Website too slow? Load as basic HTML.

Luke 22

Bible, překlad 21. století

1 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2 Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu. 3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4 Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5 Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6 Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup. 7 Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8 Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“ 9 „Kde ho máme připravit?“ zeptali se. 10 Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11 Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 12 On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13 Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 14 Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15 Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16 Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ 17 Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. 18 Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19 Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo,[1] které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. 21 Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22 Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23 Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat. 24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25 On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26 Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27 Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží. 28 Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29 a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. 30 V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele. 31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“ 33 „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“ 34 On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“ 35 Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli. 36 Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37 Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘[2] Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“ 38 Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl. 39 Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40 Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ 41 Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42 „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43 Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44 Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.[3] 45 Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. 46 „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ 47 Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48 ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ 49 Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ 50 Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. 51 „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52 Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? 53 Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“ 54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ 57 On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“ 58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr. 59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“ 60 Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal. 63 Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64 Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65 Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami. 66 Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. 67 Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68 „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69 Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“[4] 70 „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš. 71 Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Luke 22

Český ekumenický překlad

1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce. 2  Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.  3  Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4  Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. 5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. 6  Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.  7  Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. 8  Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ 9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ 10  Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: 11  ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 12  A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ 13  Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.  14  Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. 15  Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16  Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ 17  Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. 18  Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ 19  Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ 20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“  21  “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. 22  Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.  24  Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25  Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26  Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27  Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29  Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30  abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“  31  „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ 33  Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34  Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“  35  Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ 36  Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. 37  Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ 38  Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“  39  Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. 40  Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ 41  Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42  “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ 43  Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44  Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. 45  Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. 46  Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“  47  Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49  Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ 50  A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51  Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52  Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. 53  Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“  54  Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. 55  Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. 56  A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ 57  Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ 58  Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ 59  Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ 60  Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. 61  Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ 62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.  63  Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; 64  zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ 65  A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.  66  Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: 67  “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. 68  Položím-li otázku já vám, neodpovíte. 69  Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ 70  Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ 71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“ 

Luke 22

Slovo na cestu

1 Přiblížily se Velikonoce. 2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům. 3 Jidáš Iškariotský - jeden z dvanácti Ježíšových učedníků - podlehl satanskému pokušení, 4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků zatčen. 7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9 Zeptali se: "Kde chceš, abychom ji udělali?" 10 Odpověděl: "Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.' 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte." 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka. 14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15 Řekl jim: "Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval." 17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: "To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte." 20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: "Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci." 23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25 Ježíš jim řekl: "Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28-29 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů." 31 Pak oslovil Šimona Petra: "Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry." 33 Šimon odpověděl: "Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt." 34 Ježíš mu řekl: "Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal." 35 Pak jim ještě řekl: "Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?" Oni odpověděli: "Ne, ani v nejmenším." 36 Ježíš pokračoval."Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní." 38 Řekli: "Pane, máme tu dva meče." Ježíš odpověděl: "To stačí." 39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40 Když došli na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají." 41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42 "Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje." 43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46 Probudil je: "Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi." 47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, polibkem mne zrazuješ?" 49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: "Pane, máme tě bránit?" 50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51 Ježíš však řekl: "Dost! Nechte toho!" Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: "Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu." 54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: "Podívejte se, ten s ním také chodil." 57 Petr se bránil: "Ženo, vždyť já ho vůbec neznám." 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: "Ty k nim taky patříš." Petr řekl: "To se mýlíte." 59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: "Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec." 60 Petr to popřel: "Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš." Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš." 62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: "Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil." 65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží. 66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: "Jsi Mesiáš? Řekni nám to!" 67 On odpověděl: "I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici." 70 Všichni začali volat: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Ježíš odpověděl: "Vaše vlastní slova to potvrzují." 71 Tu křičeli jeden přes druhého: "To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!"

Luke 22

Bible Kralická

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.