1Tehdy se spravedlivý postaví s velkou smělostí před ty, kdo ho utiskovali a zlehčovali jeho útrapy.2Až ho uvidí, strašně se vyděsí, ohromeni z jeho nenadálé záchrany.3Vydechnou samou úzkostí a s lítostí spolu zanaříkají:4„To je ten, kterému jsme se smáli, ten, kterého jsme my blázni haněli! Jeho život nám přišel jako šílenství a jeho konec byl potupný.5Jak to, že byl započítán mezi Boží syny a má podíl mezi svatými?6To my jsme zbloudili z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám chybělo a slunce pro nás nevyšlo.7Dosyta jsme užili cest neřesti a záhuby, trmáceli jsme se nepřístupnými pouštěmi, cestu Hospodinovu jsme ale neznali.8K čemu nám byla ta naše namyšlenost? K čemu nám pomohlo bohatství a nadutost?9To všechno přešlo jako stín, jak zvěst, co rychle pomíjí.10Jako loď, co brázdí vzduté vody: propluje, a není po ní stopy, její kýl nezanechá brázdu mezi vlnami.11Nebo jako když pták přeletí po nebi: po jeho cestě není ani známky – údery perutí bičuje řídké ovzduší, rozráží je jeho silný svist, máváním křídel si cestu proráží, po jeho letu však nezbude ani památky.12Nebo jako když se vystřelí šíp k terči: prořízne vzduch a ten se za ním hned spojí, takže jeho dráha už není k rozeznání.13Takto i my jsme se narodili a hned zmizeli, neprojevili jsme ani náznak ctnosti, ale vyčerpali jsme se špatností!“14Jakou naději má bezbožník? Je jako pleva, již vítr unáší,[1] jako jemné jíní hnané vichřicí, jako větrem rozptýlený dým – mizí jako vzpomínka na hosta, co se jen na den zastavil.15Spravedliví však žijí navěky; jejich odměna je u Hospodina a Nejvyššímu na nich záleží.16Proto obdrží slavné království a krásnou korunu z ruky Hospodinovy, který je ochrání svou pravicí a svým ramenem je zaštítí.17Hospodin si obleče zbroj své horlivosti, jako zbraň ke ztrestání nepřátel uchopí stvoření.18Obleče si pancíř spravedlnosti, poctivý soud si jako přilbu nasadí,19svatost si vezme jako nepřemožitelný štít.[2]20Jako meč nabrousí svůj přísný hněv a celý svět s ním půjde proti těm bláznům do boje.21Blesky vyšlehnou jako dobře mířené šípy, vyrazí k cíli z mraků jak z napjatého luku22a kroupy plné hněvu vylétnou jako střely z praku. Rozbouří se proti nim mořské vlny a řeky je bez milosti zaplaví.23Zvedne se proti nim mocný vítr a rozmetá je jako smršť. Nepravost zpustoší celou zemi a ničemnost skácí trůny mocných.
Kniha Moudrosti 5
Český ekumenický překlad
Pozdní lítost svévolníků
1Spravedlivý tehdy s velkou neohrožeností předstoupí před ty, kdo ho sužovali a pohrdali jeho úsilím. 2Při pohledu na něho budou zachváceni hrozným strachem a užasnou nad jeho nečekanou spásou. 3S úzkostným povzdechem si pro sebe kajícně řeknou: 4„To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu jako příklad potupy, nám pošetilým! Jeho život jsme považovali za nesmyslný a jeho konec za bezectný. 5Jak to, že je připočten k Božím synům a že jeho úděl je mezi svatými? 6Zbloudili jsme z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám nezasvítilo, slunce nám nevzešlo. 7Naplno jsme se vydali po stezkách nepravosti a záhuby, neschůdnými pustinami jsme se plahočili a cestu Hospodinovu nepoznali. 8Čím nám prospěla domýšlivost? A k čemu je nám, že jsme se chvástali bohatstvím? 9To všechno přešlo jako stín a jako prchavá zvěst, 10jako loď brázdící rozvlněnou hladinu; když propluje, nelze nalézt její stopu ani dráhu jejího kýlu ve vlnách. 11Nebo jako když pták proletí vzduchem a nikde se nenajde známka jeho letu; v lehkém vzduchu bičovaném údery křídel a rozráženém mocným máváním svištících perutí se nenajde ani náznak toho, že tudy proletěl. 12Nebo jako když šíp vystřelený na cíl protne vzduch a ten se hned spojí, takže jeho dráhu už nelze poznat. 13Podobně i my, sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázat jakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností. 14Naděje svévolníka je jako chmýří unášené větrem, jako drobné jíní stržené vichřicí, jako dým rozptýlený větrem, zmizí jako vzpomínka na hosta, který týž den odchází.
Spravedliví budou v ruce Boží navěky
15Spravedliví však žijí navěky; jejich odměna je u Hospodina, Nejvyšší o ně pečuje. 16Obdrží slavné království a krásnou čelenku z ruky Hospodinovy, neboť pravicí je přikryje a svou paží je ochrání. 17Vezme si jako zbroj své rozhorlení a vyzbrojí stvoření k odvetě proti nepřátelům. 18Oděje se spravedlností jako pancířem a jako přilbu si nasadí neúplatný soud. 19Jako neprorazitelný štít si vezme svatost. 20Naostří přísný hněv jako meč, a svět s ním půjde do boje proti pobloudilcům. 21Blesky vyletí jako přesně zamířené šípy z napjatého luku mraků a zasáhnou cíl. 22Krupobití se vymrští jako z praku, plné hněvu, vody moře se proti nim rozbouří, a proudy řek je bez milosti zaplaví. 23Zvedne se proti nim mohutný vítr a rozpráší je jako smršť; nepravost obrátí v pustinu celou zemi a zločinnost vyvrátí trůny vládců.