Markus 14 | Slovo na cestu

1 Dva dny před židovskými Velikonocemi byl Ježíš v Betanii hostem u Šimona, zvaného Malomocný. Právě byli u stolu, když do domu přišla žena s alabastrovou nádobkou drahocenného vonného oleje z pravého nardu. Otevřela ji a olej vylila na Ježíšovu hlavu. Některým se to zdálo přehnané a říkali si mezi sebou: „K čemu takové plýtvání? Vždyť ten olej měl cenu přes tři sta denárů. Mohli jsme ho prodat a výtěžek rozdat chudým.“ Vyčetli to i té ženě. Ale Ježíš se jí ujal: „Nechte ji. Proč jí kazíte radost? Vždyť ona to myslí dobře. Chudých bude vždycky dost a budete mít příležitost jim pomáhat, ale já od vás odejdu. Udělala, co mohla. Vlastně předem ošetřila moje tělo, jako se to dělá před pohřbem. Poslyšte, co vám teď řeknu: Kdekoliv po světě se bude mluvit o mně, tam se také bude připomínat tento její čin.“ Mezitím se radili velekněží a učitelé zákona, jak by Ježíše nenápadně zatkli a odstranili. Usnesli se: „Nesmíme to udělat o svátcích, aby nevznikly nepokoje, když je v Jeruzalémě mnoho poutníků.“

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí Jidáš domlouvá zradu Ježíše

10 Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, nabídl vedoucím židovským kněžím, že jim Ježíše vydá, až bude na nějakém opuštěném místě. 11 To právě potřebovali, a tak mu za to slíbili peněžitou odměnu. Od té chvíle čekal Jidáš na svou příležitost.

Učedníci připravují velikonoční večeři

12 První den svátků, kdy se zabíjel a jedl velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“ 13 Ježíš poslal dva z nich do města; měli potkat člověka se džbánem vody 14 a sledovat ho až do domu. Majiteli toho domu měli říci: „Mistr prosí, abys nám ukázal místnost, kde máme jíst velikonoční večeři.“ 15 A on jim měl ukázat velikou jídelnu v patře, zařízenou a připravenou. Tam měli prostřít k jídlu. 16 Dva z učedníků šli tedy do města, podle Ježíšova návodu našli dům a připravili velikonočního beránka.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

17 Večer tam přišel Ježíš s ostatními. 18 Při večeři se na ně obrátil: „Poslyšte, co vám řeknu: Jeden z vás, kteří jste se mnou u stolu, mě zradí.“ 19 Zaraženě na sebe pohlédli: „Koho tím míní? Snad ne mne?“ 20 Opakoval jim: „Je to jeden z vás dvanácti, který si nabírá ze stejné mísy se mnou. 21 Jdu cestou, která je mi určena, ale běda tomu člověku, který se propůjčil ke zradě. Bylo by pro něho lépe, kdyby se byl nenarodil.“ 22 Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: „Jezte, to je moje tělo!“ 23 Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy: 24 „To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem. 25 A já vám říkám, že už neokusím jiného vína až do té doby, než s vámi zasednu k hostině v Božím království.“

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

26 Nakonec zazpívali píseň a vyšli ven na Olivovou horu. 27 Cestou jim Ježíš řekl: „Tuto noc mě všichni opustíte. Prorok o tom napsal: ‚Zabijí pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28 Ale vstanu z mrtvých a půjdu napřed do Galileje, kde se setkáme.“ 29 „I kdyby tě všichni zradili, já tě neopustím,“ prohlásil Petr. 30 „Poslyš, co ti řeknu,“ odvětil Ježíš. „Dřív než kohout ráno podruhé zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 31 „Kdybych měl i zemřít, nezapřu tě,“ zapřísahal se Petr. Ostatní slibovali podobně.

Ježíš prožívá muka v zahradě

32 Přišli do olivového sadu, zvaného Getsemane. „Počkejte tady na mne, než se pomodlím,“ požádal Ježíš učedníky. 33 Vzal s sebou jenom Petra, Jakuba a Jana. Ti viděli, že Ježíše se zmocňuje strach a tíseň. 34 Netajil se tím: „Je mi těžko až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou.“ 35 Odešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby byl ušetřen nastávajících hodin, kdyby to bylo možné. 36 „Otče, Otče,“ volal, „ty máš všechny možnosti. Ušetři mne toho kalicha utrpení. Nehleď však na to, co chci já, podrobím se poslušně tvé vůli.“ 37 Vrátil se k těm, které vzal s sebou, a viděl, že spí. Probudil Petra: „Šimone, jak můžeš spát? To nedokážeš se mnou bdít ani tu chvíli? 38 Probuďte se a modlete se, abyste obstáli v přicházející zkoušce. Odhodlání nestačí, když člověk nemá dost sil.“ 39 A opět odešel a modlil se jako předtím. 40 Když se k nim vrátil podruhé, spali zase, protože byli velmi unaveni. Nevěděli, co říci na svou omluvu. 41 Když přišel potřetí, řekl jim: „Ještě spíte? Ještě odpočíváte? Už dost! Přichází chvíle, kdy Syn člověka bude vydán do rukou zlých lidí. 42 Vstaňte a pojďte, můj zrádce už je zde.“

