1Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo2a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět.3Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist.4Vzpomněl si také na podlost synů Baianových,[1] kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách.5Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř.6Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea.7Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil.8Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.
Záchrana bratří v Galileji a Gileádu
9Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema,10odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění: „Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili.11Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus.12Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli;13všechny naše bratry v Tobiášově kraji[2] pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“14Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy:15„Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“16Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel.17Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“18V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži.19Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“20Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8000 mužů do Gileádu.21Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi22a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3000 mužů a Šimon je obral o kořist.23Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska.24Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští,25kde narazili na Nabatejce.[3] Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu:26„Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města).27„Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“28Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil.29Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema.30Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř.31Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení,32řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“33Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb.34Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8000 nepřátel.35Potom se obrátil k Alemě.[4] Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil.36Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst.37Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka.38Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko.39Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim.40Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže.41Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“42Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“43Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu.44Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát.45Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska.46Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně.47Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.48Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít.49Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí.50Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou.51Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.52Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem.53Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska.54S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.
Záchrana Izraele v rukou Matatiášových synů
55V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou,56doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš.57Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“58Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii.59Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži.60Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2000 mužů.61Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry.62Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn.63Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst.64Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.65Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran.66Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou.67Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje.68Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.
1Když se okolní pohané dozvěděli, že je zápalný oltář znovu vybudován a svatyně posvěcena, vzplanuli vztekem2a rozhodli se, že sprovodí Jákobovo pokolení ze svého středu. Začali izraelský lid vraždit a vyhlazovat.3Bojoval tedy Juda proti synům Ezauovým v Edómsku, a to proti Akrabateně, protože znepokojovali Izraelce. Zahnal je do úzkých, způsobil jim velkou porážku a pobral jim kořist.4Pamětliv zloby Baianovců, kteří byli jeho lidu pastí a léčkou tím, že zákeřně číhali u cest,5zahnal je do věží, oblehl je, vyřkl nad nimi klatbu a věže spálil se všemi, kdo v nich byli.6Pak se obrátil proti Amóncům a střetl se s Timoteem, který velel početnému a silnému vojsku.7Utkal se s nimi v mnohých bitvách, potřel je a zničil.8Zabral i Jaezer s jeho obcemi a vrátil se do Judska.
Gileádští a Galilejští
