1Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně.2Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost.3V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.4Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.5Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám.6Myslím, že už je potrestán víc než dost;7teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději.8Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.12Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače.13Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.
Kristova „vůně“
14Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni.15My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského.16S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý?17My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.
Nádej pre kazdého
1Želal som si však, aby vám môj príchod priniesol iba radosť, a nie rozpaky.2Ak by vám moja návšteva mala spôsobiť zármutok, nemohol by som sa ani ja tešiť z nášho stretnutia.3Preto som vám aj minule písal, aby ste dali všetko do poriadku skôr, ako zasa prídem, aby už nič neskalilo našu radosť zo stretnutia. Pevne verím, že ma nesklamete, veď viem, že ani vás by netešilo, keby som k vám mal prísť skľúčený a bez radosti.4Verte mi, písal som vám veľmi stiesnený, s veľmi ťažkým srdcom – a prečo by som to nepriznal – aj som si pri tom poplakal. Nechcel som vás raniť, ale naopak, ukázať vám, ako vrúcne vás mám rád a ako mi na vás záleží.
Trest – odpustenie
5Ak niekto spôsobil zármutok, nespôsobil ho iba mne, ale asi aj vám všetkým.6Myslím, že už je potrestaný viac ako dosť;7teraz zase vy prejavte ochotu odpustiť mu a povzbuďte ho, aby nezatrpkol a neupadol do beznádeje.8Prijmite ho zasa s láskou medzi seba.9Svojím listom som vlastne chcel zistiť, či ste vo všetkom poslušní.10Komu odpustíte vy, tomu odpúšťam aj ja. Osobne pokladám tú vec už za vybavenú, ale ak to chcete vyslovene počuť – tak áno, odpúšťam mu podľa Kristovho príkazu.11Dbajme, aby sme zotrvávaním v hneve nepodľahli satanovi – veď dobre vieme, o čo mu ide.12Keď som prišiel do Troady, našiel som tam pripravenú pôdu pre svoje posolstvo o Kristovi.13Znepokojilo ma však, že som sa tam nestretol s Títom, svojím milým spolupracovníkom. Nemal som pokoja, musel som sa s Troadčanmi rozlúčiť a pokračovať ďalej do Macedónska, aby som zistil, čo je s ním.
Víťazstvo s Kristom
14Znova a znova musím ďakovať Bohu, že za každých okolností nám dáva víťaziť v Kristu a že poznanie Boha môžeme šíriť okolo seba ako vzácnu vôňu.15My sme tou vôňou, ktorá je príjemná Bohu a ktorá sa rozlieva medzi všetkých ľudí, či už patria do tábora Božieho alebo Bohu nepriateľského.16S ňou jedni vdychujú život a druhí smrť. Ale kto je takého poslania schopný?17My nie sme ako mnohí, ktorým sa hlásanie evanjelia stalo zdrojom zisku. Našou cťou je vykonávať nezištne to, čo nám Pán Boh uložil ako Kristovým služobníkom s vedomím, že on nás stále vidí.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.