1I já jsem jen smrtelník tak jako všichni, potomek prvního člověka z hlíny. V matčině lůně jsem byl zformován v tělo,2po deset měsíců[1] jsem houstl v krvi z mužského semene a rozkoše milostného spojení.3Když jsem se narodil, vdechl běžný vzduch, na stejnou zemi jsem dopadl. Nejdříve jsem jako všichni spustil křik,4pak mě odchovali v plenkách se vší starostí.5Žádný z králů přece neměl jiný počátek žití:6všichni přicházejí stejně a stejně i odcházejí.7Proto jsem se modlil a byl mi dán rozum, vzýval jsem Boha a dostal ducha Moudrosti.8Cenil jsem si jí nad žezla a trůny a bohatství jsem proti ní pokládal za nic.9Nepřirovnal bych k ní ani žádný drahokam – vždyť všechno zlato je před ní jak trocha písku a stříbro se vedle ní podobá blátu.10Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jsem jí přednost i před světlem, neboť její záře nehasne.11Spolu s ní se mi dostalo všeho dobrodiní, z jejích rukou jsem přijal nezměrné bohatství.12Radoval jsem se, že Moudrost vévodí všemu, nevěděl jsem však, že to vše od ní pochází.13Beze lsti jsem se jí učil, nezištně ji předávám, její bohatství neskrývám.14Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem a kdo ji získají, navážou přátelství s Bohem – dary poučení je totiž k němu dovedou.
Bůh dárcem poznání
15Kéž mi Bůh dá, abych mluvil rozvážně a uvažoval přiměřeně darům, jichž se mi dostalo, neboť on je vůdcem Moudrosti i správcem mudrců.16My i naše slova jsme přece v jeho ruce, též všechna rozumnost i zručnost v řemeslech.17On mi dal pravé poznání skutečnosti, abych znal řád světa i působení živlů:18počátek, konec i prostředek časů střídání slunovratů a změny ročních dob,19koloběh roků a postavení hvězd;20povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů[2] i lidské myšlenky, rozmanitost bylin i působení kořínků.21Poznal jsem vše, co je zjevné i skryté, neboť mne vyučila Moudrost, ta tvůrkyně všeho.
Božská podstata Moudrosti
22Neboť v ní je duch rozumný a svatý, jedinečný, mnohotvárný a jemný, hbitý, čirý a neposkvrněný, jasný, odolný, dobrotivý a pronikavý,23nespoutaný, dobročinný a lidumilný, pevný, neochvějný a bezstarostný, všemocný a vševidoucí, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a velejemné.24Moudrost je hbitější než nejhbitější pohyb; vše proniká a prostupuje svou čistotou.25Je výdechem Boží moci a ryzím výtryskem slávy Všemohoucího – proto se do ní nevmísí nic poskvrněného.26Je odleskem věčného světla, čistým zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobroty.27Je sama jediná, ale může všechno, zůstává sama v sobě, ale vše obnovuje, po všechna pokolení vchází do svatých duší a činí z nich Boží přátele a proroky.28Neboť Bůh nikoho nemiluje víc než toho, kdo žije s Moudrostí.29Ona je nad slunce krásnější, překonává všechna souhvězdí – i ve srovnání s denním světlem vítězí!30Den totiž musí noci ustoupit, Moudrost však nepodlehne zlu.
Kniha Moudrosti 7
Český ekumenický překlad
Stejný počátek života všech lidí
1Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jako první byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo, 2po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení v spánku. 3A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni. 4Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech. 5Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití; 6vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
Moudrost je nad všechny dary
7Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti. 8Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní, 9nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta. 10Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne, protože její záře nepohasíná. 11Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství. 12Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou. 13V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství pro sebe neukrývám. 14Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
Bůh je zdroj všeho poznání
15Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré. 16Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělná dovednost. 17On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů, 18počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob, 19koloběhy roku a postavení hvězd, 20povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů. 21Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.
Vznešenost a krása moudrosti
22Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý, 23nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné. 24Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko. 25Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nic poskvrněného se do ní nevloudí. 26Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti. 27Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, v každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky. 28Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí. 29Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje. 30Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.