Ježíš je zatčen

43 Jen to dořekl, přicházel Jidáš – jeden z dvanácti nejbližších, a s ním velký zástup mužů, ozbrojených meči a obušky. Byla to chrámová stráž, poslaná velekněžími. 44 Aby se ve tmě nezmýlili, zrádce si s nimi smluvil toto znamení: „Kterého z nich políbím na pozdrav, to je on. Chyťte ho a dobře držte.“ 45 Přistoupil tedy k Ježíši a se slovem „Mistře“ ho políbil. 46 Ozbrojenci Ježíše popadli a zajali ho. 47 Jeden z jeho učedníků vytasil meč a sekl po jednom z útočníků tak, že mu uťal ucho. 48 Ježíš se hájil pouze slovy: „Cožpak jsem zločinec, že jste na mne přitáhli jako do boje? 49 Každý den jsem přece učíval v chrámu, ale tam jste se na mne neodvážili. Ani nevíte, jak přesně plníte proroctví řečená o mně.“ 50 Ježíšovi učedníci se rozprchli. 51 Pouze jeden chlapec narychlo oblečený sledoval Ježíše z povzdálí. Strážci ho chytili za plášť, 52 ale on se z něj vyvlékl a utekl nahý.

Kaifáš vyslýchá Ježíše

53 Ježíše odvedli k veleknězi, který ihned svolal nejvyšší židovskou radu. 54 Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi. 55 Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin. 56 Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly. 57 Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: „Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou.“ 59 Ale ani tato svědectví nebyla jednotná. 60 Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: „Jak vyvrátíš tato obvinění?“ 61 Ježíš však mlčel a nijak se nehájil. „Jsi Kristus, Boží Syn?“ dotíral velekněz. 62 „Ano, jsem,“ potvrdil Ježíš. „Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků.“ 63 Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: „Nač ještě svědky? 64 Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?“ Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu, 65 plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli: „Hádej, kdo to byl, ty proroku?“ A také strážci ho začali bít obušky.

Petr zapírá, že zná Ježíše

66 Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!“ 68 „Nechápu, o čem mluvíš,“ zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout. 69 Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: „Je to jeden z jeho přívrženců!“ 70 Petr to však znovu popřel. Kdosi se na něj osopil: „Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk.“ 71 Tu se Petr začal dušovat a přísahal: „Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte.“ 72 A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.

Nádej pre kazdého

Sprisahanie proti Ježišovi

1 Boli dva dni pred Veľkou nocou a sviatkom nekvasených chlebov. Veľkňazi a učitelia Zákona už dávno hľadali vhodnú príležitosť, ako by sa Ježiša tajne zmocnili a dali ho zabiť. 2 „Ale nesmieme to urobiť cez Veľkú noc, lebo by sa ľud mohol vzbúriť,“ vraveli. 3 Ježiš bol v tom čase v Betánii hosťom Šimona, ktorý kedysi trpel malomocenstvom. Práve sedeli pri stole, keď do domu vstúpila žena s alabastrovou nádobkou drahocenného voňavého oleja z pravého nardu. Rozbila nádobku a olej vyliala Ježišovi na hlavu. 4 Niektorí sa rozhorčovali: „Načo také zbytočné mrhanie? 5 Veď ten olej má obrovskú cenu! Mali sme ho radšej predať a peniaze rozdať chudobným!“ 6 Ale Ježiš im povedal: „Nechajte ju. Prečo jej to zazlievate? Preukázala mi dobro. 7 Chudobných bude vždy dosť a budete mať príležitosť im pomáhať, ale ja už nebudem dlho s vami. 8 Urobila, čo mohla: už vopred natrela moje telo, ako sa to robieva pred pohrebom. 9 Počujte, čo vám poviem: Kdekoľvek na svete sa bude hlásať radostná zvesť o záchrane, tam sa bude pripomínať aj tento jej čin.“ 10 Tu vstal Judáš Iškariotský, jeden z dvanástich učeníkov, a pobral sa k veľkňazom, aby Ježiša zradil. 11 Keď veľkňazi vypočuli Judáša, veľmi sa potešili a sľúbili mu odmenu. Odvtedy Judáš striehol na vhodnú príležitosť, aby ho zradil.

