Přihlaste se zdarma

Jeremjáš 22

Bible, překlad 21. století



1 Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo: 2 Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami. 3 Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev! 4 Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid. 5 Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“ 6 Toto praví Hospodin o domu judského krále: „Jsi pro mě jako Gileád, jako libanonský vrcholek. Zbude z tebe však jen pustina, města bez obyvatel. 7 Pošlu proti tobě ničitele, každého v plné zbroji; zporážejí ty tvé skvělé cedry a naházejí do ohně! 8 Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘ 9 A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“[1] 10 Neplačte nad mrtvým, nenaříkejte pro něj; plačte však nad tím, který odchází, protože už se nevrátí a nespatří rodnou zem. 11 Toto praví Hospodin o Šalumovi,[2] synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí. 12 Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“ 13 „Běda tomu, kdo si staví palác, ale ne spravedlností; tomu, kdo buduje horní patra, ale bezprávím; tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma a za práci mu neplatí![3] 14 Říká: ‚Postavím si velký palác a v něm prostorné komnaty; prorazím do něj okna, obložím cedrem a natřu červení.‘ 15 Copak tě dělá králem, že máš víc cedru než ostatní? Copak tvůj otec neměl co jíst a pít? Jednal však poctivě a spravedlivě, a tak se mu vedlo dobře. 16 Hájil práva chudých a ubohých – tehdy bývalo dobře! To totiž znamená znát mě, praví Hospodin. 17 Ty ale nemáš oči ani srdce než pro svůj mrzký zisk; zajímá tě jen vraždění nevinných, vydírání a násilí.“ 18 Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu:[4] „Nebudou ho oplakávat: ‚Ach bratře, ach sestro!‘ Nebudou ho oplakávat: ‚Ach pane, ach veličenstvo!‘ 19 Pohřbí ho tak jako osla – vyvlečou ho ven a pohodí někam za brány Jeruzaléma.“ 20 „Vystoupej na Libanon, dcero, křič, z Bášanu ať tvůj hlas zní, z Abarimu vykřikni nad svými milenci, neboť jsou všichni rozdrceni! 21 Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid, říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘ Tak je to s tebou už od mládí, že neslyšíš můj hlas. 22 Všechny ty tvé pastýře vítr požene, tví milenci půjdou do zajetí; tehdy se konečně budeš hanbit a stydět za všechny své špatnosti. 23 Uvelebila ses v Libanonu,[5] v hnízdečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako rodička se budeš svíjet bolestí!“ 24 „Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši,[6] synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl! 25 Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů. 26 Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete. 27 Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“ 28 Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep? Hrnec, který nikdo nechce? Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci, odmrštěni do země, kterou neznali? 29 Ach země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo! 30 Tak praví Hospodin: „Zapište ho jako muže bez dětí, jako někoho, komu se v životě nedařilo. Nikomu z jeho potomků se nezdaří usednout na trůn Davidův a vládnout nad Judou.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Jeremjáš 22

Český ekumenický překlad

1  Toto praví Hospodin: „Sestup do domu krále judského a vyhlas tam toto slovo. 2  Řekni: Slyš slovo Hospodinovo, králi judský, který sedíš na trůně Davidově, ty i tvoji služebníci i tvůj lid, ti, kdo přicházejí do těchto bran.  3  Toto praví Hospodin: Uplatňujte právo a spravedlnost, vysvobozujte oloupeného z rukou utiskovatele, netýrejte bezdomovce, sirotka a vdovu, nedopouštějte se násilí, neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. 4  Budete-li vskutku podle tohoto slova jednat, budou branami tohoto domu vcházet králové, kteří budou sedět po Davidovi na jeho trůnu, budou jezdit na voze i na koních, král i jeho služebníci i jeho lid. 5  Neuposlechnete-li těchto slov, přísahám při sobě, je výrok Hospodinův, že tento dům bude obrácen v trosky.“  6  Toto praví Hospodin o domě krále judského: „Byl jsi mi Gileádem a vrcholkem Libanónu. Učiním tě však pouští, městy, jež nebudou obývána.  7  Posvětím proti tobě šiřitele zkázy, každého s jeho zbrojí, ti porazí tvé nejlepší cedry a vhodí do ohně.“  8  Mnohé pronárody budou přecházet kolem tohoto města a jeden druhého se bude ptát: „Proč Hospodin takhle naložil s tímto velkým městem?“ 9  Dostanou odpověď: „Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se jiným bohům a sloužili jim.“  



