1Poté, co Alexandr Makedonský,[1] syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců,[2] porazil Dareia,[3] krále Peršanů a Médů,[4] a stal se králem místo něj.2Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále.3Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou,[5] a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti.4Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.5Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá.6Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království.7Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel,8nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území.9Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.10Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes,[6] syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království[7] se stal králem.
Vyplenění chrámu
11V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“[8]12Některým z lidu se ty řeči líbily,13a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony,14a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion,[9]15odstraňovali si obřízku[10] a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.16Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi.17Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem18a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem.[11] Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých.19Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.20Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143[12] vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma.21Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní,22stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu,23pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel.24Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně.25Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.26Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.27Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici.28Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.
Obsazení Jeruzaléma
29Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem,30a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců.31Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi.32Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.33Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi.34Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili.35Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.36Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel.37Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji.38Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily.39Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením.40Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.
Zavedení pohanského kultu
41Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid42a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli,43a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.44Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky.45Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky,46ať poskvrní svatyni i svaté kněží,47ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata,48ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím,49aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení.50Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.51Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti.52Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo53a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.54Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku[13] Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost.[14] V okolních judských městech postavili oltáře55a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích.56Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili,57a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti.58Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.59Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu.60Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali61stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek.62Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého.63Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali.64Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.