Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích? 17Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha? 18Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.