Psalm 119 | Menge Bibel

1 Wohl denen, deren Wandel unsträflich ist, die einhergehn im* Gesetz des HERRN!

2 Wohl denen, die seine Zeugnisse beobachten, die mit ganzem Herzen ihn suchen,

3 die auch kein Unrecht verüben, sondern auf seinen Wegen gehen!

4 Du selbst hast deine Befehle erlassen, daß man sie sorglich* befolge.

5 Ach möchte doch mein Wandel fest sein in der Befolgung deiner Satzungen!

6 Dann werde ich nicht beschämt sein, wenn ich alle deine Gebote vor Augen habe.

7 Ich will dir aufrichtigen Herzens danken, indem ich die Rechte* deiner Gerechtigkeit lerne.

8 Deine Satzungen will ich halten: verlaß mich nicht ganz und gar!

9 Wie wird ein Jüngling seinen Wandel rein gestalten? Wenn er ihn führt* nach deinem Wort.

10 Mit ganzem Herzen suche ich dich: laß mich von deinen Geboten nicht abirren!

11 In meinem Herzen wahre ich dein Wort, um mich nicht gegen dich zu verfehlen.

12 Gepriesen seist du, o HERR: lehre mich deine Satzungen!

13 Mit meinen Lippen zähle ich her alle Rechte* deines Mundes.

14 An dem Wege deiner Zeugnisse habe ich Freude wie über irgendwelchen Reichtum.

15 Über deine Befehle will ich sinnen und achten auf deine Pfade.

16 An deinen Satzungen habe ich meine Lust, will deine Worte nicht vergessen.

17 Tu Gutes an deinem Knecht, auf daß ich leben bleibe, so will ich deine Worte befolgen.

18 Öffne mir die Augen, daß ich klar erkenne die Wunder in deinem Gesetz.

19 Ich bin nur ein Gast auf Erden: verbirg deine Gebote nicht vor mir.

20 Meine Seele verzehrt sich vor Sehnsucht nach deinen Rechten* allezeit.

21 Gedroht hast du den Stolzen; verflucht sind, die von deinen Geboten abweichen.

22 Wälze Schmach und Verachtung von mir ab, denn ich beobachte deine Zeugnisse.

23 Mögen auch Fürsten sitzen und wider mich beraten: dein Knecht sinnt doch über deine Satzungen nach.

24 Ja, deine Zeugnisse sind meine Freude, meine Ratgeber sind sie.

25 Mein Mut ist in den Staub gesunken: belebe mich wieder nach deinem Wort*.

26 Ich habe dir meine Lage geschildert, da hast du mich erhört: lehre mich deine Satzungen.

27 Laß mich den Weg verstehn, den deine Befehle gebieten, so will ich sinnen über deine Wunder.

28 Mein Herz zerfließt vor Kummer in Tränen; richte mich auf nach deinen Worten.

29 Den Weg der Lüge halte fern von mir, doch begnade* mich mit deinem Gesetz!

30 Den Weg der Treue habe ich erwählt, deine Rechte* unanstößig befunden.

31 Ich halte fest an deinen Zeugnissen: HERR, laß mich nicht zuschanden werden!

32 Den Weg deiner Gebote will ich laufen, denn du machst mir weit das Herz*.

33 Lehre mich, HERR, den Weg deiner Satzungen, so will ich ihn innehalten bis ans Ende.

34 Verleihe mir Einsicht, damit ich deine Weisung beachte und sie mit ganzem Herzen befolge.

35 Laß mich wandeln auf dem Pfade deiner Gebote, denn an diesem habe ich meine Freude.

36 Neige mein Herz deinen Zeugnissen zu und nicht zur Gewinnsucht*.

37 Wende meine Augen ab, daß sie nicht nach Eitlem schauen; belebe mich auf deinen Wegen.

38 Erfülle an deinem Knechte deine Verheißung, die darauf abzielt, daß man dich fürchte.

39 Wende ab meine Schmach, vor der mir graut; denn deine Rechte* sind heilsam.

40 Fürwahr, ich sehne mich nach deinen Befehlen: belebe mich durch deine Gerechtigkeit!

41 Laß deine Gnadenerweise mir widerfahren, o HERR, deine Hilfe nach deinem Wort*,

42 daß ich dem, der mich schmäht, zu antworten weiß; denn ich verlasse mich auf dein Wort.

