Lukas 8 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého

Lukas 8 | Slovo na cestu

Ženy provázejí Ježíše a učedníky

1 Potom Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal radostnou zvěst, že Boží království přichází. Doprovázelo ho jeho dvanáct učedníků 2 a některé ženy, které zbavil démonů a uzdravil z různých nemocí. Byly to: Marie Magdaléna, kterou osvobodil od naprosté posedlosti, 3 Jana – žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které je ze svých prostředků podporovaly.

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

4 Jednou se okolo Ježíše shromáždilo mnoho lidí ze všech koutů. Vyprávěl jim toto podobenství: 5 „Vyšel rolník na pole, aby rozséval. Jak rozséval, padlo některé zrno na cestu, kde je buď zašlapali lidé, nebo sezobali ptáci. 6 Jiné padlo na skalnatou půdu. Vyklíčilo sice, ale pro nedostatek vláhy uschlo. 7 I do trní některé zapadlo, trní je však přerostlo a udusilo. 8 Pouze v připravené půdě se zrno trvale uchytilo a vyhnalo do plných klasů, v jakých bývá i na sto zrnek.“ Když dovyprávěl, řekl: „Slyšeli jste – přemýšlejte!“ 9 Později se ho učedníci ptali, co to podobenství znamená. 10 Ježíš odpověděl: „Bůh vám dopřává, abyste porozuměli jeho záměrům se světem. Ostatním jsou dána podobenství: vidí, a přece mnozí nic nepoznají, slyší, a nakonec většinou nepochopí nic. 11 Tomu podobenství je třeba rozumět takto: Zrno je Boží řeč k lidem. 12 U mnohých se mu daří tak jako zrnu, které padlo na cestu. Ti Boží slovo vyslechnou, a pak přichází ďábel a to, co slyšeli, jim ze srdce sebere, jen aby neuvěřili a nebyli zachráněni. 13 U těch druhých se daří slovu jako zrnu, které padlo na skalnatou půdu. Ti Boží slovo vyslechnou, radostně je přijmou, ale nedovolí, aby v jejich životě zapustilo kořeny. Nějakou dobu vydrží věřit, ale když přijdou zkoušky, odpadnou. 14 U jiných je to jako se zrnem, které padlo do trní. Ti rozumějí Božímu slovu, ale nedozraje v nich a nepřinese užitek; každodenní starosti, snaha něco vlastnit a honba za požitky je udusí. 15 A konečně u některých je to jako se zrnem, které padlo do úrodné půdy. Ti slyší rádi Boží slovo, opatrují je v připraveném srdci a upřímně mu věří. Ti pak přinášejí trvalý užitek. 16 Nikdo nerozsvěcuje svíci proto, aby ji přikryl nádobou nebo strčil pod postel, ale proto, aby ji postavil na svícen. Jenom tak posvítí na cestu těm, kdo vcházejí. 17 Všechno, co je skryté, bude jednou vyneseno na světlo a vše, co se úzkostlivě tají, vyjde najevo. 18 Zamyslete se nad tím, jak nasloucháte Božímu slovu! Kdo je bere vážně, porozumí víc a víc, ale kdo je bere na lehkou váhu, přijde nakonec i o to, co si myslí, že má!“

Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu

19 Ježíšova matka a jeho bratři pro něj přišli, ale nemohli se k němu dostat pro nával lidí. 20 Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí ti něco říci.“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Moje matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a řídí se podle něho.“

Ježíš utišuje bouři

22 Jednoho dne nastoupil Ježíš se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavíme se na druhý břeh jezera.“ 23 Cestou usnul. Vtom se na jezero přihnala větrná bouře. Vlny se vysoko zvedaly, loď se plnila vodou a hrozilo, že se potopí. 24 Učedníci Ježíše vzbudili a volali: „Pane, Pane, utopíme se!“ Ježíš vstal, poručil větru a utišil vlny. 25 V nastalém tichu se zeptal učedníků: „Kde zůstala vaše víra?“ Byli celí vyděšení a udivení a říkali si mezi sebou: „Kdo to jen může být, že ho i vítr a vlny poslouchají?“

