1Gorgias mezitím vzal 5000 mužů a 1000 vybraných jezdců a vyrazil s tímto vojskem ještě v noci,2aby nečekaně přepadl tábor Židů a pobil je. Cestu mu ukazovala hradní posádka.3Juda se to ale dozvěděl, a tak se svými bojovníky vyrazil, aby napadl královskou armádu u Emauz,4dokud byly ještě Gorgiovy jednotky mimo tábor.5Gorgias tedy v noci vpadl do Judova tábora, a když tam nikoho nenašel, začal je hledat po horách. Řekl si totiž: „Dali se před námi na útěk.“6Za svítání se Juda s třemi tisíci mužů objevil na planině (neměli ale tolik pancířů a mečů, kolik by si přáli).7Když spatřili mohutně opevněný tábor pohanů a kolem jízdu, samé zkušené válečníky,8Juda promluvil ke svým mužům: „Nelekejte se jejich množství; nebojte se jejich útoku!9Vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové v Rudém moři, když je se svou armádou pronásledoval farao.10Pojďme teď vzývat Nebesa. Bude-li Bůh chtít, vzpomene si na smlouvu s našimi otci a toto vojsko dnes před námi rozdrtí.11Všechny národy pak poznají, že Izrael má svého vysvoboditele a zachránce!“12Cizáci pozvedli oči, a když viděli, jak se k nim Židé blíží,13vyrazili z tábora do boje. Vtom Judovi muži zatroubili14a vyrazili do útoku. Pohané byli poraženi a utíkali na pláň.15Všichni, kdo zůstali pozadu, padli mečem. Zbytek pronásledovali až do Gezeru a až k idumejským pláním a k Ašdodu a Jamnii. Padlo z nich asi 3000 mužů.16Když Juda se svým vojskem ukončil pronásledování a vrátil se,17řekl svým mužům: „Zadržte touhu po kořisti; čeká nás ještě další boj.18Gorgias a jeho armáda jsou poblíž v horách. Teď se tedy postavte našim nepřátelům a bojujte proti nim! Potom si můžete v klidu rozebrat kořist.“19Sotva to dořekl, objevil se oddíl nepřátel a rozhlížel se z horského hřebene.20Zjistili, že jejich vojsko muselo být poraženo, protože jejich tábor byl vypálen (viděli totiž dým, který prozrazoval, co se stalo).21Ten pohled je nesmírně vyděsil, a když pak ještě spatřili na pláni Judovo vojsko připravené k bitvě,22utekli všichni do země Filištínů.23Juda se tedy vrátil, aby vyplenil tábor. Pobrali tam množství zlata, stříbra, purpurových a nachových látek a spoustu jiných cenností.24Cestou zpět pak zpívali chvalozpěvy a velebili Nebesa: „Hospodin je tak dobrý! Jeho milosrdenství trvá navěky!“25Toho dne byl Izrael slavně zachráněn.
Porážka Lysiova elitního vojska
26Všichni cizáci, kteří se zachránili, přišli Lysiovi oznámit, co se stalo.27Když to uslyšel, znejistěl a zmalomyslněl. S Izraelem to nedopadlo tak, jak si přál, a nevydařilo se, co mu král přikázal.28Následujícího roku proto shromáždil 60 000 vybraných bojovníků a 5000 jezdců, aby Židy konečně porazil.29Přitáhli do Idumeje a utábořili se v Bet-curu. Proti nim vytáhl Juda a jeho 10 000 mužů.30Když uviděl to mohutné vojsko, začal se modlit: „Požehnaný jsi, Spasiteli Izraele, který jsi porazil mocného válečníka rukou svého služebníka Davida[1] a tábor Filištínů jsi vydal do rukou Saulova syna Jonatana a jeho zbrojnoše.[2]31Rozdrť toto vojsko rukou svého lidu Izraele, ať je zahanbena jejich pěchota i jezdectvo!32Zastraš je; podlom jejich důvěru ve vlastní sílu, ať jsou otřeseni svou porážkou!33Poraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě všichni, kdo znají tvé jméno, chválí chvalozpěvy!“34Potom vyrazili proti sobě, a když se střetli, padlo z Lysiova vojska 5000 mužů.35Když Lysias viděl ústup svých šiků a odvahu Judových vojáků připravených buď ušlechtile žít, anebo zemřít, stáhl se do Antiochie. Tam pak najímal žoldnéře, aby s ještě větším vojskem znovu vtrhl do Judska.
