1. Makabejská 12,37 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Spojenectví s Římem a Spartou

1 Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství. 2 Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst. 3 Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“ 4 Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska. 5 Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům: 6 Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany. 7 Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list,^[1] v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis. 8 Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství. 9 Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách, 10 přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas.^[2] 11 Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry. 12 Radujeme se z vaší slávy, 13 na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí. 14 Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat. 15 Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni. 16 Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi. 17 Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství. 18 Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte. 19 Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi: 20 Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše. 21 V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova.^[3] 22 Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří. 23 My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.

Další Jonatanovy a Šimonovy úspěchy

24 Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit. 25 Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území. 26 Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout. 27 Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže. 28 Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se.^[4] 29 Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně. 30 Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros.^[5] 31 Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist. 32 Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj. 33 Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji. 34 Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala. 35 Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti, 36 zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat. 37 Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata. 38 Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.

Jonatan zajat

39 Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie^[6] a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha, 40 ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil. 41 Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40 000 vybranými bojovníky. 42 Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku, 43 ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého. 44 Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme? 45 Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“ 46 Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska . 47 Vzal s sebou jen 3000 mužů, z nichž ještě 2000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1000. 48 Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem. 49 Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň,^[7] aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže. 50 Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje. 51 Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili. 52 Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil. 53 Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Obnovené spojenectví s Římany

1 Jónatan viděl, že je vhodný čas poslat vybrané muže do Říma, aby tam s nimi upevnili a obnovili přátelství. 2 V tom smyslu poslal listy také Sparťanům i na jiná místa. 3 Vyslanci se vydali do Říma, vstoupili do senátu a učinili prohlášení: „Posílá nás velekněz Jónatan a židovský národ, abyste s nimi obnovili přátelství a spojenectví, jako tomu bylo dříve.“ 4 Římané jim pak vystavili listy pro úřady jednotlivých míst, aby jim zajistily bezpečný doprovod do Judska. 5 A zde je opis listů, které napsal Jónatan Sparťanům: 6 „Velekněz Jónatan, starší národa, kněží a ostatní židovský lid zdraví bratry Sparťany. 7 Už v dřívější době dostal velekněz Onias listy od Areia, který býval vaším králem, že jste naši bratří, jak dokládá přiložený opis. 8 Onias přijal posla s poctami a převzal listy, kde se zjevně mluví o spojenectví a přátelství. 9 Nám to sice není zapotřebí, vždyť naší oporou a útěchou jsou svaté knihy, které máme v rukou. 10 Přesto však vás chceme znovu ujistit o svém bratrství a přátelství, aby se nezdálo, že jsme se vám odcizili; od vašeho poselství uplynula totiž dlouhá doba. 11 My na vás ustavičně pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích a při jiných k tomu určených dnech, i při modlitbách, jak se sluší a patří pamatovat na bratry. 12 Radujeme se z vaší proslulosti. 13 Na nás se však ze všech stran přivalilo mnoho útisku a válek, které proti nám vedli okolní králové. 14 Do těchto válek jsme nechtěli zatahovat vás ani ostatní své spojence a přátele. 15 Máme totiž pomoc z Nebe, jejímž přispěním jsme byli zachráněni od nepřátel v boji pokořených. 16 Nyní jsme vybrali Núménia, syna Antiochova, a Jásonova syna Antipatra a poslali jsme je k Římanům, aby s námi obnovili dřívější přátelství a spojenectví. 17 Uložili jsme jim, aby se vydali také k vám, pozdravili vás a předali vám náš dopis o obnovení našeho bratrství. 18 Budeme vám vděčni, když nám na to odpovíte.“ 19 A toto je opis listu zaslaného Oniasovi: 20 „Areios, král Sparťanů, zdraví velekněze Oniase. 21 V jednom spise o Sparťanech a židech se našlo, že jsou bratří a že jsou z rodu Abrahamova. 22 Když jsme se nyní o tom dozvěděli, uvítali bychom, kdybyste nám napsali, jak si představujete pokojné soužití. 23 My navrhujeme toto: Vaše stáda a majetek patří i nám a naše jsou zároveň vaším vlastnictvím. Uložili jsme poslům, aby vám to oznámili.“