43 Und entzieh meinem Munde nicht ganz das Wort der Wahrheit; denn ich harre auf deine Rechte*.

44 Und befolgen will ich dein Gesetz beständig, immer und ewiglich;

45 so werde ich wandeln auf freier Bahn; denn ich habe mich stets um deine Befehle gekümmert;

46 und ich will von deinen Zeugnissen reden vor Königen, ohne mich zu scheuen;

47 denn ich habe meine Freude an deinen Geboten, die mir lieb sind,

48 und hebe meine Hände auf zu deinen Geboten, [die mir lieb sind,] will über deine Satzungen sinnen.

49 Halte deinem Knecht getreulich dein Wort, auf das du mich hast hoffen lassen!

50 Das ist mein Trost in meinem Elend, daß dein Wort* mich neu belebt hat.

51 Die Übermüt’gen verspotten mich maßlos, doch ich bin von deinem Gesetz nicht abgewichen.

52 Gedenke ich deiner Rechte* aus der Vorzeit, so fühle ich mich, o HERR, getröstet.

53 Heißer Zorn erfaßt mich wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen haben.

54 Deine Satzungen sind mir zu Lobgesängen geworden im Hause meiner Pilgerschaft.

55 In der Nacht sogar gedenke ich deines Namens, o HERR, und befolge dein Gesetz.

56 Das ist mir zuteil geworden, daß ich deine Befehle befolgt habe.

57 Meine Aufgabe ist, o HERR, ich bekenne es, deine Worte zu befolgen.

58 Von ganzem Herzen fleh’ ich dich an: »Sei mir gnädig nach deiner Verheißung!«

59 Ich habe über meine Wege nachgedacht und lenke (daher) meine Schritte zu deinen Zeugnissen zurück.

60 Ich eile und säume nicht, deine Gebote zu befolgen.

61 Die Fallstricke der Gottlosen umringen mich; dennoch vergesse ich dein Gesetz nicht.

62 In der Mitte der Nacht stehe ich auf, um dir zu danken für die Verordnungen deiner Gerechtigkeit.

63 Befreundet bin ich mit allen, die dich fürchten, und mit denen, die deine Befehle befolgen.

64 Deiner Gnade*, o HERR, ist die Erde voll: lehre mich deine Satzungen!

65 Gutes hast du an deinem Knechte getan, o HERR, nach deiner Verheißung.

66 Rechte Einsicht und Erkenntnis lehre mich, denn ich vertraue auf deine Gebote.

67 Bevor ich gedemütigt wurde, ging ich irre; jetzt aber beobachte ich dein Wort.

68 Du bist gütig und erweisest Gutes: lehre mich deine Satzungen!

69 Lügen haben die Stolzen gegen mich erdichtet, ich aber befolge deine Befehle mit ganzem Herzen.

70 Unempfindlich wie von Fett ist ihr Herz, ich aber habe Freude an deinem Gesetz.

71 Gut war’s für mich, daß ich gedemütigt wurde, damit ich deine Satzungen lernte.

72 Die Weisung deines Mundes ist mir lieber als Tausende von Gold- und Silberstücken.

73 Deine Hände haben mich geschaffen und gebildet: verleihe mir nun auch Einsicht, daß ich deine Gebote lerne!

74 Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freun; denn ich habe auf dein Wort* geharrt.