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

26 Plavili se dále do gerasenského kraje, který leží na protějším břehu než Galilea. 27 Sotva Ježíš vystoupil na břeh, přiběhl k němu muž z Gerasy, posedlý démony. Již delší dobu pobíhal nahý, potloukal se bez domova a přespával v prázdných skalních hrobech. 28 Když uviděl Ježíše, zaječel, vrhl se před ním na zem a křičel: „Co ode mne chceš, Ježíši, synu Nejvyššího Boha? Nech mne na pokoji!“ 29 Ježíš přikázal démonu, aby toho muže opustil; záchvaty jej totiž týraly už dlouhou dobu. Lidé ho svazovali na rukou řetězy, na nohy mu nasazovali okovy, ale on měl takovou sílu, že všechno zpřetrhal. Pak se skrýval v pustinách. 30 Ježíš se ho zeptal: „Kdo vlastně jsi?“ On odpověděl: „Nás je spousta.“ Byl totiž posedlý mnoha démony. 31 Nešťastník teď za ně prosil Ježíše, aby je úplně nezničil. 32 Vybrali si stádo vepřů, které se páslo nedaleko na stráni. Když Ježíš dovolil, 33 démoni opustili muže a zmocnili se vepřů. Stádo se splašilo a hnalo se po srázu rovnou do jezera, kde utonulo. 34 Když to viděli pasáci vepřů, utekli a ve městě i na vesnicích vyprávěli, co se stalo. 35 Lidé se chtěli na vlastní oči přesvědčit a přišli k Ježíši. U jeho nohou seděl onen muž uzdravený a oblečený, Bylo na něm jasně znát, že má zdravý rozum. Nejvíce lidmi otřáslo vyprávění očitých svědků, jakým způsobem byl ten člověk uzdraven. 37 Zmocnil se jich takový strach, že prosili Ježíše, aby jejich krajinu opustil. A tak vstoupil na loď a plavil se zpět. 38 Muž, kterého Ježíš uzdravil, prosil, aby ho vzal s sebou. Ježíš odmítl a rozloučil se s ním se slovy: 39 „Jdi domů a vypravuj, jak veliké věci s tebou Bůh učinil.“ Muž poslechl, odešel a všude vyprávěl, jaké dobrodiní mu Ježíš prokázal.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

40 Na druhém břehu zatím čekal na Ježíšův návrat zástup lidí. 41 Byl mezi nimi také představený synagogy Jairus. Padl Ježíšovi k nohám a prosil, aby šel k němu, 42 že jeho jediná, dvanáctiletá dcerka umírá. Cestou se na Ježíše tlačili lidé ze všech stran. 43 Byla tam i jedna žena, která již dvanáct let trpěla krvácením, a ačkoliv nechala u lékařů již celé své jmění, nikomu se nepodařilo ji uzdravit. 44 Ta se zezadu dotkla třásní Ježíšova pláště a hned ucítila, že její nemoc přestala. 45 Ježíš se zeptal: „Kdo se mne to dotkl?“ Nikdo se nepřiznával a Petr řekl: „Pane, vždyť je kolem tebe tolik lidí a ti se na tebe tlačí.“ 46 Ježíš na tom však trval: „Někdo se mne úmyslně dotkl, pocítil jsem, že ze mne vyšla síla.“ 47 Když žena viděla, že se to nedá tajit, přišla celá rozechvělá k Ježíši a padla na kolena. Přede všemi lidmi mu vyprávěla, proč se ho dotkla a že se v tom okamžiku uzdravila. 48 Ježíš jí řekl: „Tvoje víra tě uzdravila. Jdi pokojně domů.“ 49 Zatímco Ježíš mluvil, přišel kdosi k Jairovi a sděloval mu: „Tvoje dcera zemřela, už Ježíše neobtěžuj.“ 50 Ježíš to slyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a tvoje dcerka bude zachráněna.“ 51 Když došli k Jairovu domu, vzal s sebou Ježíš dovnitř jen Petra, Jana, Jakuba a rodiče dívenky. 52 Tam už nad ní všichni plakali a naříkali. Ježíš řekl: „Neplačte, vždyť neumřela, ale spí.“ 53 Hořce se mu vysmáli, protože věděli, že dívka skutečně zemřela. Ježíš všechny poslal ven, 54 vzal ji za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“ 55 A ona hned začala dýchat a vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Rodičů se zmocnil úžas a radost. Ježíš jim však nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co se stalo.