10  Neoplakávejte mrtvého, neprojevujte soustrast, plačte usedavě nad tím, kdo odchází, poněvadž se už nevrátí a neuvidí svou rodnou zem.  11  Toto praví Hospodin o Šalúmovi, synu Jóšijášovu, králi judském, který kraloval po svém otci Jóšijášovi a z tohoto místa odešel: „Již se sem nevrátí. 12  Na místě, kam ho přestěhovali, zemře, tuto zemi už neuvidí.“  



13  „Běda, kdo staví svůj dům nespravedlností a své pokojíky na střeše bezprávím, svého bližního nutí pracovat zadarmo a jeho výdělek mu nedává.  14  Kdo říká: ‚Vystavím si rozměrný dům s prostornými pokojíky na střeše, prorazím si v něm okna, obložím jej cedrem a natřu rudkou.‘  15  Zda proto budeš králem, když se budeš naparovat v cedroví? Zdali se tvůj otec nenajedl a nenapil? Když uplatňoval právo a spravedlnost, tehdy se mu dobře vedlo.  16  Když se zastával utištěného a ubožáka, tehdy bývalo dobře. Zda to neznamená, že mě znal? je výrok Hospodinův.  17  Ale tvé oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve, páchání útisku a křivd.“  18  Proto praví Hospodin o Jójakímovi, synu Jóšijášovu, králi judském, toto: „Nebudou nad ním naříkat: ‚Běda, můj bratře, běda, sestro!‘ Nebudou nad ním naříkat: ‚Běda, pane, běda, veličenstvo!‘  19  Bude pohřben, jako se pohřbívá osel, bude vyvlečen a odhozen ven za jeruzalémské brány.“  



20  „Vystup na Libanón, dcero, a křič, ať zazní tvůj hlas v Bášanu. Křič z Abárímu, protože všichni tvoji milenci jsou roztříštěni.  21  Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid. Řekla jsi: ,Nebudu poslouchat!‘ Byla jsi zvyklá už od svého mládí neposlouchat můj hlas.  22  Všechny tvé pastýře spase vítr, tvoji milenci půjdou do zajetí. Tehdy se budeš stydět a hanbit za všechno zlo, jež jsi spáchala.  23  Ty, která ses usídlila na Libanónu, uhnízdila se na cedrech, jak budeš vzdychat, až na tebe přijdou bolesti, až se budeš svíjet jako rodička!“  24  „Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, i kdyby byl Konjáš, syn Jójakímův, král judský, pečetním prstenem na mé pravé ruce, strhnu tě odtamtud. 25  Vydám tě do rukou těch, kdo ti ukládají o život, do rukou těch, jichž se tak lekáš, do rukou Nebúkadnesara, krále babylónského, a do rukou Kaldejců. 26  Uvrhnu tebe i tvou matku, která tě porodila, do jiné země, kde jste se nenarodili, a tam zemřete. 27  Ale do země, ke které se budou upínat svou duší v touze po návratu, tam se nenavrátí.“  28  Což je tento muž, Konjáš, stvůrou hodnou opovržení a rozbití, je nádobou neoblíbenou? Proč byli on i jeho potomstvo odvrženi a odhozeni do země, kterou neznali?  29  Země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo.  30  Toto praví Hospodin: „Zapište tohoto muže jako bezdětného, muže, který nebude mít ve svých dnech zdar. Nikomu z jeho potomků se nepodaří dosednout na Davidův trůn a být opět v Judsku vladařem!“