75 Ich weiß, o HERR, daß deine Gerichte gerecht sind und du mich in Treue gedemütigt hast.

76 Laß doch deine Gnade mir Trost gewähren, wie du deinem Knechte verheißen hast!

77 Laß mir dein Erbarmen widerfahren, daß ich auflebe, denn dein Gesetz ist meine Lust.

78 Laß die Stolzen zuschanden werden, weil sie ohne Grund mich niederdrücken; ich aber sinne über deine Befehle.

79 Laß mir sich zuwenden, die dich fürchten und die deine Zeugnisse anerkennen!

80 Mein Herz halte treu an deinen Satzungen fest, auf daß ich nicht zuschanden werde.

81 Meine Seele schmachtet nach deiner Hilfe*: ich harre auf dein Wort.

82 Meine Augen schmachten nach deiner Verheißung, indem ich frage: »Wann wirst du mich trösten?«

83 Bin ich auch wie ein Schlauch im Rauch geworden, hab’ ich doch deine Satzungen nicht vergessen.

84 Wie viele sind noch der Lebenstage deines Knechts? Wann hältst du Gericht über meine Verfolger?

85 Übermütige haben mir Gruben gegraben, sie, die sich nicht nach deinem Gesetz verhalten.

86 Alle deine Gebote sind Wahrheit; mit Lüge* verfolgt man mich: so hilf mir!

87 Fast hätten sie mich im Lande umgebracht; doch ich verlasse deine Befehle nicht.

88 Nach deiner Gnade erhalte mich am Leben, so will ich das Zeugnis deines Mundes befolgen.

89 Auf ewige Zeit, o HERR, steht fest dein Wort im Himmel.

90 Von Geschlecht zu Geschlecht währt deine Treue; du hast die Erde festgestellt, und sie steht;

91 nach deinen Verordnungen stehn sie noch heute, denn alle Dinge sind dir dienstbar*.

92 Wäre dein Gesetz nicht meine Freude gewesen, so wär’ ich in meinem Elend vergangen.

93 Niemals will ich deine Befehle vergessen, denn durch sie hast du mich neu belebt*.

94 Dein bin ich: hilf mir! Denn ich beachte deine Verordnungen.

95 Gottlose lauern mir auf, um mich umzubringen, ich aber achte auf deine Zeugnisse.

96 Von allem Vollkomm’nen habe ich eine Grenze gesehn; doch dein Gebot ist völlig unbeschränkt.

97 Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Den ganzen Tag ist es mein Sinnen.

98 Weiser, als meine Feinde sind, machen mich deine Gebote, denn mein sind sie für immer.

99 Verständiger bin ich als alle meine Lehrer, denn deine Zeugnisse sind mein Sinnen.

100 Mehr Einsicht besitz’ ich als die Greise; denn ich beobachte deine Befehle.

101 Von jedem bösen Pfade halte ich meinen Fuß fern, um dein Wort zu befolgen.

102 Von deinen Rechten* weiche ich nicht ab, denn du hast mich belehrt.

103 Wie süß sind deine Worte* meinem Gaumen, süßer als Honig meinem Munde!

104 Aus deinen Befehlen gewinne ich Einsicht; darum hasse ich jeglichen Lügenpfad.

105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht auf meinem Wege*.