Príprava veľkonočnej večere

12 V prvý deň sviatkov nekvasených chlebov, keď sa zabíjal a jedol veľkonočný baránok, spýtali sa učeníci Ježiša: „Kde máme pripraviť veľkonočnú večeru?“ 13 Ježiš vybral dvoch učeníkov a povedal im: „Choďte do mesta, stretnete tam človeka, ktorý bude niesť džbán s vodou. Choďte za ním, 14 vojdite do domu, do ktorého vstúpi, a povedzte majiteľovi:‚Náš Majster nás posiela, aby si nám ukázal miestnosť, kde budeme jesť veľkonočného baránka.‘ 15 A on vás zavedie do hornej priestrannej, už nachystanej dvorany. Tam pripravte večeru.“ 16 Dvaja učeníci šli teda do mesta, našli všetko tak, ako im povedal, a pripravili veľkonočnú večeru.

Označenie zradcu

17 Večer ta prišiel Ježiš aj s učeníkmi. 18 Keď sedeli pri stole a jedli, obrátil sa na nich: „Počujte, čo vám teraz poviem: Jeden z vás, ktorí ste teraz so mnou pri stole, ma zradí.“ 19 Učeníkov to ohúrilo a spytovali sa jeden po druhom: „Som to azda ja?“ 20 Zopakoval im: „Je to jeden z vás dvanástich, ktorý si naberá z jednej misy so mnou. 21 Syn človeka musí zomrieť, ako to predpovedali proroci, ale beda tomu, kto Syna človeka zrádza. Bolo by mu lepšie, keby sa vôbec nebol narodil.“ 22 Keď jedli, vzal chlieb, poďakoval zaň Bohu, lámal ho a podával im ho so slovami: „Jedzte, to je moje telo!“ 23 Potom vzal kalich s vínom, aj zaň sa poďakoval a podal ho učeníkom. Pili z neho všetci. 24 Pritom im vravel: „To je moja krv, preliata za mnohých ako pečať novej zmluvy medzi Bohom a človekom. 25 A hovorím vám, že odteraz už nebudem piť z plodu viniča až dovtedy, keď budem piť z nového kalicha v Božom kráľovstve.“ 26 Napokon zaspievali pieseň a vyšli na Olivový vrch. 27 Cestou ich Ježiš upozornil: „Túto noc ma všetci opustíte. Prorok o tom napísal:‚Zabijú pastiera a ovce sa rozpŕchnu.‘ 28 Ale vstanem z mŕtvych a pôjdem napred do Galiley, kde sa stretneme.“ 29 Peter sa zariekal: „Aj keby ťa všetci zradili, ja ťa neopustím.“ 30 Ježiš mu odpovedal: „Zapamätaj si, čo ti poviem: Skôr ako kohút ráno druhý raz zakikiríka, tri razy ma zaprieš.“ 31 Ale Peter ešte zápalistejšie tvrdil: „Aj keby som mal s tebou zomrieť, nikdy ťa nezapriem.“ Aj ostatní sa takto zariekali. 32 Prišli do olivového sadu zvaného Getsemanská záhrada. Tu povedal Ježiš učeníkom: „Počkajte na mňa, kým sa pomodlím.“ 33 Vzal so sebou iba Petra, Jakuba a Jána. Zrazu na neho doľahol strach a úzkosť. 34 Priznal sa im: „Moja duša je smutná až na smrť. Zostaňte tu a bdejte so mnou.“ 35 Odišiel kúsok ďalej, padol na zem a modlil sa, aby, ak je to možné, nemusel podstúpiť strašné utrpenie, ktoré ho čaká. 36 Volal: „Otče, Otče, ty všetko môžeš. Nedaj mi piť z tohto kalicha utrpenia. Ale nech sa stane, ako ty chceš, nie ako ja.“ 37 Vrátil sa k trom učeníkom a videl, že spia. Prebudil Petra: „Šimon, ty spíš? Nevydržal si bdieť so mnou ani hodinku? 38 Bdejte a modlite sa, aby ste obstáli v prichádzajúcej skúške. Viem, aj by ste chceli, ale telo je slabé.“ 39 A znova sa vzdialil a opakoval tú istú modlitbu. 40 Keď sa vrátil, učeníci znova spali. Pre únavu nevládali premôcť spánok, no nevedeli, čo povedať na ospravedlnenie. 41 Keď prišiel tretí raz, povedal im: „Ešte spíte? Ešte odpočívate? Už dosť! Prichádza chvíľa, keď Syna človeka vydajú do rúk zlých ľudí. 42 Vstaňte a poďte, môj zradca je už tu!“ 43 Len čo to dopovedal, prišiel Judáš, jeden z jeho dvanástich učeníkov, a s ním veľký zástup mužov ozbrojených mečmi a palicami. Poslali ich veľkňazi, učitelia Zákona a vodcovia ľudu. 44 Zradca si s nimi dohovoril znamenie: „Koho bozkám, to je on. Chyťte ho a odveďte.“ 45 Ihneď pristúpil k Ježišovi a povedal: „Pozdravujem ťa, Majstre!“ a bozkal ho. 46 Ozbrojenci ihneď Ježiša lapili a zajali. 47 Jeden z učeníkov vytasil meč a sekol jedného z útočníkov tak, že mu odťal ucho. 48 Ježiš im povedal: „Som azda nejaký nebezpečný burič, že ste ma prišli zajať s mečmi a palicami? 49 Veď som predsa každý deň učil v chráme. Tam ste si na mňa netrúfli? Ale muselo sa to stať takto, aby sa splnila predpoveď prorokov.“ 50 Vyľakaní učeníci sa rozpŕchli. Len jeden chlapec s plachtou prehodenou cez holé telo sledoval Ježiša z diaľky. 51 Keď sa ho strážcovia pokúsili zadržať, vytrhol sa im z rúk. 52 Plachtu im nechal a utiekol.

