1Všemohoucí Pane, Bože Izraele, se stísněnou duší a skleslým duchem voláme k tobě.2Vyslyš nás, Hospodine, a smiluj se nad námi, neboť jsme proti tobě zhřešili.3Ty trůníš navěky, my ale věčně hyneme.4Všemohoucí Pane, Bože Izraele, vyslyš modlitbu nás mrtvých Izraelců, potomků těch, kdo proti tobě hřešili. Oni neposlouchali hlas Hospodina, svého Boha, a nás teď proto stíhá neštěstí.5Nevzpomínej v tuto chvíli na nepravosti našich otců, ale pamatuj na svou moc a na své jméno.6Vždyť ty jsi Hospodin, náš Bůh! Tebe, Pane, budeme chválit,7neboť jsi do našich srdcí vložil úctu k tobě, abychom vzývali tvé jméno. Budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce vypudili veškerou nepravost svých otců, kteří proti tobě zhřešili.8Pohleď dnes na nás v tomto vyhnanství, kam jsi nás rozptýlil, abychom byli potupeni, prokleti a potrestáni za všechny nepravosti našich otců, kteří tě opustili, Hospodine, Bože náš!
Chvála moudrosti
9Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost.[1]10Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi,11poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí?12Opustils pramen moudrosti![2]13Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji.14Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír.15Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic?16Kde jsou ti, kdo ovládali národy, kdo panovali nad zemskými šelmami,17kdo se posmívali i ptactvu na nebi, kdo hromadili stříbro a zlato, v něž lidé doufají, a jejich majetek byl bezmezný?18Kde jsou ti, kdo se zabývali penězi, ale nezbylo po nich vůbec nic?19Zmizeli dole v podsvětí a místo nich povstali jiní.20Jejich nástupci spatřili světlo světa a žili na zemi, ale nepoznali cestu moudrosti,21nechápali její stezky a nedosáhli jí a jejich synové se jí vzdálili ještě víc.22Neslyšeli o ní v Kanaánu, neukázala se v Temanu.23Synové Hagařini, kteří na světě hledají poznání, obchodníci z Midiánu[3] a Temanu, vypravěči bájí a hledači poznání – ani ti nepoznali cestu moudrosti a nevzpomněli si, kudy k ní.24Jak prostorný je, Izraeli, Boží příbytek, jak rozsáhlé panství, jež Bůh spravuje!25Je nesmírné a bez konce, nezměřitelně se tyčí do výše.26Tam se zrodili dávní obři slavné pověsti, urostlé postavy a v boji zkušení.[4]27Nebyli to však oni, koho Bůh vyvolil, neukázal jim cestu vědění,28a tak zahynuli, neboť rozum neměli; zahynuli kvůli své hlouposti.29Kdo vystoupil do nebe, aby se chopil moudrosti, kdo ji snesl dolů z oblaků?[5]30Kdo přeplaval moře, aby ji našel, kdo ji za ryzí zlato nakoupí?31O její cestě nikdo neví, nikdo netuší, kudy k ní.32Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.33On vyslal světlo – a ono šlo, zavolal je – a s bázní poslechlo.34Hvězdy se na svých místech zažehly a začaly se veselit.35Zavolal je – a řekly: „Tady jsme,“ pro svého Stvořitele rozzářily se vesele.36Takový je náš Bůh a nikdo jiný se mu nerovná.37Prozkoumal celou cestu vědění a ukázal ji svému služebníku Jákobovi, svému milovanému Izraeli.38Potom se moudrost ukázala na zemi a přišla žít mezi lidmi.[6]
Báruk 3
Český ekumenický překlad
Modlitba lidu v zajetí
1Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě.2Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě.3Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby.4Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci.5Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno.6Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine.7Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili.8Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“
Naučení pro lid
9Slyš, Izraeli, přikázání života, popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti. 10Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel, že jsi zestárl v cizí zemi, 11nečistý jako mrtví, přičtený k těm v podsvětí? 12Opustil jsi pramen moudrosti. – 13Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky. 14Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění. Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život, kde je světlo očím a pokoj.
Moudrost nezávisí na lidech
15Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice? 16Kde jsou vladaři národů, ti, kdo panovali nad šelmami na zemi, 17ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato, na které se lidé tak spoléhají, že jejich chtivost nezná meze? 18Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro, a jejich díla nelze nalézt? 19Zmizeli, sestoupili do podsvětí a na jejich místo nastoupili jiní. 20Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi, ale cestu k prozíravosti nepoznali. 21Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili; jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty. 22Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu. 23Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi, ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní. 24Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží, jak nesmírný je prostor, který ovládá! 25Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný. 26Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku, velké postavy a zkušení v boji. 27Ty si však Bůh nevyvolil, ani jim neukázal cestu k prozíravosti, 28proto zahynuli: chyběla jim rozumnost, zahynuli pro svou omezenost. 29Kdo vystoupil na nebe, vzal moudrost a snesl ji z oblaků? 30Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato? 31Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.
Moudrost je jen u Boha
32Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji, vynalezl ji svým věděním. On založil zemi na věčné časy a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 33On vyslal světlo a ono šlo, zavolal je, a ono poslechlo s chvěním. 34Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly. 35Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme“; zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli. 36Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat. 37Vynalezl všechny cesty rozumnosti a dal je svému služebníku Jákobovi, Izraeli, svému milému. 38Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.