1 Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.2 Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.3 Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.4 Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal;5 neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“6 Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.7 Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.8 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“10 Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
— Vzkříšení syna naimské vdovy
11 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí.12 Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“14 Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a “Bůh navštívil svůj lid.“17 A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.
— O Janu Křtiteli
18 O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich19 a poslal je k Ježíšovis otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“20 Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“21 A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.22 Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.23 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ 24 Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?25 Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.26 Nebo co jste vyšli zhlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.27 To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on.29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.30 Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.31 Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?32 Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ‚Je posedlý.‘34 Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘35 Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“
— Ježíš a hříšnice v domě farizeově
36 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.37 V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,38 s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.39 Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“40 Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ –41 “Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“43 Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. 47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“48 Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“49 Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“50 A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“
Новий Переклад Українською
Віра сотника
1Коли Ісус закінчив говорити до народу, який слухав Його, то зайшов до Капернаума.2Раб одного сотника, яким він дорожив, тяжко захворів і був при смерті.3Почувши про Ісуса, сотник надіслав до Нього юдейських старійшин просити Його, щоб прийшов зцілити раба.4Прийшовши до Ісуса, вони щиро благали Його, кажучи: «Він достойний, щоб Ти зробив це для нього,5бо він любить наш народ і побудував нам синагогу».6Ісус пішов разом із ними. І коли Він був недалеко від дому, сотник надіслав своїх друзів сказати Йому: «Господи, не турбуйся, бо я не достойний, щоб Ти увійшов під мій дах.7Тому й себе я не вважав гідним, щоби прийти до Тебе, але скажи лише слово, і одужає мій слуга.8Бо і я людина підвладна й маю під своєю владою підлеглих воїнів. Кажу одному: „Іди!“ – і він іде, а іншому: „Прийди!“ – і він приходить, і рабу моєму: „Зроби це!“ – і він робить».9Почувши це, Ісус здивувався, обернувся до народу, що йшов за Ним, та промовив: «Кажу вам: навіть в Ізраїлі Я не знайшов такої великої віри».10Повернувшись додому, посланці знайшли раба здоровим.
Ісус воскрешає сина вдови
11Наступного дня Ісус пішов до міста, що зветься Наїн; разом із Ним ішли Його учні та великий натовп.12Коли ж Він наблизився до воріт міста, саме виносили померлого, єдиного сина в матері, котра була вдовою; разом із нею було чимало народу з міста.13Побачивши її, Господь змилосердився над нею й сказав: «Не плач!»14І, підійшовши, торкнувся труни, а ті, що її несли, зупинилися. Тоді Ісус промовив: «Юначе! Кажу тобі, встань!»15Мертвий піднявся, сів та почав говорити. І Ісус віддав його матері.16Усіх охопив страх, і прославляли Бога, кажучи: «Великий пророк з’явився між нами!» і«Бог прийшов на допомогу своєму народові!»17І розійшлася ця звістка про Нього по всій Юдеї та по всій тій країні.
Посланці від Івана Хрестителя
18Учні Івана сповістили його про все це. І він, прикликавши двох своїх учнів,19надіслав їх до Господа спитати: ―Ти Той, Хто має прийти, чи нам чекати іншого?20Прийшовши до Нього, чоловіки сказали: ―Іван Хреститель надіслав нас до Тебе спитати: «Ти Той, Хто має прийти, чи нам чекати іншого?»21Саме тоді Він зцілив багатьох від хвороб, недуг та злих духів і багатьом сліпим дарував зір.22У відповідь Він сказав: ―Ідіть і скажіть Іванові те, що ви бачили та чули: сліпі прозрівають, каліки ходять, прокажені очищаються, глухі чують, мертві оживають, а бідним проповідується Добра Звістка.23І блаженний той, хто не спокуситься через Мене.
Свідчення Ісуса про Івана Хрестителя
24Коли посланці Івана відійшли, Ісус почав говорити народові про Івана: «На що ви ходили подивитися в пустелю? На тростину, розхитану вітром?25На кого ви виходили дивитись? На людину, одягнену в м’яку одежу? Але ж ті, що розкішно одягаються й живуть у розкоші, знаходяться в царських палацах.26То на кого ви ходили дивитись? На пророка? Так, Я кажу вам, навіть більше, ніж на пророка!27Він той, про кого написано: „Ось Я посилаю Мого посланця перед обличчям Твоїм, який приготує дорогу перед Тобою“.*28Кажу вам: нема більшого за Івана серед народжених жінками, але найменший у Царстві Божому більший за нього».29Весь народ, а також і митники, що слухали Його, визнавши справедливість Бога, хрестились хрещенням Івана.30А фарисеї та законники відкинули волю Божу про себе й не хрестились у нього.31«Із ким Мені порівняти людей з цього покоління, – сказав Ісус, – і на кого вони схожі?32Схожі на дітей, котрі сидять на базарі та кличуть одне одного, кажучи: „Ми грали вам на сопілці, а ви не танцювали. Ми співали вам жалібні пісні, а ви не плакали“.33Прийшов Іван Хреститель, який не їсть хліба й не п’є вина, а ви кажете: „Має демона!“34Прийшов Син Людський, Який їсть і п’є, а ви кажете: „Ось чоловік – ненажера й п’яниця, приятель митників та грішників“.35Однак мудрість виправдана всіма її дітьми».
Ісус у домі фарисея Симона
36Один із фарисеїв запросив Його поїсти з ним. Зайшовши в дім фарисея, Ісус сів за стіл.37І ось одна жінка з того міста, яка була грішницею, дізналася, що Він сидить за столом у домі фарисея. Вона принесла алебастровий глечик із дуже дорогим миром38та, припавши до ніг Ісуса ззаду, плачучи, почала слізьми обмивати Його ноги й волоссям своєї голови витирати їх, цілувала Його ноги й мастила миром.39Побачивши це, фарисей, який запросив Ісуса, подумав собі: ―Якби Він був пророком, то знав би, що жінка, яка торкається до Нього, – грішниця.40Тоді Ісус звернувся до нього: ―Симоне, маю тобі щось сказати! Той відповів: ―Говори, Учителю!41У одного позикодавця було двоє боржників: один був винен п’ятсот динаріїв*, а інший – п’ятдесят.42Та оскільки вони не мали, чим віддати, він простив обох. Отже, хто з них буде любити його більше?43Симон відповів: ―Я думаю, що той, якому більше простив. Ісус відповів: ―Правильно ти розсудив.44І, обернувшись до жінки, сказав Симонові: ―Бачиш цю жінку? Я зайшов у твій дім, а ти не дав Мені води для ніг, вона ж своїми слізьми обмила Мої ноги та волоссям обтерла їх.45Ти не привітав Мене поцілунком, а вона, відколи Я зайшов, не перестає цілувати Мої ноги.46Ти не намастив Моєї голови олією, а вона миром намастила Мої ноги.47Тому кажу тобі: прощаються її численні гріхи, бо вона багато полюбила, а кому мало прощається, той мало любить.48Потім Ісус промовив до неї: ―Прощаються гріхи твої!49А всі, хто сидів із Ним за столом, почали думати про себе: «Хто Він такий, що й гріхи прощає?»50Він же сказав жінці: ―Віра твоя спасла тебе, іди з миром.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.