1Hospodine, spravedlivý jsi, kdykoli si ti stěžuji; o té spravedlnosti chci ale s tebou promluvit: Proč je úspěšná cesta ničemů? Proč všichni zrádci žijí v poklidu?2Zasadil jsi je, zakořenili, rostou a přinášejí plody. Jejich ústům jsi stále nablízku, jejich svědomí jsi však vzdálený.3Ty mě, Hospodine, znáš, vidíš mě a zkoušíš, zda jsem ti v srdci oddaný. Odvleč je jako ovce na jatka, odděl je pro den porážky!4Jak dlouho bude země vysychat a vadnout všechna zeleň na poli? Jak dlouho bude zvěře i ptáků ubývat, protože obyvatelé země jsou tak zlí? Přitom však říkají: „Do naší budoucnosti mu nic není!“5„Když tě unavuje běžet s pěšími, jak budeš závodit s koni? Když máš klid pouze v pokojné zemi, jak zvládneš jordánské houští?6Tví vlastní bratři, tvoji příbuzní, právě oni tě zradili; křičeli na tebe z plných plic. Nevěř jim tedy, i kdyby s tebou pěkně mluvili.“
Opustím svůj lid
7„Svůj dům nechám být, opustím své dědictví, svůj milovaný lid vydám nepřátelům do hrsti.8Mé dědictví je mi lvem, co na mě z lesa řve; nenávidím je!9Mé dědictví je mi strakatým supem s hejnem supů kolem něj. Jděte, sežeňte všechnu divou zvěř, přiveďte ji, ať se nažere!10Mou vinici zničí mnozí pastýři, mé pole podupou; mé překrásné pole obrátí ve zpustošenou poušť.11Stane se pouhou pustinou, opuštěná bude plakat přede mnou. Zpustošena bude celá zem, a nikdo si to k srdci nevezme.12Všechny holé vrchy na poušti obsadí zhoubci, neboť Hospodinův meč pohltí celou zem od hranic k hranicím; žádný smrtelník nebude mít klid!13Zasejí pšenici a sklidí trní, bez výsledku se budou dřít. Tím, co sklidí, budou zahanbeni, až je prudkým hněvem stihne Hospodin.“14Tak praví Hospodin: „Pokud jde o všechny mé zločinné sousedy, kteří se sápou po dědictví, jež jsem dal svému lidu Izraeli – hle, vykořením je z jejich vlasti. A pokud jde o dům Judy, ten vykořením spolu s nimi.15Poté, co je vykořením, se ale nad nimi znovu slituji a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví, každého do jeho vlasti.16Pokud se totiž naučí cestám mého lidu a začnou přísahat v mém jménu: ‚Jakože žije Hospodin‘ (tak jako předtím sami učili můj lid přísahat při Baalovi), pak budou obnoveni stejně jako můj lid.17Pokud však neposlechnou, pak takový národ zcela vyvrátím a vyhubím, praví Hospodin.“
Jeremjáš 12
Český ekumenický překlad
1 Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu. 2 Zasadil jsi je a oni zakořenili, vyrůstají a nesou plody. Jsi blízko, mají tě v ústech, ale daleko jsi jejich ledví. 3 Ty mě, Hospodine, znáš a vidíš mě, zkoušíš mé srdce, je s tebou. Vytřiď je jak ovce na porážku, zasvěť je ke dni pobíjení. 4 Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: „Do naší budoucnosti Bůh nevidí.“ 5 „Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni? V pokojné zemi žiješ v bezpečí, co si počneš v houštinách Jordánu? 6 Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce se vůči tobě zachovali věrolomně. Také oni z plna hrdla za tebou volali. Nevěř jim, i když s tebou pěkně mluví.“
— Hospodin opouští své dědictví - Izrael i jeho sousedé jsou varováni před Božím hněvem, ale smějí slyšet i o slitování nad kajícími.
7 „Svůj dům jsem opustil, odvrhl jsem své dědictví; co mi bylo nejmilejší, vydal jsem do rukou nepřátel. 8 Mé dědictví se mi stalo lvem z divočiny, vydává hlas proti mně. Proto je nemám rád. 9 Je mé dědictví pro mne kropenatý dravec? Je obklopeno dravci? Jděte, sežeňte všechnu zvěř polí, přiveďte ji, ať se nažere. 10 Mnozí pastýři zničili mou vinici, pošlapali můj podíl, můj žádoucí podíl obrátili v poušť a zpustošený kraj. 11 Učinili z ní zpustošený kraj; leží přede mnou truchlivá a zpustošená. Zpustošená je celá země a není nikdo, kdo by si to bral k srdci.“ 12 Po všech lysých návrších pouště přicházejí zhoubci. Hospodinův meč bude požírat od jednoho konce země ke druhému a žádný tvor nebude mít pokoj. 13 Zaseli pšenici, sklidí trní; vyčerpávali se bez užitku. Styďte se za to, co jste vytěžili pro Hospodinův planoucí hněv. 14 Toto praví Hospodin o všech mých zlých sousedech, kteří sahají na dědictví, jež dal Izraeli, svému lidu: „Hle, já je vyvrátím z jejich půdy, i dům Judův vyvrátím z jejich středu.15 Až je vyvrátím, potom se nad nimi opět slituji a přivedu každého zpět do jeho dědictví v jeho zemi.16 A jestliže by se pilně učili cestám mého lidu a přísahali při mém jménu: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jak učili můj lid přísahat při Baalovi, pak jim bude zbudován dům mezi mým lidem.17 Jestliže však nebudou poslouchat, zcela vyvrátím onen pronárod a nechám jej zahynout, je výrok Hospodinův.“