Očištění chrámu
36Juda a jeho bratři tehdy řekli: „Pohleďte, naši nepřátelé jsou poraženi. Pojďme očistit svatyni a znovu ji zasvětit!“37Celé vojsko se tedy shromáždilo a vystoupili na horu Sion.38Uviděli tam zpustošenou svatyni a znesvěcený oltář, vrata spálená, nádvoří porostlá křovím jako v lese nebo někde v horách a rozbořené postranní komory.39Roztrhli svá roucha, dali se do velkého nářku a sypali si hlavu popelem.40Padli tváří k zemi, a když na znamení zazněly trubky, začali volat k Nebesům.41Juda tehdy určil muže, kteří měli bojovat s hradní posádkou, dokud on s ostatními neočistí svatyni.42Vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,43kteří očistili svatyni a odnesli poskvrněné kameny na nečisté místo.44Když se pak radili, co udělat se znesvěceným oltářem pro zápalné oběti,45došli k závěru, že bude lepší ho zbourat, než aby jim byl potupou – vždyť ho poskvrnili pohané. A tak oltář zbořili46a kameny uložili na vhodné místo na chrámové hoře, dokud nepřijde prorok a nerozhodne o nich.47Pak podle Zákona vzali netknuté kameny[3] a postavili nový oltář po vzoru toho dřívějšího.48Stejně tak obnovili svatyni i vnitřek chrámu a posvětili nádvoří.49Vyrobili nové posvátné náčiní a vnesli do chrámu svícen, kadidlový oltář a stůl.50Na oltáři zapálili kadidlo a rozžehli světla na svícnu, aby svítila v chrámu.51Na stůl položili chleby, zavěsili opony a dokončili tak veškeré dílo, které konali.52Ráno za úsvitu pětadvacátého dne devátého měsíce (což je měsíc kislev) roku 148[4] přišli53a na nově postaveném oltáři zápalných obětí přinesli oběť podle Zákona.54Oltář byl znovu zasvěcen s písněmi a citerami, harfami a činely ve stejnou dobu a stejný den, kdy ho národy znesvětily.55Všechen lid padl na tvář. Klaněli se a dobrořečili Nebesům za štěstí, které jim bylo dopřáno.56Posvěcení oltáře slavili po osm dní. Radostně přinášeli zápalné oběti stejně jako oběti vděčnosti a chvály.57Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i postranní komory a osadili je dveřmi.58Mezi lidem zavládla nesmírná radost, že byla odvrácena potupa, kterou způsobili pohané.59Juda a jeho bratři i celé shromáždění Izraele pak stanovili, že se každoročně v danou dobu, po osm dní od pětadvacátého dne měsíce kislev má slavit svátek posvěcení oltáře, a to s veselím a radostí.[5]60Tenkrát opevnili horu Sion vysokými hradbami a mohutnými věžemi, aby už nemohli přijít pohané a pošlapat svatá místa tak jako předtím.61Juda tam umístil posádku, aby město chránila, a opevnil k jeho ochraně také Bet-cur, aby lid měl nějakou pevnost proti Idumeji.
