Psalm 40 | Český ekumenický překlad Gute Nachricht Bibel 2018

Psalm 40 | Český ekumenický překlad

VŠECHNU NADĚJI JSEM SLOŽIL V HOSPODINA

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. 2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. 5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. 6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. 7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. 8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. 9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. 10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! 13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. 14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ 17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. 18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!
Gute Nachricht Bibel 2018

Dank und Gelöbnis

1 Ein Lied Davids. 2 Unbeirrt habe ich auf den HERRN gehofft, auf seine Hilfe habe ich gewartet. Er hat mein Schreien gehört und hat mir geholfen. 3 Ich sah mich schon im Grabe liegen, ich sah mich im Sumpf versinken; doch er hat mich herausgezogen und mich auf Felsengrund gestellt. Jetzt kann ich wieder sichere Schritte tun. 4 Ein neues Lied hat er mir in den Mund gelegt, mit dem ich ihn preisen kann, ihn, unseren Gott. Viele sollen es hören und sehen; dann nehmen sie den HERRN wieder ernst und schenken ihm ihr Vertrauen. 5 Wie glücklich ist, wer ganz auf den HERRN vertraut und sich an keine anderen Mächte* bindet, die nur in die Irre führen. 6 HERR, mein Gott! Du hast so viel für uns getan; niemand ist wie du! Deine Pläne, deine wunderbaren Taten – wenn ich sie alle aufzählen wollte, ich käme nie an ein Ende! 7 Aus Opfern und Gaben machst du dir nichts, Brandopfer und Sühneopfer verlangst du nicht von mir. Aber du hast mir Ohren gegeben, um auf dich zu hören! 8 Darum sage ich: Mein Gott, ich bin bereit, zu tun, was du von mir erwartest, so wie es für mich aufgeschrieben ist im Buch des Gesetzes. Ich freue mich über dein Gesetz und trage es in meinem Herzen. 10 Vor der ganzen Gemeinde will ich erzählen, wie treu du deine Zusagen einlöst.* Ich höre niemals auf, davon zu reden; du weißt es, HERR! 11 Was du getan hast, behalte ich nicht für mich, ich bezeuge es allen, dass du treu bist und hilfst. Ich will der Gemeinde nicht verschweigen, wie gütig und zuverlässig du bist. 12 HERR, du wirst mir dein Erbarmen nicht entziehen. Deine Güte und Treue werden mich stets bewahren. 13 Von allen Seiten überfällt mich das Unglück; ich kann nicht zählen, wie oft es zuschlägt. Meine Verfehlungen haben mich eingeholt; ich kann nichts anderes mehr sehen, ich habe mehr davon als Haare auf dem Kopf. Darum habe ich allen Mut verloren. 14 Sei gnädig, HERR, rette mich, komm, hilf mir bald! 15 Schimpf und Schande komme über alle, die mir nach dem Leben trachten! Zurückweichen sollen sie und zuschanden werden, alle, die an meinem Unglück Freude haben! 16 Sie sollen sich entsetzen über ihre Schande, die hämisch rufen: »Da! Habt ihr’s gesehen?« 17 Doch alle, die deine Nähe suchen, sollen über dich jubeln und glücklich sein! Alle, die deine Hilfe begehren, sollen immer wieder rufen: »Der HERR ist groß!« 18 Ich bin arm und wehrlos; Herr, vergiss mich nicht! Du bist doch mein Helfer und Befreier, mein Gott, lass mich nicht länger warten!