1Král Xerxes podrobil povinným odvodům celé vnitrozemí i mořské ostrovy.2Veškeré úspěchy jeho vládnutí i jeho moc jakož i podrobnosti o Mordechajově významu a jak ho král vyznamenal, to vše je sepsáno v Kronice králů médských a perských.3Žid Mordechaj byl druhý hned po králi Xerxovi a mezi Židy nejváženější. Celé to množství jeho bratří ho mělo v oblibě. Pečoval totiž o dobro svého lidu a zasazoval se o rozkvět všeho jejich potomstva.
— Sláva a chvála Mordokajova - Mordokaj v úctě u židů i u Peršanů.
1 Král Achašveróš podrobil zemi i mořské ostrovy nuceným pracím.2 Všechny jeho význačné a bohatýrské činy i přesné údaje o velikém vlivu Mordokaje, kterého král povýšil, jsou, jak známo, zapsány v Knize letopisů králů médských a perských.3 Neboť žid Mordokaj byl první po králi Achašveróšovi; byl veliký u židů a oblíbený u množství svých bratří, pečoval o dobro svého lidu a usiloval o pokoj veškerého svého potomstva. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Mordokaj řekl: „Stalo se to od Boha. Vzpomněl jsem si totiž na sen, který jsem viděl o těchto věcech. Nic z toho nevyšlo naprázdno. Malý pramínek se stal řekou. Vzešlo světlo a slunce a mnoho vody. Tou řekou je Ester, kterou král pojal za ženu a učinil královnou. Těmi dvěma draky jsem já a Haman. Těmi pronárody jsou pronárody, shromážděné, aby zahladily jméno židů. Mým národem však je Izrael, ti, kdo volali k Bohu, a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid a vytrhl nás ze všeho zlého; Bůh učinil divy a zázraky veliké, jaké se nestaly mezi národy. Proto učinil dva losy, jeden lidu Božímu a jeden pro všecky pronárody. Ty dva losy přišly v hodinu a ve chvíli a v den soudu před Boha, a to pro všecky pronárody. Ale Bůh se rozpomenul na svůj lid a ospravedlnil své dědictví. Ty dny v měsíci adaru budou jejich, čtrnáctého a patnáctého toho měsíce je budou slavit se shromážděním, s radostí a s veselím před Bohem po všecka pokolení až navěky v jeho lidu, v Izraeli.“ Ve čtvrtém roce kralování Ptolemaia a Kleopatry přinesl Dósitheos, prý kněz a levita, a jeho syn Ptolemaios tento list o púrím, o kterém tvrdili, že je pravý a že jej přeložil Lysimachos, syn Ptolemaiův z Jeruzaléma.[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]