1Gorgiás vzal pět tisíc mužů a tisíc vybraných jezdců a v noci vyrazil z tábora,2aby přepadl tábor židů a náhle na něj udeřil. Vedlo je mužstvo hradní posádky.3Juda se to dozvěděl a se svým vojskem se přesunul, aby královo vojsko přepadl u Emauz,4dokud ještě některé jeho oddíly byly mimo tábor.5Gorgiás vtrhl v noci do Judova ležení, ale nikoho nenašel. Vydal se hledat je do hor, protože si myslel: Prchají před námi.6Juda se však časně zrána objevil na rovině se třemi tisíci muži. Neměli však štíty ani meče, jak by byli chtěli.7Viděli, že tábor nepřátel je silně opevněný a dobře střežený, obklopený jezdci, samými zkušenými bojovníky.8Tu řekl Juda mužům, kteří byli s ním: „Nebojte se jejich množství, nestrachujte se střetnout se s nimi;9vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové při Rudém moři, když je pronásledoval farao s vojskem.10Volejme nyní k Nebi, snad se mu zalíbí a rozpomene se na smlouvu s našimi otci a rozdrtí dnes toto vojsko před našima očima,11aby všichni pohané poznali, že tu je, kdo vykoupil a zachraňuje Izraele.“12Když cizáci vzhlédli a uviděli je postupovat proti sobě,13vytáhli z tábora k boji. Judovi mužové zaduli do polnic14a rozpoutala se bitva; pohané v ní byli poraženi a utekli směrem k rovině.15Všichni, kdo se opozdili, padli mečem, protože židé je pronásledovali až do Gezeru a do roviny edómské, do Ašdódu a Jabny; padlo z nich na tři tisíce mužů.16Juda se svým vojskem je přestal pronásledovat a vrátil se zpátky.17Řekl lidu: „Nemyslete na kořist, ještě nás čekají boje:18Gorgiás se svým vojskem je v horách blízko nás! Vytrvejte tedy v boji s našimi nepřáteli a až bude po všem, vezmete si svou kořist podle libosti.“19Zatímco ještě mluvil, bylo vidět, jak se jakýsi nepřátelský oddíl vynořuje z hor.20Cizáci spatřili, že se jejich oddíly obrátily na útěk a že židé zapalují tábor; stoupající kouř svědčil o tom, co se stalo.21Tento pohled je velmi poděsil, a když navíc spatřili Judovo vojsko připravené na rovině k boji,22uprchli všichni do pelištejské země.23Potom se Juda vrátil do tábora pro kořist; pobrali v něm množství zlata a stříbra, látek z purpuru fialového i rudého a mnoho jiného bohatství.24Na zpáteční cestě zpívali chvalozpěvy k Bohu v nebi, že je dobrý, že jeho milosrdenství je věčné.25Ten den byl pro Izraele dnem velikého vysvobození. 26Ti z cizáků, kdo se zachránili, přišli k Lýsiásovi a oznámili mu všechno, co se stalo.27Zděsil se, když to uslyšel, a zuřil, že to s Izraelem nedopadlo tak, jak si přál a jak to nařizoval králův rozkaz.
Lýsiás poražen
28Příštího roku sebral šedesát tisíc vycvičených mužů a pět tisíc jezdců, aby Izraele úplně potřel.29Vpadli do Edómska a utábořili se v Bét-súru. Juda se jim postavil s deseti tisíci muži.30Při pohledu na jejich mocné vojsko se modlil takto: „Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izraele! Ty jsi zlomil obrovu sílu rukou svého služebníka Davida, tys vydal tábor Pelištejců do rukou Saulova syna Jónatana a jeho zbrojnoše.31Stejně vydej do rukou svého izraelského lidu tento tábor nepřátel, ať jsou zahanbeni se svou vojenskou silou i jízdou!32Nažeň jim strach, zlom jejich zpupnou odvahu, ať jejich porážka jimi otřese.33Sraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě slaví svými chvalozpěvy všichni, kdo znají tvé jméno.“34Vojska se střetla a z tábora Lýsiásova padlo na pět tisíc mužů, našli smrt v boji zblízka.35Když Lýsiás viděl, že je jeho vojsko rozprášeno a že vzrůstá odvaha Judových vojáků, i jak jsou všichni odhodláni žít, nebo hrdinně padnout, vrátil se do Antiochie. Tam najal nové žoldnéře, aby s ještě větší silou vtrhl do Judska.
Vyčištění chrámu
36Potom Juda a jeho bratři vyhlásili: „Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni!“37Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón.38Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo na hoře, kněžské místnosti zcela zpustošené.39Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel.40Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi.41Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni.42Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,43aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.44Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen.45Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy46a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát.47Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího.48Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří,49zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl.50Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu.51Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.52Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno53a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona.54Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cymbály.55Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar.56Osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a oběti chvály.57Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu i kněžské místnosti a zavěsili dveře.58Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany.59Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně, od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře.60Tehdy také vystavěli okolo hory Sijónu vysoké hradby a pevné věže, aby pohané nemohli přijít a rozbořit je, jak to udělali předtím.61Dosadili tam posádku na obranu Sijónu a opevnili k jeho ochraně i Bét-súr, aby lid měl ochranu před Edómci.