Matouš 13,1 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Podobenství o rozsévači

1 Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. 2 Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu 3 a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4 A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. 8 Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. 9 Kdo má uši, slyš!“ 10 Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“ 11 „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. 12 Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. 14 Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete. 15 Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘^[1] 16 Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. 17 Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. 18 Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: 19 Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. 20 Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, 21 ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. 22 Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 23 Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

24 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. 25 Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 26 Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 27 Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28 Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29 Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 30 Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“ 31 Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32 To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“ 33 Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,^[2] až nakonec všechno zkvasilo.“ 34 To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. 35 Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“^[3] 36 Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“ 37 Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38 pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého. 39 Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. 40 Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. 41 Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43 Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš! 44 Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. 45 Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46 najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. 47 Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. 48 Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. 49 Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50 a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 51 Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu. 52 Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

Prorok beze cti

53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. 54 Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? 55 Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56 Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ 57 A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“ 58 A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

Bible Kralická

1 A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře. 2 I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu. 3 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 4 A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. 5 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země. 6 Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla. 7 Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je. 8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. 9 Kdo má uši k slyšení, slyš. 10 Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? 11 On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. 12 (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.) 13 Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí. 14 A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte. 15 Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil. 16 Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší. 17 Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli. 18 Vy tedy slyšte podobenství rozsevače. 19 Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest. 20 Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. 21 Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší. 22 Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku. 23 V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý. 24 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. 25 Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel. 26 A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. 27 I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol? 28 A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej? 29 On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. 30 Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé. 31 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. 32 Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho. 33 Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko. 34 Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, 35 Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa. 36 Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. 37 On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka. 38 A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. 39 A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé. 40 Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto. 41 Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, 42 A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 43 A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. 44 Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to. 45 Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel. 46 Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji. 47 Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující; 48 Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali. 49 Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých, 50 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 51 Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane. 52 On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci. 53 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud. 54 A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto? 55 Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? 56 A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci? 57 I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém. 58 I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.