od Biblion1Zlatý zpěv Davidův. Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.2Hospodinu říkám: Jsi můj Pán, jediné dobro, které mám!3Říkám o zbožných lidech na zemi: Jsou tak vznešení, mám je nejradši!4Kdo ale za cizími bohy spěchají, ti jen rozmnožují svá trápení! Nezúčastním se jejich krvavé úlitby, nevstoupí jejich jméno na mé rty!5Můj úděl, můj kalich je Hospodin – ty přece můj osud z ruky nepustíš!6Vyměřeny jsou mi blažené krajiny, připadlo mi skvělé dědictví!7Hospodina, svého Rádce, velebím, i v noci mě učí mé svědomí.8Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.9Mé srdce je šťastné, můj jazyk[1] zpívá, také mé tělo v bezpečí odpočívá.10Nenecháš v hrobě duši mou, nevydáš jámě svého věrného!11Stezku života jsi mi ukázal, ve tvé přítomnosti je plnost radosti, nekonečné blaho je po tvé pravici!
1 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! 2 Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ 3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: 4 „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ 5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. 6 Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! 7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. 8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.