Přihlaste se zdarma

Jób 37

Bible, překlad 21. století



1 „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit. 2 Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází! 3 Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří. 4 Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží. 5 Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání. 6 Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘ lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘ 7 Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání. 8 I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších. 9 Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší. 10 Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny. 11 Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým. 12 Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi. 13 Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl. 14 Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej. 15 Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk? 16 Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše? 17 Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem, 18 můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité? 19 Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit! 20 Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení? 21 Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil. 22 Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil! 23 Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří. 24 Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Jób 37

Český ekumenický překlad

1  Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.  2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.  3  Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.  4  Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.  5  Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:  6  sněhu velí: ‚Padej na zem,‘ a dešti: ‚Ať prší,‘ a déšť padá v mocných proudech.  7  Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:  8  Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;  9  vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;  10  svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;  11  oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,  12  a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;  13  užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.  



14  Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.  15  Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?  16  Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?  17  Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,  18  dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?  19  Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.  20  Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?  21  Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.  22  Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;  23  avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.  24  Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“