1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! 2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. 9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. 11 Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“ 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. 19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou 20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. 27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. 28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Новий Переклад Українською
1Повчання Асафа. Боже, чому Ти покинув нас навіки? Чому гнів Твій палає на овець Твого пасовища?2Згадай громаду Свою, яку придбав Ти віддавна, викупив як плем’я Свого спадку, гору Сіон, на якій Ти оселився.3Спрямуй кроки Твої до вікових руїн – усе зруйнував ворог у святилищі!4Супротивники Твої ревли посеред місць зборів Твого народу, поставили знамена свої як знаки свого панування.5Поводилися ніби лісоруб, що замахнувся сокирою на гущавину лісу.6Та й тепер стесують разом різьблення Храму сокирами й топірцями.7Вогню віддали святилище Твоє, збезчестили, із землею зрівняли помешкання імені Твого.8Промовили в серцях своїх: «Знищимо їх дотла!» Вони спалили усі місця зборів Божих на землі.9Ми не бачимо ознак Божих, немає більше пророка, і немає з нами того, хто знав би, доки так буде.10Доки, Боже, глумитиметься супротивник? Невже вічно глузуватиме ворог з імені Твого?11Чому Ти стримуєш руку Свою, правицю Свою? Витягни її із пахви, вразь їх!12Боже, Царю мій споконвічний, що здійснюєш спасіння посеред землі!13Ти розділив море міццю Своєю, розтрощив голови морським чудовиськам.14Ти розбив голову Левіятана, віддав його на поживу народові пустелі.15Ти висікав джерело і потік, Ти висушував ріки, завжди повноводні.*16Тобі належить і день, і ніч; Ти встановив світило небесне й сонце;17Ти визначив усі межі землі, Ти створив літо й зиму.18Згадай, як ганьбив ворог Тебе, ГОСПОДИ, і народ безумний зневажав Твоє ім’я.19Не віддавай звірам душі голубки Своєї, про життя страдників Твоїх не забувай навіки.20Поглянь на Завіт Свій, бо наповнилися темні кутки землі осередками насильства.21Нехай пригнічений не повертається посоромленим, пригноблений і бідний нехай прославлять ім’я Твоє.22Повстань, Боже, втруться в судову суперечку Свою; згадай, як ганьбить Тебе нерозумний цілий день.23Не забувай крику супротивників Своїх, лементу, що його здіймають безупинно бунтівники проти Тебе.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.