1  U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

2  Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly,

3  když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

4  Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

5  Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

6  Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

7  Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

8  Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

9  Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.