106 Ich habe geschworen und den Vorsatz gefaßt, den Verordnungen deiner Gerechtigkeit treu zu bleiben.

107 Ich bin gar tief gebeugt: o HERR, belebe mich wieder nach deiner Verheißung!

108 Laß, HERR, dir gefallen die willigen Opfer meines Mundes und lehre mich deine Rechte*!

109 Ich schwebe beständig in Todesgefahr, doch dein Gesetz vergesse ich nicht.

110 Die Gottlosen haben mir Schlingen gelegt, aber von deinen Befehlen irre ich nicht ab.

111 Deine Zeugnisse sind mein ewiger Erbbesitz, denn sie sind die Wonne meines Herzens.

112 Ich neige mein Herz dazu, deine Satzungen zu erfüllen immerdar bis ans Ende.

113 Die Doppelherzigen hasse ich, aber dein Gesetz ist mir lieb.

114 Mein Schirm und Schild bist du; auf dein Wort* harre ich.

115 Weicht von mir, ihr Übeltäter! Ich will die Gebote meines Gottes halten.

116 Stütze mich nach deiner Verheißung, daß ich lebe, und laß mich nicht in meiner Hoffnung getäuscht werden!

117 Stärke mich, auf daß ich Heil* erlange, und laß mich stets auf deine Satzungen achten!

118 Du verwirfst alle, die von deinen Satzungen abirren; denn erfolglos ist ihre Täuschung.

119 Wie Schlacken räumst du alle Gottlosen des Landes hinweg; darum liebe ich deine Zeugnisse.

120 Aus Furcht vor dir schaudert mein Leib, und mir ist bange vor deinen Gerichten.

121 Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt: gib mich nicht meinen Bedrückern preis!

122 Tritt für deinen Knecht zu seinem Heile ein, laß die Stolzen mir nicht Gewalt antun!

123 Meine Augen schmachten nach deiner Rettung und nach der Bestätigung deiner Gerechtigkeit.

124 Verfahre mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Satzungen!

125 Dein Knecht bin ich, verleihe mir Einsicht, damit ich deine Zeugnisse verstehen lerne.

126 Zeit ist’s für den HERRN, zu handeln: sie haben ja dein Gesetz gebrochen.

127 Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und als Feingold.

128 Darum schätze ich alle deine Befehle als richtig; jeder Lügenpfad ist mir verhaßt.

129 Wunderwerke sind deine Zeugnisse; darum hält mein Herz an ihnen fest.

130 Die Erschließung deiner Worte erleuchtet, verleiht den Einfältigen Einsicht.

131 Ich tue meinen Mund weit auf und lechze, denn mich verlangt nach deinen Geboten.

132 Wende dich zu mir und sei mir gnädig, wie es recht ist bei denen, die deinen Namen lieben!

133 Laß meine Schritte fest sein durch dein Wort und laß nichts Trügerisches* über mich herrschen.

134 Erlöse mich von der Bedrückung der Menschen, so will ich deine Befehle befolgen.

135 Laß dein Angesicht leuchten gegen deinen Knecht und lehre mich deine Satzungen.

136 Tränenströme rinnen aus meinen Augen, weil viele dein Gesetz nicht befolgen.

137 Gerecht bist du, o HERR, und richtig sind deine Rechte*.

138 In Gerechtigkeit hast du deine Zeugnisse verordnet und in unerschütterlicher Treue.

139 Mich verzehrt mein Eifer, weil meine Gegner deine Worte vergessen.

140 Dein Wort ist wohlgeläutert, und dein Knecht hat es lieb.

141 Gering bin ich und verachtet, doch deine Befehle vergesse ich nicht.

142 Deine Gerechtigkeit ist ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit.

143 Wenn Leiden und Not mich getroffen haben, sind deine Gebote dennoch meine Freude.

144 Deine Zeugnisse bleiben immerdar gerecht: verleihe mir Verständnis, so werde ich leben.

145 Ich rufe von ganzem Herzen: »Erhöre mich, HERR!« Deine Satzungen will ich beobachten.

146 Ich rufe zu dir: »Hilf mir! So will ich deine Zeugnisse beobachten.«

147 Früh bin ich auf vor Tagesanbruch und flehe laut; auf dein Wort* harre ich.

148 Meine Augen wachen die ganze Nacht hindurch, um über dein Wort* nachzusinnen.

149 Höre meine Stimme nach deiner Gnade! O HERR, nach deinen Rechten* laß mich aufleben!

150 Mir haben sich Leute genaht, die der Arglist frönen: von deinem Gesetz sind sie fern;

151 doch du bist mir nahe, o HERR, und alle deine Gebote sind Wahrheit.

152 Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, daß du sie* für ewig festgestellt hast.

