Psalm 25 | Menge Bibel

1 Von David. Zu dir, o HERR, erheb’ ich meine Seele,

2 mein Gott, auf dich vertraue ich: laß mich nicht enttäuscht werden, laß meine Feinde nicht über mich frohlocken!

3 Nein, keiner, der auf dich harrt, wird enttäuscht; enttäuscht wird nur, wer dich treulos verläßt. –

4 Tu mir kund, o HERR, deine Wege, deine Pfade lehre mich!

5 Laß mich wandeln in deiner Wahrheit und lehre mich, denn du bist der Gott meines Heils: deiner harre ich allezeit. –

6 Gedenke der Erweise deines Erbarmens, o HERR, und daß deine Gnadenverheiße aus der Urzeit stammen;

7 gedenke nicht der Sünden meiner Jugend und meiner Vergehen: nein, nach deiner Gnade gedenke meiner um deiner Güte willen!

8 Gütig und aufrichtig ist der HERR; darum weist er den Sündern den rechten Weg,

9 läßt Bedrückte wandeln in richtiger Weise und lehrt die Dulder seinen Weg.

10 Alle Pfade des HERRN sind Gnade und Treue denen, die seinen Bund und seine Gebote halten.

11 Um deines Namens willen, o HERR, vergib mir meine Schuld, denn sie ist groß! –

12 Wie steht’s mit dem Mann, der den HERRN fürchtet? Dem zeigt er den Weg, den er wählen soll.

13 Er selbst wird wohnen im Glück, und seine Kinder werden das Land besitzen.

14 Freundschaft hält der HERR mit denen, die ihn fürchten, und sein Bund will zur Erkenntnis sie führen. –

15 Meine Augen sind stets auf den HERRN gerichtet, denn er wird meine Füße aus dem Netze ziehn.

16 Wende dich mir zu und sei mir gnädig! Denn einsam bin ich und elend.

17 Die Ängste meines Herzens sind schwer geworden: o führ’ mich heraus aus meinen Nöten!

18 Sieh mein Elend an und mein Ungemach und vergib mir alle meine Sünden! –

19 Sieh meine Feinde an, wie viele ihrer sind und wie sie mich hassen mit frevlem Haß.

20 Behüte meine Seele und rette mich, nicht enttäuscht laß mich werden: ich traue auf dich!

21 Unschuld und Redlichkeit mögen mich behüten, denn ich harre deiner, o HERR! –

22 O Gott, erlöse Israel aus allen seinen Nöten!

Public Domain

Český ekumenický překlad

K TOBĚ, HOSPODINE, POZVEDÁM SVOU DUŠI

1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét)

2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel)

3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet)

4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé)

5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin)

6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet)

7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet)

8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod)

9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf)

10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed)

11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém)

12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún)

13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek)

14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin)

15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé)

16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde)

17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?)

18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš)

19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín)

20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv)

21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.

22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!

© 2001 Česká biblická společnost