Ježiš pred súdom

53 Ježiša odviedli k veľkňazovi, kde sa hneď zhromaždili najvyšší kňazi, učitelia Zákona a vodcovia ľudu. 54 Peter sa opatrne pobral za nimi a dostal sa až na nádvorie veľkňazovho paláca. Tam sa zamiešal medzi strážcov a zohrieval sa pri ohni. 55 Medzitým veľkňaz a jeho poradný zbor márne hľadali dôkazy proti Ježišovi, aby ho mohli obviniť a odsúdiť na smrť. 56 Našli sa síce mnohí falošní svedkovia, ale ich výpovede si odporovali. 57 Napokon niektorí vystúpili a falošne proti nemu svedčili: 58 „Počuli sme ho, ako hovoril:‚Zbúram tento chrám postavený ľudskými rukami a za tri dni postavím iný bez pomoci ľudských rúk.‘ “ 59 Ale ani tieto výpovede sa nezhodovali. 60 Tu sa ujal slova veľkňaz a spýtal sa Ježiša: „Ako vyvrátiš tieto obvinenia? Čo uvedieš na svoju obhajobu?“ 61 Ale Ježiš mlčal a neobhajoval sa.Veľkňaz sa ho znova spýtal: „Si Kristus, Boží Syn?“ 62 Ježiš odpovedal: „Áno, som. Uvidíte ma, ako sedím po pravom boku Všemohúceho a ako sa vraciam na zem v nebeských oblakoch.“ 63 Tu veľkňaz roztrhol svoje vrchné rúcho na znak pobúrenia a povedal: „Stačí! Nepotrebujeme ďalších svedkov. 64 Sami ste počuli, ako sa rúha. Aký rozsudok si zaslúži?“Jednohlasne ho odsúdili na smrť. 65 Niektorí začali naňho pľuvať, zaviazali mu oči, bili ho po tvári a pokrikovali naňho: „Kto ťa udrel, ty prorok?“ Aj strážcovia sa doňho pustili a bili ho palicami.

Peter zaprie Ježiša

66 Medzitým jedna z veľkňazových slúžok zbadala Petra pri ohni, 67 premerala si ho a povedala: „Aj ty si jeden z tých, čo chodili s tým Ježišom Nazaretským!“ 68 Preľaknutý Peter sa vyhováral: „Nechápem, o čom to hovoríš!“ Nenápadne sa vykradol z nádvoria a vtom prvý raz zakikiríkal kohút. 69 Slúžka ho po chvíli opäť zazrela a upozornila okolostojacich: „Ten človek je jeden z Ježišových nasledovníkov!“ 70 Ale Peter to znova poprel. No o chvíľu ktosi z tých, čo tam stáli, doňho začal dorážať: „Určite k nim patríš, si predsa z Galiley, aj reč ťa prezrádza!“ 71 Ale Peter sa začal zaklínať a zaprisahávať: „Nepoznám toho človeka, o ktorom hovoríte!“ 72 Vtom kohút zakikiríkal druhý raz. A tu si Peter spomenul na Ježišove slová: „Skôr ako kohút druhý raz zakikiríka, tri razy ma zaprieš.“ Odišiel a rozplakal sa.

Markus 14 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého