Lukas 18 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého

Lukas 18 | Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o neodbytné vdově

1 Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit: 2 „V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel. 3 Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil. 4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí, 5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘ 6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce. 7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí. 8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“

Ježíš vypráví podobenství o dvou modlících se mužích

9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství: 10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán. 11 Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní. 12 Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘ 13 Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘ “ 14 Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“

Ježíš žehná malým dětem

15 Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je. 16 Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony; 17 kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“

Ježíš mluví k bohatému muži

18 Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“ 19 Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh! 20 Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“ 21 Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“ 22 Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“ 23 Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý. 24 Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu. 25 To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“ 26 Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“ 27 On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“ 28 Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“ 29 Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny. 30 Již v tomto světě získá mnohem více a v budoucím obdrží život věčný.“

Ježíš potřetí předpovídá svou smrt

31 Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka. 32 Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě. 33 Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“ 34 Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.

Ježíš uzdravuje slepého žebráka

35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral. 36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat. 37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu. 38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“ 39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“ 40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě. 41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“ Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“ 42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“ 43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.

Slovo Na Cestu TM (Czech Living Bible TM) Copyright © 1988, 2000, 2012 by Biblica, Inc. Used with permission. All rights reserved worldwide. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

Nádej pre kazdého

Podobenstvo o sudcovi a vdove

1 Jedného dňa im vyrozprával podobenstvo o tom, že sa treba stále modliť a neochabovať. 2 V ktoromsi meste bol sudca, ktorý sa Boha nebál a na ľudskú mienku nedal. 3 Chodievala za ním istá vdova, ktorá sa uňho dovolávala práva proti človeku, čo jej ublížil. 4 Sudca sa jej najprv nechcel zastať, ale potom si povedal: „Aj keď sa Boha nebojím a na ľudí nedbám, 5 predsa sa jej zastanem, lebo inak ma svojou neodbytnosťou celkom umorí.“ 6 A Pán doložil: „Vidíte, takej neodbytnej prosebníčke vyhovel aj nespravodlivý sudca! 7 Ako by sa potom Boh nezastal svojich vyvolených, ktorí k nemu volajú vo dne i v noci? Aj keď ich hneď nevypočuje, trpezlivo ich načúva a nakoniec pomôže v pravý čas. 8 Ale keď Syn človeka znovu príde, nájde ľudí s takou vytrvalou vierou?“

Farizej a colník

9 O tých, ktorí si o sebe mysleli, že sú bez chyby, a na iných hľadeli zvysoka, porozprával Ježiš toto podobenstvo: 10 „Dvaja muži prišli do chrámu, aby sa pomodlili. Jeden z nich bol farizej a druhý colník. 11 Farizej si zastal vpredu a takto sa modlil:‚Ďakujem ti, Bože, že nie som taký chamtivec, nepoctivec alebo cudzoložník ako ostatní ľudia, a najmä, že nie som ako tento colník. 12 Dva razy do týždňa sa postievam a dávam desatinu zo všetkých svojich príjmov.‘ 13 No colník stál celkom vzadu so sklonenou hlavou, ani len oči sa neodvážil zdvihnúť k nebu. Na znamenie ľútosti sa bil do pŕs a takto sa modlil:‚Bože, zľutuj sa nado mnou, som veľký hriešnik.‘ 14 Dôrazne vám hovorím, že colník sa vrátil domov ospravedlnený, a nie farizej. Lebo každý, kto sa povyšuje, bude ponížený, a kto sa ponižuje, bude povýšený.“

Ježiš priateľ detí

15 Jedného dňa priniesli matky Ježišovi malé deti, aby sa ich dotýkal. Keď to učeníci videli, odháňali ich. 16 Ale Ježiš si zavolal deti k sebe a povedal: „Nebráňte deťom prichádzať ku mne, lebo takým patrí Božie kráľovstvo. 17 Hovorím vám, kto neuverí vo mňa tak bezvýhradne ako dieťa, nikdy doň nevojde.“ 18 Jeden vznešený muž sa spýtal Ježiša: „Dobrý učiteľ, čo musím robiť, aby som získal večný život?“ – 19 „Prečo ma nazývaš dobrým? Veď dobrý je iba Boh. 20 A poznáš predsa prikázania: Nescudzoložíš, nezabiješ, neukradneš, nikoho krivo neobviníš, budeš si vážiť svojich rodičov.“ 21 Muž odpovedal: „Tieto prikázania sa usilujem zachovávať od svojej mladosti.“ 22 Ježiš mu povedal: „A predsa ti ešte niečo chýba. Predaj všetko, čo máš, rozdaj chudobným a budeš mať poklad v nebi. Potom príď a nasleduj ma.“ 23 Keď to muž počul, zosmutnel a odišiel, lebo bol veľmi bohatý. 24 Keď Ježiš videl, ako smutný odchádza, povedal: „Ako ťažko prichádzajú bohatí ľudia k Bohu. 25 To skôr prejde ťava uchom ihly, ako boháč vstúpi do Božieho kráľovstva.“ 26 Tí, čo to počuli, zvolali: „Ak je to také ťažké, kto vôbec môže byť spasený?“ 27 Odpovedal im: „Na čo človek nestačí, to môže urobiť Boh.“ 28 Nato povedal Peter: „Ty vieš, že sme pre teba opustili všetko a šli sme za tebou.“ – 29 „Áno,“ odpovedal im, „každý, kto sa pre Božie kráľovstvo niečoho vzdal – domova, manželky, súrodencov, rodičov alebo detí – 30 dostane bohatú odmenu: už na tomto svete získa omnoho viac a v budúcom svete dostane večný život.“

Ježiš tretí raz predpovedá svoje utrpenie.

31 Ježiš vzal so sebou dvanástich učeníkov a povedal im: „Ideme teraz do Jeruzalema a tam sa splní všetko, čo predpovedali starodávni proroci o Synovi človeka. 32 Odovzdajú ho do rúk pohanov, budú sa mu posmievať, potupia a opľujú ho. 33 Potom ho zbičujú a zabijú, ale na tretí deň vstane z mŕtvych.“ 34 Ale učeníci nič z toho nepochopili a jeho slová ostali pre nich záhadou.

Uzdravenie slepého pri Jerichu

35 Keď sa blížili k Jerichu, sedel pri ceste jeden slepec a žobral. 36 Počul, že okolo prúdia davy ľudu, a spytoval sa, čo sa to deje. 37 Povedali mu, že tadiaľ prechádza Ježiš z Nazareta. 38 Len čo to počul, zvolal: „Ježiš, Syn Dávidov, zmiluj sa nado mnou!“ 39 Tí, čo šli vpredu, ho okrikovali, ale on volal ešte hlasnejšie: „Syn Dávidov, zmiluj sa nado mnou!“ 40 Nato Ježiš zastal a kázal, aby ho k nemu priviedli. Keď sa slepý k nemu dostal, spýtal sa ho Ježiš: 41 „Čo chceš, aby som pre teba urobil?“ – „Pane, túžim vidieť,“ odpovedal. 42 „Dobre, nech sa ti vráti zrak! Tvoja viera ťa zachránila,“ povedal mu Ježiš. 43 Od tej chvíle muž naozaj videl, šiel za Ježišom a chválil Boha. A všetci, ktorí boli toho svedkami, takisto zvelebovali Boha.