1Sofar Naámský mu na to řekl:2„Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi?3Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání?4Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘[1]5Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy!6Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!7Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit?8Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?9Delší než země, širší než moře!10Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?11Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?12‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘13Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,14zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,15tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.16Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.17Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.18Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.19Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.20Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“
Jób 11
Český ekumenický překlad
PRVNÍ ŘEČ SÓFAROVA - — Chvála Boží moudrosti
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: 2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu? 3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí? 4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘ 5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě, 6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti. 7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, 8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? 9 Její míra je delší než země, širší nežli moře. 10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? 11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není. 12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
— Vyhlídka na nový život
13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, 14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, 15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, 16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula. 17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro. 18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí. 19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí, 20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“