Nová vítězství Jónatanova

24 Potom se Jónatan dozvěděl, že se Démétriovi velitelé vracejí s vojskem ještě větším než dříve, aby s ním bojovali. 25 Vytáhl z Jeruzaléma a postupoval proti nim do území Chamátu. Nedal jim možnost vniknout do své země. 26 Do jejich tábora poslal vyzvědače. Když se vrátili, oznámili mu, že se nepřátelé chystají přepadnout je v noci. 27 Po západu slunce nařídil Jónatan svým vojákům, aby bděli ve zbrani a byli po celou noc připraveni k boji. Kolem tábora rozestavěl stráže. 28 Když se protivníci doslechli, že Jónatan a jeho vojáci jsou připraveni na boj, dostali strach. Vyděšeni zapálili ohně ve svém táboře. 29 Jónatan se svými vojáky zjistili jejich útěk až ráno, neboť v noci viděli hořet ohně. 30 Pronásledoval je, ale nedostihl, neboť už přešli řeku Eleutheros. 31 Pak se Jónatan obrátil proti Arabům zvaným Zabadaiovci, porazil je a uchvátil kořist. 32 Potom vyrazil, táhl do Damašku a prošel celou tu krajinu. 33 Také Šimeón vytáhl z Jeruzaléma, prošel až k Aškalónu a blízkým pevnostem, odchýlil se směrem na Jafu a obsadil ji. 34 Doslechl se totiž, že tu pevnost chtějí vydat Démétriovým přívržencům; proto tam dosadil posádku, aby ji střežila. 35 Když se Jónatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, jak vybudovat pevnosti v Judsku, 36 jak zvýšit hradby Jeruzaléma a vystavět ještě vyšší zeď mezi hradem a městem. Měla jej odříznout od města, aby byl odkázán sám na sebe a jeho posádka nemohla kupovat ani prodávat. 37 Sešli se k budování města, a protože se zřítilo kus zdi na východní straně u potoka, opravili ji; ta zeď se jmenuje Chafenata. 38 Šimeón vystavěl v Přímořské nížině Chadídu, opevnil ji a vsadil do ní brány se závorami.

Jónatan zajat

39 Trýfón nyní zatoužil stát se králem Asie a nasadit si královskou čelenku; proto se chystal vztáhnout ruku na krále Antiocha. 40 Obával se však, že Jónatan mu v tom bude překážet a proti němu vystoupí. Hledal tedy příležitost, jak se ho zmocnit a zabít ho. Vytrhl s vojskem a postupoval do Bét-šeánu. 41 Jónatan vytáhl proti němu a dorazil do Bét-šeánu se čtyřiceti tisíci vybranými vojáky. 42 Když Trýfón viděl, že přitáhl Jónatan s početným vojskem, bál se ho napadnout, 43 naopak přijal ho slavnostně a představil všem svým přátelům, dal mu dary a nařídil svým družiníkům a jejich vojskům, aby ho poslouchali jako jeho samého. 44 Jónatanovi řekl: „Proč jsi sem trmácel všechen tento lid, když mezi námi není válka? 45 Pošli je domů, vyber si jen oddíl mužů jako doprovod a pojď se mnou do Ptolemaidy. Chci ti ji odevzdat i s ostatními pevnostmi a vojsky a se všemi veliteli zásobovacích oddílů, a pak se hned vrátím. Jen proto jsem přišel.“ 46 Jónatan mu uvěřil a učinil podle jeho návrhu, odeslal vojska, a ta se vrátila do Judska. 47 Ponechal si u sebe jen tři tisíce mužů; z nich dva tisíce ponechal v Galileji a tisíc jich šlo s ním. 48 Když vešel do Ptolemaidy, obyvatelé uzavřeli brány, jeho zajali a všechen jeho doprovod pobili mečem. 49 Trýfón poslal vojska i jízdu do Galileje a do velké roviny, aby vyhladili všechny, kdo byli s Jónatanem. 50 Ti se dovtípili, že Jónatan byl polapen a zahynul asi i se svým doprovodem. Vzájemně se povzbudili a postupovali seřazeni v šiky pohotově k boji. 51 Když ti, kdo je stíhali, uviděli, že jim půjde o život, dali se na ústup; 52 tak se mohli všichni v klidu vrátit do Judska. Oplakávali Jónatana a jeho doprovod a zmocnil se jich veliký strach. Celý Izrael prožíval hluboký zármutek. 53 Všechny sousední pronárody hledaly cestu, jak je vyhubit, a říkaly si: „Teď nemají vůdce ani ochránce, vstupme tedy s nimi do války a vymažme památku na ně z mysli lidí!“