9Také pohané v Gileádu se vrhli na Izraelce bydlící na jejich území, aby je vyhubili. Ti před nimi uprchli do pevnosti Dathemy10a poslali Judovi a jeho bratrům list se vzkazem: „Okolní pohané se na nás vrhli, aby nás vyhubili,11chystají se přitáhnout a dobýt pevnost, do které jsme se utekli, vůdcem jejich vojska je Timoteus.12Přijď a vysvoboď nás z jejich rukou, neboť mnoho našich už padlo,13mrtví jsou všichni naši bratři v Tubii, jejich ženy, děti a majetek jim padly za kořist, zahynulo tam asi tisíc mužů.“14Ještě tento list ani nedočetli a už přišli poslové z Galileje s roztrženými rouchy a oznamovali:15„Všichni z Ptolemaidy, Týru a Sidónu, celá pohanská Galilea, všichni se spolčili, aby nás vyhubili.“16Když Juda a lid uslyšeli tyto zprávy, bylo svoláno velké shromáždění, aby se poradili, jak pomoci v tísni bratřím napadeným nepřáteli.17Juda řekl svému bratru Šimeónovi: „Vyber si muže a jdi vysvobodit své bratry v Galileji, já a můj bratr Jónatan potáhneme do Gileádu.“18K obraně Judska zanechal Josefa, syna Zekarjášova, a velitele Azarjáše se zbytkem vojska.19Nařídil jim: „Buďte v čele tohoto lidu, dokud se nevrátíme, a nepouštějte se do boje s pohany.“20Šimeónovi bylo přiděleno tři tisíce mužů, s nimiž měl táhnout do Galileje, Judovi osm tisíc do Gileádu.21Šimeón vytáhl do Galileje, svedl četné bitvy s pohany a porazil je.22Pronásledoval je až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na tři tisíce mužů a jejich výzbroj se stala Šimeónovou kořistí.23Vzal s sebou všechny muže z Galileje a z Arbatů i se ženami, dětmi a celým majetkem a přivedl je za velikého jásotu do Judska.24Juda Makabejský a jeho bratr Jónatan překročili Jordán a tři dny pochodovali pouští.26že mnozí z nich jsou zajati v Bosře, Beseru, Alemách, Chasfě, Makedu a Karnajimu, vesměs velikých a dobře hrazených městech.27Jsou zajati i v jiných městech Gileádu, ale nepřátelé se chystají nazítří přepadnout tato města, dobýt je a v jednom dni je všechny vyhladit.28Tu se Juda se svým vojskem okamžitě obrátil a přes poušť se vydal do Bosry. Město dobyl a ostřím meče pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, sebral všechnu kořist a město zapálil.29Odtud se pak v noci vydal k pevnosti Dathemě.30Záhy zrána, když pozdvihli oči, viděli množství lidu – bylo ho bezpočtu –, jak zvedají žebříky a vlečou obléhací stroje, aby zahájili útok na pevnost a dobyli ji.31Z pevnosti se zvedal k Nebi zvuk polnic a veliký křik. Juda viděl, že boj už začal.32Zvolal na své vojáky: „Dnes bojujte za své bratry!“33Se třemi oddíly vpadl nepříteli do týla; zaduli do polnic a vykřikovali modlitby.34Jakmile Timoteovi vojáci poznali, že je to Makabejský, dali se před ním na útěk. Juda jim způsobil velkou porážku; ten den jich padlo na osm tisíc mužů.35Potom odbočil do Alemy; napadl a dobyl město a pobil všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, pobral kořist a město zapálil.36Odtamtud odešel a dobyl Chasfu, Maked a Beser i ostatní města Gileádu. 37Mezitím sebral Timoteus nové vojsko a utábořil se u Rafónu na druhém břehu potoka.38Juda poslal zvědy do nepřátelského tábora, a ti mu přinesli zprávu, že to je opravdu silné vojsko, neboť kolem Timotea se shromáždili všichni okolní pohané.39„Najali si na pomoc i Araby a táboří na druhém břehu potoka, připraveni proti tobě zasáhnout.“ Juda tedy vytáhl, aby se s nimi střetl.40Když se Timoteus dozvěděl, že se Juda blíží se svým vojskem k rozvodněnému potoku, řekl svým vojevůdcům: „Jestliže on první přebrodí potok a napadne nás, nebudeme mu moci odolat, přemůže nás.41Jestliže se toho neodváží a utáboří se na druhém břehu řeky, přejdeme my k němu a přemůžeme ho.“42Když se Juda přiblížil k potoku, dal nastoupit dozorcům a vydal rozkaz: „Nedovolte nikomu odpočívat, všichni ať hned vytáhnou do boje!“43Juda přešel první proti nepříteli a všechen lid za ním. Při pohledu na ně se pohanský lid nadobro zhroutil, odhazovali zbraně a hledali útočiště v chrámu v Karnajimu.44Juda však dobyl i toto město a posvátný chrám zničil v plamenech se všemi, kdo v něm byli. Karnajim bylo vyvráceno a nemohlo už Judovi klást odpor. 45Potom shromáždil Juda všechny Izraelce v Gileádu od nejmenšího do největšího, i ženy a děti a všechen majetek; celý ten veliký zástup se vydal na cestu do Judska.46Přišli k Efrónu; toto velké opevněné město leželo na cestě a nebylo možno je obejít zprava ani zleva, ale bylo nutno jím projít.47Obyvatelé města však zavřeli brány a zatarasili je balvany.48Juda jim po dobrém vzkázal: „Potřebujeme tudy projít, abychom se dostali do své země. Nikdo vám neublíží, jenom projdeme.“ Oni však nechtěli otevřít.49Proto Juda vydal vojsku rozkaz, aby se všichni utábořili tam, kde právě jsou.50Vojáci to udělali a obléhali město celý ten den a celou noc, než jim padlo do rukou.51Ostřím meče pobil Juda všechno obyvatelstvo mužského pohlaví, zničil město, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.52Potom přešli přes Jordán na velikou rovinu u Bét-šeánu.53Juda se připojil k těm, kdo se opožďovali za vojskem, a povzbuzoval lid po celou cestu, než došli do Judska.54S radostným jásotem pak vystoupili na horu Sijón a obětovali zápalné oběti za to, že se v pokoji vrátili a nikdo z nich nezahynul.
Boje v Přímoří a Edómu
55V těch dnech, kdy Juda a Jónatan byli v zemi Gileádu a jejich bratr Šimeón v Galileji před Ptolemaidou,56doslechli se Josef, syn Zekarjášův, a Azarjáš, velitelé domácího vojska, o bitvách a hrdinských činech, které tamti vykonali.57Řekli si: „Zjednejme si i my slavné jméno, vytáhněme do boje proti okolním pohanům!“58Vydali vojsku rozkazy a zaútočili proti Jabně.59Z města proti nim vytáhl Gorgiás se svým vojskem, aby se s nimi utkal v boji.60Josef a Azarjáš byli zahnáni na útěk a pronásledováni až na hranice Judska. Toho dne padlo z izraelského lidu na dva tisíce mužů.61Velkou pohromu způsobili lidu tím, že neposlechli Judu a jeho bratry a domnívali se, že se proslaví hrdinskými činy.62Nebyli z rodu těch mužů, do jejichž rukou bylo vloženo vysvobození Izraele. 63Statečnému muži Judovi a jeho bratrům byly vzdávány pocty v celém Izraeli i u všech pronárodů, kterým se doneslo k sluchu jejich jméno.64Hromadně k nim přicházeli a blahopřáli jim. 65Juda a jeho bratři znovu vytáhli do boje, tentokrát na jih proti synům Ezauovým, dobyli Chebrón a jeho okolní obce, zbořili hradby a zapálili věže.66Pak vtrhli do země Pelištejců a prošli Maréšou.67Toho dne padlo v boji i několik kněží, kteří se v touze po hrdinském činu nerozvážně zúčastnili boje.68Juda se pak obrátil proti Ašdódu v zemi Pelištejců. Zbořil jejich oltáře, spálil sochy jejich bůžků, pobral z města kořist a vrátil se do Judska.