Ezechiel 26 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Proti Týru

1 Jedenáctého měsíce dvanáctého^[1] roku, hned prvního dne toho měsíce,^[2] jsem dostal slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, protože Týr nad Jeruzalémem volal, ‚Hohó, brána národů je rozražena, otevřela se mi dokořán, zbohatnu na tom, že je zničena,‘ 3 proto tak praví Panovník Hospodin: Týre, já jsem proti tobě! Jako moře žene své vlny, přiženu na tebe mnohé národy. 4 Hradby Týru budou zbořeny a jeho věže strženy; vymetu z něj všechnu zeminu a nechám z něj jen holou skálu. 5 Stane se ostrůvkem v moři, místem k sušení sítí! Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin. Stane se kořistí pro národy 6 a jeho osady na pevnině budou vyvražděny mečem. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin. 7 Tak praví Panovník Hospodin: Hle – přivádím na Týr od severu Nabukadnezara, krále Babylonu, krále králů, s koni, vozy, jezdci a s nesčetnými vojsky. 8 Tvé osady na pevnině vyvraždí mečem, postaví proti tobě obléhací val, navrší k tobě násep a zvedne proti tobě štít. 9 Udeří na tvé hradby beranidly a tvé bašty zboří svými zbraněmi. 10 Pokryje tě prach zvířený množstvím jeho koní a tvé hradby se budou třást rachotem jeho jízdy, kol a vozů, až přitáhne do tvých bran, jako se táhne do poraženého města. 11 Kopyty svých koní zdupá všechny tvé ulice. Vyvraždí tvůj lid mečem a tvé mocné sloupy se zhroutí na zem. 12 Vyplení tvé bohatství, ukořistí tvé zboží, tvé hradby prolomí, tvé skvostné domy zboří a tvé kamení, dříví i sutiny naházejí do vody. 13 Tvé zvučné písně umlčím a hlas tvé citery už nikdy nezazní. 14 Nechám z tebe jen holou skálu, staneš se místem, kde se suší sítě. Už nikdy nebudeš vystavěno! To říkám já Hospodin, praví Panovník Hospodin. 15 Tak praví Panovník Hospodin: Týre, celé pobřeží se bude třást rachotem tvého pádu a sténáním tvých zraněných v tom hrozném vraždění. 16 Všichni vládci moří sestoupí ze svých trůnů, odloží pláště, svlečou si zdobné šaty a přikryti hrůzou usednou na zemi, kde se budou třást bez ustání hrůzou nad tebou. 17 Tehdy ti zazpívají tento žalozpěv: Ach, jak jsi zhynulo, obydlí mezi moři, proslulé město, kdysi moři vládnoucí! Se všemi, kdo v tobě bydleli, jste šířili hrůzu všude v okolí. 18 Teď se však chvěje celé pobřeží v den tvého zániku, děs jímá mořské ostrovy – už nejsi tu! 19 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem opuštěným, jako jsou města, kde se nebydlí, až se nad tebou zavře hlubina a mocné vody tě přikryjí, 20 tehdy tě srazím jako mrtvolu do jámy k těm, kdo už dávno zesnuli. Nechám tě bydlet hluboko v podsvětí mezi pradávnými troskami spolu s těmi, kdo klesli do jámy. Nebudeš už obydleno, neobstojíš^[3] na zemi mezi živými! 21 Učiním tě odstrašujícím znamením a zanikneš. Budou tě hledat, ale nikdo nikdy už tě nenajde, praví Panovník Hospodin.“

Český ekumenický překlad

— Proti Týru - Na nedobytný Týr přitáhnou Babylóňané a jeho pád naplní hrůzou všechny ostrovy.

1 V jedenáctém roce, prvního dne měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, protože Týr o Jeruzalému říká: ‚Ha, je rozbit, on, vrata národů, otevřel se mi vstříc, naplním se tím, co je v troskách.‘ 3 Proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Týre, přivedu na tebe mnohé pronárody, jako když moře přivádí svá vlnobití. 4 Zničí hradby Týru, zboří jeho věže; i prach z něho smetu, učiním jej holou skálou. 5 Staneš se místem v moři, kde se suší sítě. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina, lupem pronárodů se stane. 6 Jeho dcery, které jsou na poli, budou povražděny mečem. I poznají, že já jsem Hospodin.“ 7 Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, od severu přivádím na Týr Nebúkadnesara, krále babylónského, krále králů, s koni, vozy a jezdci, a shromáždění početného lidu. 8 Tvé dcery na poli povraždím mečem. Zřídí proti tobě obléhací valy, navrší proti tobě násep, postaví proti tobě pavézy. 9 Beranem bude bušit do tvých hradeb, tvé věže rozmetá svou zbrojí. 10 Pokryje tě prach, zvířený spoustou jeho koní, tvé hradby se budou otřásat rachotem jeho jízdy, kol a vozů, až vstoupí do tvých bran, jako se vstupuje do poraženého města. 11 Kopyta jeho koní zdusají všechny tvé ulice, tvůj lid povraždí mečem, posvátné sloupy tvé moci klesnou na zem. 12 Ukořistí tvé jmění, uloupí tvé zboží, zboří tvé hradby a rozmetají tvé skvělé domy; tvé kamení, dříví i prach svrhnou do vod. 13 Učiním přítrž hluku tvých písní, už se nebude rozléhat zvuk tvých citer. 14 Učiním tě holou skálou, budeš místem, kde se suší sítě, nikdy už nebudeš vystavěn, neboť já, Hospodin, jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.“ 15 Toto praví Panovník Hospodin o Týru: „Což se nebudou ostrovy otřásat rachotem tvého pádu a sténáním skolených při hrozném vraždění uprostřed tebe? 16 Ze svých trůnů sestoupí všechna knížata moře, sejmou své pláště, vysvlečou svá pestrá roucha, jejich šatem se stane třesení, posadí se na zem a budou se neustále třást úděsem nad tebou. 17 A začnou nad tebou pět žalozpěv: ‚Jak jsi zmizelo z moří, ty město obydlené, vychvalované! Silné bylo na moři i se svými obyvateli, z nichž padal děs na všechny sídlící kolem. 18 Nyní, v den tvého pádu, se třesou ostrovy. Mořské ostrovy pojala hrůza nad tvým zánikem.‘“ 19 Toto praví Panovník Hospodin: „Učiním z tebe město ležící v troskách, stejné jako města dávno neobydlená, přivedu na tebe propastnou tůň, přikryje tě obrovské vodstvo. 20 Srazím tě s těmi, kdo sestupují do jámy, k lidu předvěkému, usadím tě v nejhlubších útrobách země jako odvěké trosky s těmi, kdo sestupují do jámy, a nebudeš už obýván. Tak se proslavím v zemi živých. 21 Dám tě za odstrašující příklad, zanikneš. Budou tě hledat, ale nikdy, navěky, tě nenajdou, je výrok Panovníka Hospodina.“