1Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce.2Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.3Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti.4Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí.5Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze.6Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.8Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“9„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.10Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním.11Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘12On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“13Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.14Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl.15Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět.16Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“17Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu.18Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“19Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo,[1] které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“20Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.21Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé.22Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“23Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.
Kdo je největší
24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.25On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci.26Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.27Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.28Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách,29a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně.30V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.31Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.32Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“33„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“34On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
Getsemane
35Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli.36Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej.37Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘[2] Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“38Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl.39Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali.40Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.[3]45Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.46„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“47Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil,48ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“49Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“50Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.51„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.52Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?53Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“
Neznám ho!
54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.55Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.56Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“57On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“58Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.59Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“60Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.61Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Před Veleradou
63Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.64Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“65Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.66Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.67Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš.68„A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte.69Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“[4]70„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.71Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“
Lukáš 22
Český ekumenický překlad
— Jidášova úmluva s velekněžími
1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce.2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
— Příprava velikonoční večeře
7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“10 Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:11 ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
— Ustanovení večeře Páně
14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
— Označení zrádce
21 “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
— Spor o přední postavení
24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.25 Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.26 Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“33 Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“34 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ 35 Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“36 Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“38 Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“
— Modlitba v Getsemane
39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.40 Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:42 “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
— Zatčení
47 Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.48Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.51 Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.52 Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
— Petrovo zapření
54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“57 Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“58 Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“60 Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
— Ježíš před radou
63 Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho;64 zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. 66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:67 “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“70 Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
Lukáš 22
Slovo na cestu
Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše
1Přiblížily se Velikonoce.2Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
Jidáš sjednává zradu Ježíše
3Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,4odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.5Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.6Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
Učedníci připravují velikonoční večeři
7Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.8Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.9Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“10Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:11‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘12Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“13Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
14Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.15Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.16Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“17Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,18řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.19Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“20Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.21Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.22Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“23Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.24Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.25Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.26U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.27Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.28Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.29Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,30abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,32ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“33Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“34Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“35Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“36Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.37Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“38Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“
Ježíš prožívá muka v zahradě
39Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.40Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“41Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:42„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“43Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.44Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.45Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.46Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Ježíš je zrazen a zajat
47Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.48Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“49Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“50A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.51Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.52Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.53A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
Petr zapírá, že Ježíše zná
54Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.55Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.56Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“57Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“58Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“59Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“60Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout.61A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“62Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.63Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.64Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“65A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
Židovská rada soudí Ježíše
66Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“67On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.68A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.69Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“70Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“71Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
Lukáš 22
Bible Kralická
1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.2I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.3Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.4A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.6A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.8I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?10On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.14A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.18Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.19A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.20Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.27Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.37Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.39A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.52I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.54A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.55A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.57A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.60I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.62I vyšed ven Petr, plakal hořce.63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.69Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.