od Biblion1Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.2Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.3Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch.4I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší.5Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit.6Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření!7Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ;8ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne.9Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání.10Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny.11Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu.12Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.13Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.[1]14Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět!15Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných.16Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec.17Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne!18Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.19Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží.20Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“21Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností.22Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.23Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby,24z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.
Kniha Moudrosti 2
Český ekumenický překlad
od Česká biblická společnost1Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí. 2Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce. 3Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek. 4I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem. 5Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo. 6Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí. 7Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara. 8Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou. 9Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los. 10Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku. 11Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“
Úklady proti spravedlivému
12„Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování. 13Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem. 14Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět, 15protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné. 16Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh. 17Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne. 18Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků. 19Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti. 20Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“
Zaslepenost svévolníků
21To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost. 22Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše. 23Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti. 24Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.