1Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města.2Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Hlavu vzhůru, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“3Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“4Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého?5Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘?6Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“7A on vstal a odešel domů.8Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.
Nové víno
9Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním.10Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.11Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“12Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.13Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘[1] Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“14Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ptali se.15Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.16Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší.17Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“
Každou nemoc, každý neduh
18Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“19Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také.20Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha.21Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Hlavu vzhůru, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.23Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících,24řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali.25Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala.26Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.27Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“28Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš. „Ano, Pane,“ odpověděli.29Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“30Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“31Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.32Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem.33Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“34Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“35Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh.36Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře.37Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo.38Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“
1 Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.2 A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“3 Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“4 Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?5 Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?6 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“7 On vstal a odešel domů.8 Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.
— Povolání celníka
9 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.10 Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.11 Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“12 On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.13 Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
— Spor o půst
14 Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“15 Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.16 Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.17 A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí.“
— Vzkříšení dcery Jairovy
18 Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“19 Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky. 20 A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.21 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“22 Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva. 23 Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,24 řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.25 A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.
— Uzdravení dvou slepců
27 Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“28 A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“29 Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“30 A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne aby se to někdo dověděl!“31 Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.
— Uzdravení němého
32 Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.33 A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“34 Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“
— Lítost nad zástupy
35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.37 Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.38 Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“
1Ježíš tedy vstoupil opět do člunu, vrátil se na druhý břeh a přišel do Kafarnaum.2Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: „Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!“3Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: „To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh.“4-7Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc.“ Nato se obrátil k ochrnutému: „Vstaň a odnes svá nosítka domů!“8Lidé nad tím žasli a děkovali Bohu, že dal člověku takovou moc.
Ježíš stoluje s hříšníky v Matoušově domě
9Cestou odtud uviděl Ježíš muže jménem Matouš, jak vybírá poplatky. „Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!“ vyzval ho. Matouš hned vstal a následoval ho.10Později při hostině v Matoušově domě přišlo také mnoho celníků a lidí pochybné pověsti, aby poznali Ježíše a jeho učedníky.11Zbožné farizeje to popudilo: „Jak si váš mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?“12Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře potřebují nemocní a ne zdraví.13Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale chci, abyste byli milosrdní. Nepřišel jsem schvalovat vaši bezúhonnost, ale zvát hříšníky k pokání.“
Spor o půst
14Potom přišli za Ježíšem žáci Jana Křtitele s otázkou: „My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je zvykem zbožných lidí?“15Ježíš jim odpověděl: „Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi? Kdyby někdo ženicha odvlekl, bude po svatebním veselí. I moji učedníci se jednou postí, až přijde pravý čas. Nový život z Boha se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem.16To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší.17Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!“
Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče
18Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela,“ řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život.“19Ježíš i jeho učedníci šli s ním.20Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha.21Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím.22Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“ A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení.23Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav.24Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek.“ Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu.25Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo.26Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji.
Ježíš uzdravuje slepého a němého
27Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!“28Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?“29„Určitě, Pane,“ ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte.“30V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!“31Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili.32Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem.33Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: „Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!“34Farizejové to však vysvětlovali: „Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem.“
Ježíš nabádá učedníky k modlitbám za dělníky ke žni
35Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu.36Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře.37Svým učedníkům řekl: „Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců.38Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně.“
Matouš 9
Bible Kralická
1A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.2A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.3A aj, někteří z zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.4A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich?5Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď?6Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaň, vezmi lože své, a jdi do domu svého.7Tedy vstal a odšel do domu svého.8A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.9A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.10I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.11A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí Mistr váš?12Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.13Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.14Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?15I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyť se budou postiti.16Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještě nějaký díl od roucha, a tak větší by díra byla.17Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.18A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.19A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.20(A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.21Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.22Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)23Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,24Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.25A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.26A roznesla se pověst ta po vší té zemi.27A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.28A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.29Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.30I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.31Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.32A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.33A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.34Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.35I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.36A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.37Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.38Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.