Slovo Na Cestu TM (Czech Living Bible TM) Copyright © 1988, 2000, 2012 by Biblica, Inc. Used with permission. All rights reserved worldwide. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

Nádej pre kazdého

Podobenstvo o rozsievačovi

1 Potom Ježiš chodil z mesta do mesta, z dediny do dediny a všade prinášal radostnú zvesť, že prichádza Božie kráľovstvo. Sprevádzalo ho jeho dvanásť učeníkov a 2 niektoré ženy, ktoré zbavil démonov a uzdravil z rozličných chorôb. Bola to: Mária zvaná Magdaléna, z ktorej vyhnal sedem démonov, 3 Jana, žena Herodesovho správcu Chúzu, Zuzana a mnohé iné, ktoré sa o nich z vlastných prostriedkov starali. 4 Keď sa raz okolo Ježiša zhromaždilo mnoho ľudí zo všetkých kútov, vyrozprával im toto podobenstvo: 5 „Vyšiel roľník na pole rozsievať zrno. Ako ho rozsieval, padlo niektoré zrno na cestu, kde ho buď pošliapali ľudia, alebo ho pozobali vtáci. 6 Iné padlo do skalnatej pôdy, vyklíčilo, ale hneď uschlo, lebo nemalo dostatok vlahy. 7 Ďalšie padlo do tŕnia, ktoré ho prerástlo a udusilo. 8 Konečne jedno padlo do úrodnej pôdy, vyklíčilo a vyhnalo do plného klasu, v ktorom bolo až sto zŕn.“ Keď dorozprával toto podobenstvo, povedal: „Dobre si zapamätajte, čo ste počuli!“ 9 Neskôr sa ho učeníci spytovali, čo to podobenstvo znamená. 10 Odpovedal im: „Vám Boh dáva poznať zmysel tohto podobenstva, lebo hovorí o tajomstve Božieho kráľovstva. Ale ostatní počúvajú, no nerozumejú, hľadia, no nevidia. 11 Tomuto podobenstvu treba rozumieť takto: 12 Zrno je Božie posolstvo ľuďom. Cesta, na ktorú padajú prvé zrná, to sú tvrdé srdcia tých, ktorí počúvajú Božie slovo, ale potom príde diabol a vytrhne im ho zo srdca, aby neuverili a neboli zachránení. 13 Skalnatá pôda predstavuje tých, ktorí s radosťou prijímajú slovo, ale nedovolia, aby sa v nich zakorenilo a prinieslo ovocie. Veria, že Božie slovo je správne, no len čo prídu nejaké prekážky, odpadnú. 14 Semeno, čo spadlo do tŕnia, to sú tí, ktorí počúvajú Božie slovo a veria, ale ich vieru udusia starosti, honba za bohatstvom a užívaním života, takže neprinesú úžitok. 15 A napokon zrno v dobrej pôde sú tí, ktorí dychtivo počúvajú slovo, zachovávajú ho v dobrom a úprimnom srdci a prinášajú trvalý úžitok.“

Ako správne počúvať

16 „Nikto predsa nerozsvieti svetlo a neprikryje ho nádobou ani ho nedá pod posteľ, ale postaví ho na svietnik, aby tí, čo vchádzajú, videli svetlo. 17 Všetko, čo je teraz skryté, sa raz dostane na svetlo a všetko, čo je ešte tajomné, bude raz zjavné. 18 Dbajte teda na to, ako počúvate, lebo tomu, kto má, sa ešte pridá. Kto môjmu posolstvu rozumie, bude rozumieť všetkému. Ale ten, kto nič nepochopil, príde aj o to málo, čo si myslí, že chápe.“

Kto je Ježišova rodina?

19 Raz prišla za ním jeho matka a bratia, ale nemohli sa k nemu dostať pre zástup. 20 Ľudia mu oznámili: „Tvoja matka a bratia stoja vonku a chcú sa s tebou stretnúť.“ 21 Odpovedal im: „Moja matka a moji bratia sú tí, ktorí počúvajú Božie slovo a žijú podľa neho.“

Ježiš utíši búrku

22 Jedného dňa vstúpil Ježiš aj so svojimi učeníkmi do člna a povedal im: „Preplavme sa na druhý breh jazera.“ 23 A odrazili sa od brehu. Kým sa plavili, zaspal. Zrazu sa strhla búrka, víchrica sa zapierala do člna, takže sa naplnil vodou a hrozilo, že sa potopí. 24 Učeníci pristúpili k Ježišovi a budili ho: „Učiteľ! Učiteľ! Potápame sa!“ Ježiš vstal, pohrozil vetru aj valiacim sa vlnám. Víchor hneď prestal a nastalo ticho. 25 Nato sa spýtal učeníkov: „Kde je vaša viera?“ Predesení sa čudovali a spytovali sa navzájom: „Kto to len je, že ho poslúcha vietor aj vlny?“

