1Jednoho muže se v ten den chopí sedm žen: „Budeme jíst svůj vlastní chléb a oblékat se vlastním oděvem, jen ať se jmenujeme po tobě – pomoz nám ujít potupě!“[1]
Hospodinův výhonek
2V ten den bude Hospodinův výhonek[2] nádherný a slavný a plod země bude chloubou a ozdobou pro ty z Izraele, kteří vyváznou.3Kdo zůstane na Sionu, kdo bude ponechán v Jeruzalémě, bude tehdy nazýván svatým, totiž každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.4Pán tehdy duchem soudu a duchem ohně smyje špínu sionských dcer a umyje Jeruzalém od krve.5Nad celou horou Sion a nad všemi, kdo se tam shromáždí, pak Hospodin stvoří baldachýn – všechnu tu slávu bude ve dne přikrývat oblak dýmu a v noci záře planoucího ohně.[3]6Poskytne přístřeší a stín před denním horkem a útočiště a úkryt před bouří a deštěm.
Izajáš 4
Český ekumenický překlad
1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.“
— Protříbení lidu - Soudem pročistí Hospodin společenství - svého lidu; pro ty, kdo přežijí, začne nový život.
2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. 3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím.5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou,6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.