Lukas 17 | Slovo na cestu

Ježíš hovoří o odpuštění a víře

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá. 2 Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších. 3 Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu. 4 A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“ 5 Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“ 6 On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ stalo by se to. 7 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval 9 a děkoval mu za vyplněný úkol? 10 Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘ “

Ježíš uzdravuje malomocného

11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. 12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál 13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“ 14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“ Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. 15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. 17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? 18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“ 19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Ježíš učí o přicházejícím Božím království

20 Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě, 21 abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned. 23 Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘ nebo ‚je tady!‘ Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte. 24 Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat. 25 Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne. 26 V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho. 27 I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu. 28 Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli 29 až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni. 30 Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod. 31 Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů. 32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život. 33 Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn. 34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán. 35 Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána. 36 Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“ 37 Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“ Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“

Nádej pre kazdého

Varovanie pred zvodmi

1 „Nie je možné, aby neprišli pokušenia,“ povedal Ježiš jedného dňa svojim učeníkom, „ale beda tomu, kto ich spôsobuje. 2 Bolo by mu lepšie, keby mu dali na krk mlynský kameň a hodili ho do mora, než aby zviedol na zlé jedného z tých maličkých. 3 Vystríham vás predtým.“

O odpúšťaní

4 „Ak sa niekto voči tebe previní, pokarhaj ho, a ak to oľutuje, odpusť mu. A keby sa to stalo aj sedem ráz za deň a zakaždým by prišiel za tebou s prosbou:‚Ľutujem to,‘ zakaždým mu odpusť.“

Sila viery

5 Jedného dňa poprosili učeníci Pána: „Daj nám viac viery!“ 6 Odpovedal im: „Keby ste mali vieru aspoň ako horčičné semienko a povedali ste tejto moruši:‚Vytrhni sa aj s koreňmi a presaď sa do mora,‘ stalo by sa to. 7 A ešte niečo: Ak sa sluha vráti po celodennej práci z poľa, kde oral alebo pásol, 8 nie je zbavený domácich povinností. 9 Alebo ste azda počuli, že by si hneď sadol za stôl a že by ho Pán obsluhoval a ďakoval mu za splnenú úlohu? 10 Podobne je to aj s vami. Ak urobíte všetko, čo vám Boh ukladá, povedzte:‚Vykonali sme iba to, čo bolo našou povinnosťou!‘ “

Uzdravenie desiatich malomocných

11 Cestou do Jeruzalema prechádzal Ježiš územím medzi Samáriou a Galileou. 12 Keď prichádzal k jednej dedine, šlo mu oproti desať malomocných. Zastali 13 a zďaleka naňho volali: „Ježišu, Majstre, zmiluj sa nad nami!“ 14 Pozrel na nich a povedal: „Choďte a ukážte sa kňazom!“Poslúchli a cestou boli zbavení svojej choroby. 15 Keď jeden z nich zistil, že je zdravý, vrátil sa a nahlas chválil Boha. 16 Padol Ježišovi k nohám a z celého srdca mu ďakoval. Bol to Samaritán. 17 Tu sa Ježiš spýtal: „Neuzdravil som vás desiatich? Kde je deväť ostatných? 18 Prečo sa nevrátili, aby sa poďakovali Bohu ako tento cudzinec?“ 19 Potom sa obrátil k Samaritánovi a doložil: „Vstaň a choď, tvoja viera ťa uzdravila.“

Buďte pripravení na môj návrat

20 Jedného dňa sa farizeji pýtali Ježiša, kedy príde Božie kráľovstvo. Odpovedal im: „Kráľovstvo Božie neprichádza tak, aby ste to mohli spozorovať. 21 Ani sa nedá povedať:‚Je tu alebo tam.‘ Veď kráľovstvo Božie je už tu medzi vami!“ 22 Svojim učeníkom však povedal: „Príde čas, keď si budete túžobne želať, aby ste prežili aspoň jediný deň v kráľovstve Syna človeka. Ale táto túžba sa vám nesplní. 23 Nedajte sa mýliť, keď vám budú hovoriť:‚Kristus je tam,‘ alebo:‚Je tuná!‘ Nežeňte sa ta a nechoďte za ním. 24 Ako keď oslepujúci blesk pretne oblohu a ožiari celý obzor, taký jasný bude jeho návrat. 25 Najprv však musí mnoho vytrpieť a táto neveriaca generácia ho zavrhne. 26 V deň, keď Syn človeka znova príde, budú ľudia žiť takisto ako za dní Noema. 27 Aj vtedy sa zaujímali iba o jedlo, pitie a zmyselné rozkoše. Trvalo to až dovtedy, kým nenastala potopa, v ktorej všetci zahynuli. Zachránil sa iba Noe so svojou rodinou v korábe. 28 Podobne to bolo za čias Lota: ľudia jedli, pili, kupovali, predávali, sadili a stavali – 29 až do dňa, keď Lot vyšiel zo Sodomy. Vtedy pršal oheň a síra z neba a všetkých zahubili. 30 Tak to bude v deň, keď príde Syn človeka. 31 V tej chvíli nech budete kdekoľvek, nevracajte sa po nič domov. 32 Spomeňte si, čo sa stalo s Lotovou ženou. 33 Kto by lipol iba na svojom pozemskom živote, stratí ho, ale kto ho odovzdá Bohu, ten ho získa pre večnosť. 34 V tú noc budú dvaja ležať v jednej posteli, jeden bude vzatý, druhý zostane. 35 Dve ženy budú pracovať v domácnosti, jedna bude vzatá, druhá zostane. 36 Dvaja muži budú pracovať na poli, jeden bude vzatý, druhý zostane.“ 37 Učeníci sa ho spýtali: „Kde to bude, Pane?“ Ježiš im odpovedal: „Kde bude telo, ta sa zlietnu aj supy.“

Lukas 17 | Slovo na cestu Nádej pre kazdého