Website too slow? Load as basic HTML.

Matthew 26

Bible, překlad 21. století

1 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“ 3 Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, 4 aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. 5 Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání. 6 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, 7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. 8 Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? 9 Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ 10 Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. 11 Chudé tu budete mít vždycky,[1] ale mě vždycky mít nebudete. 12 Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. 13 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ 14 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. 15 „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.[2] 16 Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. 17 Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“ 18 Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“[3] 19 Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka. 20 Večer, když byl za stolem s Dvanácti, 21 uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ 22 Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ 23 „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. 24 „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ 25 Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. 26 Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ 27 Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28 toto je má krev nové smlouvy,[4] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29 Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“ 30 A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu. 31 Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘[5] 32 Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 33 „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“ 34 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“ 35 Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. 36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ 37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. 38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“ 39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ 40 Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. 41 „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“ 43 A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. 44 Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45 Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 46 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ 47 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. 48 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ 49 Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“ 50 Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. 51 Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. 52 Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. 53 Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? 54 Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“ 55 V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. 56 Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. 57 Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. 58 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec. 59 Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, 61 kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“ 62 Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“ 63 Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz. 64 „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“[6] 65 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! 66 Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli. 67 Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi 68 a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“ 69 Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“ 70 On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“ 71 Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ 72 Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se. 73 Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout. 75 Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Matthew 26

Český ekumenický překlad

1  Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2  „Víte, že za dva dny budou Velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“  3  Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4  a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. 5  Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“  6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7  přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. 8  Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? 9  Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“ 10  Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek. 11  Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. 12  Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13  Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“  14  Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím 15  a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. 16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.  17  Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 18  On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ 19  Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.  20  Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, 21  a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ 22  Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ 23  On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ 25  Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“  26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ 27  Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28  Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. 29  Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“  30  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31  Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ 32  Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ 33  Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ 34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 35  Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.  36  Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ 37  Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38  Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ 39  Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ 40  Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ 43  A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44  Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45  Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46  Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“  47  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. 48  Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ 49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho. 50  Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. 51  Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52  Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53  Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54  Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ 55  V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56  Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.  57  Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58  Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. 59  Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60  Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva 61  a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ 62  Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ 63  Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ 64  Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ 65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66  Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“  67  Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře 68  a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“  69  Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70  Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“ 71  Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72  On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73  Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ 74  Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; 75  tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal. 

Matthew 26

Slovo na cestu

1 Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům: 2 "Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován." 3 V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše. 4 Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa. 5 Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky. 6 Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný. 7 Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů. 8 Učedníci tím byli pohoršeni: "Takové plýtvání! 9 To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!" 10 Ježíš to slyšel a řekl: "Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu. 11 Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu. 12 Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu. 13 To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno." 14 Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím 15 a řekl jim: "Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?" A oni mu dali třicet stříbrňáků. 16 Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr. 17 První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: "Kde máme připravit velikonoční večeři?" 18 Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: "Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka." 19 Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři. 20-21 Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: "Jeden z vás mne zradí." 22 To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: "To myslíš mne, Pane?" 23 On odpověděl: "Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou. 24 Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil." 25 Jidáš se ho zeptal: "Mistře, jsem to já?" On odpověděl: "Ano." 26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte, to je mé tělo." 27 Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni, 28 to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem. 29 Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce." 30 Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu. 31 Tam Ježíš řekl: "Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.' - 32 Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji." 33 Petr rozhorleně protestoval: "Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!" 34 Ale Ježíš mu odpověděl: "Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš." 35 Petr zvolal: "To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!" A stejně mluvili i ostatní. 36 Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy se tady posaďte a já se jdu modlit." 37 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň. 38 Řekl jim: "Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru." 39 Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Můj Otče! Jestli je tu možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty." 40 Pak se vrátil k těm třem a oni spali. 41 "Petře," budil ho,"to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo." 42 Opět se vzdálil a modlil se: "Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle." 43 Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. 44 Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. 45 Pak se vrátil k učedníkům a řekl: "Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. 46 Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce." 47 Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. 48 Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. 49 A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: "Buď zdráv, Mistře!" řekl a políbil ho. 50 Ježíš mu řekl: "Příteli, co to děláš?" Tu se však Ježíše chopili a zajali ho. 51 Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. 52 Ježíš řekl svému obránci: "Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. 53 Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko? 54 Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?" 55 Pak se obrátil k ozbrojencům: "Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč! 56 Plníte tak přesně prorocké předpovědi." V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se. 57 Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada. 58 Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne. 59 Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva 61 a shodně vypovídali: "Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět." 62 Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: "Jak se obhájíš proti této obžalobě?" 63 Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: "Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?" 64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu." 65-66 Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: "To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?" 67-68 Odpověděli: "Zaslouží si smrt!" Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: "Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!" 69 Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: "Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!" 70 Ale Petr přede všemi popřel: "Ani nevím, o čem mluvíš!" 71 Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: "Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu." 72 Petr se však zapřísahal a řekl: "Vůbec toho člověka neznám." 73 Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: "Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!" 74 Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout 75 a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš." Vyběhl ven a hořce se rozplakal.

Matthew 26

Bible Kralická

1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: 2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. 3 Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. 4 A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. 5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, 7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. 8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? 9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. 10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. 11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. 13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. 14 Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, 15 Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných. 16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. 17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? 18 On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. 19 I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka. 20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. 21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? 23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí. 24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. 25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. 26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. 28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. 29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. 30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. 32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. 33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. 34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 35 Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili. 36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto. 37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. 38 Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou. 39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. 40 I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? 41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 42 Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. 43 I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. 44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje. 45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 46 Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje. 47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu. 48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej. 49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. 50 I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho. 51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho. 52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou. 53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů? 54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti? 55 V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. 56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli. 57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli. 58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec. 59 Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, 60 I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové, 61 A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti. 62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí? 63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? 64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských. 65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. 66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti. 67 Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili, 68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil? 69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. 70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš. 71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. 72 A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka. 73 A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí. 74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. 75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.