1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
nuBibeln
Klagan över landets och templets förstörelse
1Maskil. Av Asaf.* Gud, varför har du förkastat oss för evigt? Varför brinner din vrede mot fåren på dina egna ängar?2Kom ihåg din församling som du en gång vann åt dig, ditt folk som du friköpte till din egendom, Sions berg, din boning.3Styr dina steg mot de eviga ruinerna. Fienden har ödelagt allting i helgedomen.4Dina fiender har skränat i ditt hus och ställt upp sina egna tecken där.5Det var som när man slår med yxor i en tät skog.6De slog sönder alla snidade paneler med yxor och bräckjärn.7De satte eld på din helgedom, så att den brann ner till grunden. De vanhelgade ditt namns boning.8De sa för sig själva: ”Vi ska krossa dem helt.” De brände ner alla gudstjänstplatser i landet.9Vi ser inte våra tecken. Profeterna är borta. Ingen av oss vet hur länge detta varar.10Gud, hur länge ska fienden få håna? Ska fienden för all framtid få dra ditt namn i smutsen?11Varför griper du inte in utan håller tillbaka din högra hand? Dra fram den ur din mantel och förgör dem!12Gud, sedan urminnes tid har du varit min kung. Du kommer med räddning till jorden.13Med din styrka besegrade du Havet. Du klöv havsodjurens huvuden,14du krossade Leviatans huvuden och gav honom till mat åt öknens varelser.*15Du öppnade källor och strömmar, du lät starka strömmar torka ut.16Både dag och natt är din egendom, och du satte dit både ljuset och solen.17Du har satt jordens gränser, och du skapade sommaren och vintern.18Men HERRE, tänk på hur fienden hånar och hur dåraktigt folk föraktar ditt namn.19Utlämna inte din turturduva* åt dessa rovdjur, glöm inte dina hjälplösa för alltid.20Kom ihåg ditt förbund! Landets mörka hörn är våldets boningar.21Låt inte den förtryckte dra sig undan i skam, låt de fattiga och förtryckta prisa ditt namn.22Res dig, Gud, och försvara din sak! Tänk på hur du dagen lång hånas av dårar.23Ha inte överseende med dina motståndares skrik och fienders larm som ständigt hörs.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.