153 Sieh mein Elend an und errette mich! Denn dein Gesetz vergesse ich nicht.

154 Führe meine Sache und erlöse mich, schenke mir neues Leben nach deiner Verheißung!

155 Den Gottlosen bleibt die Hilfe* fern, denn sie kümmern sich nicht um deine Satzungen.

156 Deine Barmherzigkeit ist groß, o HERR: nach deinen Rechten* belebe mich wieder!

157 Groß ist meiner Verfolger und Gegner Zahl, doch von deinen Zeugnissen geh’ ich nicht ab.

158 Wenn ich Treulose sehe, so fühle ich Abscheu, weil sie dein Wort* nicht befolgen.

159 Sieh her, ich liebe deine Befehle: HERR, schenke mir neues Leben nach deiner Gnade!

160 Der ganze Inhalt deines Wortes ist Wahrheit, und ewig gilt jede Verordnung deiner Gerechtigkeit.

161 Fürsten haben mich ohne Ursach’ verfolgt; doch nur vor deinen Worten* erbebt mein Herz.

162 Ich freue mich über dein Wort* wie einer, der große Beute gewinnt.

163 Lügen hasse und verabscheue ich, aber dein Gesetz ist mir lieb.

164 Siebenmal täglich preise ich dich um der Verordnungen deiner Gerechtigkeit willen.

165 Frieden* in Fülle erlangen die Freunde deines Gesetzes, denn es gibt für sie kein Straucheln.

166 Ich hoffe auf deine Rettung, o HERR, denn ich habe deine Gebote gehalten.

167 Mein Herz befolgt deine Zeugnisse, und ich habe sie aufrichtig lieb.

168 Ich befolge deine Befehle und Zeugnisse; denn alle meine Wege sind dir bekannt.

169 Laß mein lautes Flehen zu dir dringen, o HERR; verleih mir Verständnis für dein Wort!

170 Laß mein Beten vor dich kommen: errette mich nach deiner Verheißung!

171 Meine Lippen sollen Lobpreis sprudeln lassen, weil du mich deine Satzungen lehrst.

172 Meine Zunge soll von deinem Worte* singen; denn alle deine Gebote sind gerecht.

173 Laß deine Hand bereit sein, mir zu helfen, denn deine Befehle hab’ ich (zu Führern) erwählt.

174 Ich sehne mich nach deiner Hilfe, o HERR, und dein Gesetz ist meine Freude.

175 Laß meine Seele leben, daß sie dich preise, und deine Rechte* mögen mir helfen!

176 Geh ich irre wie ein verlorenes Schaf, so suche deinen Knecht! Denn deine Gebote habe ich nicht vergessen.

Public Domain

Český ekumenický překlad

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.

3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.

5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.

6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.

8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét)

9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.

10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.

11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.

15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.

16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel)

17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.

18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.

19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.

20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.

21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.

22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.

23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,

24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet)

25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.

26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.

28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.

29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.

30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.

31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!

32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé)

33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.

34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.

35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.

36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.

37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.

38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.

39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.

40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav)

41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,

42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.

43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.

44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.

45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.

46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.

47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.

48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin)

49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.

50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.

51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.

52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.

53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.

54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.

55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.

56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet)

57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.

58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.

59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.

60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.

61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.

62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.

63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.

64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet)

65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.

66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.

67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.

68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.

70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.

71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.

72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod)

73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.

74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.

75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.

76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.

77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.

79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.

80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf)

81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.

82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?

83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.

84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?

85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.

86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!

87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.

88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed)

89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.

92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.

93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.

94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.

95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.

96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém)

97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.

99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.

100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.

101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.

102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.

103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.

104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)

105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.

107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.

108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.

109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.

110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.

111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.

112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)

113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.

114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.

115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.

116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.

117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.

118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.

119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.

120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)

121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.

122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.

123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.

124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.

126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.

127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.

128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)

129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.

130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.

132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.

133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.

135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)

137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.

138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.

139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.

140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.

141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.

142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.

143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.

144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)

145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.

146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.

147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.

148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.

149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.

150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.

151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.

152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš)

153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.

154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.

155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.

156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.

157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.

158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.

159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.

160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)

161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.

162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.

163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.

164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.

165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.

166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.

167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.

168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)

169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.

170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.

171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.

172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.

173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.

174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

© 2001 Česká biblická společnost