Uzdravenie posadnutého v Geraze

26 Pristáli na druhom brehu jazera oproti Galilei, v kraji Gerazénov. 27 Len čo Ježiš vystúpil z člna, vyšiel mu oproti z mesta Gadary akýsi muž posadnutý démonmi. Už dlhý čas sa potuloval nahý a spával v prázdnych skalných hroboch. 28 Keď zbadal Ježiša, zjačal, hodil sa pred ním na kolená a hlasno zvolal: „Nechaj ma, Ježišu, Syn najvyššieho Boha! Prosím ťa, netráp ma!“ 29 Ježiš prikázal nečistému duchu, aby vyšiel z toho človeka. Už dlho ho ovládal, a hoci mal ruky aj nohy často sputnané reťazami, putá popretŕhal a démon ho hnal na pusté miesta. 30 Ježiš sa ho spýtal: „Ako sa voláš?“ Odpovedal: „Légia.“ Bol totiž posadnutý mnohými zlými duchmi. 31 A tí poprosili Ježiša, aby ich neposlal do pekelnej priepasti. 32 Na neďalekom svahu sa pásla veľká črieda ošípaných. Démoni ho prosili, aby im dovolil vojsť do nich. Súhlasil. 33 Ihneď opustili úbožiaka a vošli do svíň. Črieda sa splašila, hnala sa po strmom úbočí do jazera a potopila sa v ňom. 34 Keď pastieri videli, čo sa stalo, rozutekali sa a v meste i po dedinách rozprávali, čo sa stalo. 35 Ľudia sa o tom chceli na vlastné oči presvedčiť, a tak sa vybrali k Ježišovi. Videli, ako mu pri nohách pokojne sedí muž, z ktorého vyšli démoni, oblečený a so zdravým rozumom. 36 Najväčšmi nimi otriaslo rozprávanie očitých svedkov, ako bol ten človek uzdravený. 37 Zmocnila sa ich taká hrôza, že prosili Ježiša, aby ich kraj opustil. A tak nastúpil do člna a plavil sa späť. 38 Muž, ktorého Ježiš vyslobodil z moci démonov, ho prosil, aby smel zostať s ním, ale Ježiš ho odmietol so slovami: „Vráť sa domov a rozprávaj všetkým, aké veľké veci ti Boh urobil!“ 39 A muž poslúchol, vrátil sa do mesta a všade rozprával, aké dobrodenie mu Ježiš vykonal.

Vzkriesenie Jairovej dcéry

40 Na druhom brehu jazera ho srdečne uvítal zástup ľudí, ktorí ho tu čakali. 41 Bol medzi nimi aj predstavený židovskej synagógy Jairus. Padol Ježišovi k nohám a úpenlivo ho prosil, aby šiel do jeho domu, 42 lebo mu umiera jediná dvanásťročná dcérka. Ježiš sa pobral s ním, predierajúc sa zástupom. 43 Bola tam aj istá žena, ktorá už dvanásť rokov krvácala, a hoci minula na lekárov celý svoj majetok, ani jednému sa ju nepodarilo vyliečiť. 44 Pristúpila k Ježišovi odzadu, dotkla sa spodku jeho plášťa a v tej chvíli pocítila, že prestala krvácať. 45 „Kto sa ma to dotkol?“ spýtal sa Ježiš. Keď sa nikto nechcel priznať, Peter namietol: „Majstre, v tejto tlačenici nie je čudo, že do teba niekto sotí.“ 46 Ale Ježiš odpovedal: „Niekto sa ma úmyselne dotkol. Pocítil som, ako zo mňa vyšla uzdravujúca sila.“ 47 Keď žena videla, že sa to nedá utajiť, prišla celá rozochvená k Ježišovi, padla pred ním na kolená a pred všetkými sa priznala, prečo sa ho dotkla, aj ako bola hneď uzdravená. 48 „Dcéra, tvoja viera ťa uzdravila. Choď v pokoji!“ povedal jej Ježiš. 49 Kým sa zhováral so ženou, priniesol ktosi z Jairovho domu správu: „Tvoja dcéra už zomrela, neobťažuj Majstra.“ 50 Keď to Ježiš počul, povedal otcovi: „Neboj sa, dôveruj mi, a tvoja dcéra bude zachránená!“ 51 Keď prišli k Jairovmu domu, nedovolil nikomu vojsť dnu. Vzal so sebou iba Petra, Jána, Jakuba a rodičov dievčatka. 52 Tam už všetci oplakávali mŕtvu a kvílili nad ňou. Ježiš im povedal: „Neplačte, veď neumrela, iba spí.“ 53 Do očí sa mu vysmiali, lebo vedeli, že je naozaj mŕtva. 54 Chytil ju za ruku a zvolal: „Dievčatko, vstaň!“ 55 A hneď ožilo a vstalo. Povedal: „Dajte sa mu najesť!“ 56 Rodičov sa zmocnil úžas i radosť, ale Ježiš im prikázal, aby nikomu nevraveli, čo sa stalo.