Psalm 106 | Český ekumenický překlad

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?

3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.

4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,

5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.

6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.

7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.

8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.

9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.

10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.

11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.

12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.

13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.

14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.

15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.

16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;

17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.

18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.

19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,

20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.

21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,

22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.

23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.

24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,

25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.

26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,

27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.

28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.

29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.

30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;

31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.

32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,

33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.

34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,

35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.

36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;

37 obětovali své syny a své dcery běsům.

38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.

39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.

40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,

41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.

42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.

43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.

44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,

45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.

46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.

47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.

48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

© 2001 Česká biblická společnost

Gute Nachricht Bibel 2018

Israels Untreue und Gottes Treue

1 Halleluja – Preist den HERRN! Dankt dem HERRN, denn er ist gut zu uns, seine Liebe hört niemals auf!

2 Wer könnte alle seine großen Taten nennen und ihn dafür gebührend preisen?

3 Wie glücklich sind alle, die sich nach Gottes Ordnungen richten und jederzeit tun, was er verlangt!

4 Wenn du deinem Volk deine Liebe zeigst, HERR, dann denk auch an mich! Wenn du es befreist, dann hilf auch mir!

5 Lass mich das Glück deiner Erwählten erleben, gemeinsam mit deinem Volk mich freuen und jubeln mit allen, die dir gehören.

6 Wir haben uns versündigt, wir genauso wie unsere Väter, wir haben Unrecht getan und Schuld auf uns geladen.

7 Unsere Vorfahren haben nichts gelernt aus Gottes Wundertaten damals in Ägypten. Sie vergaßen die vielen Zeichen seiner Güte, schon am Ufer des Schilfmeers widersetzten sie sich ihm.

8 Trotzdem rettete er sie und zeigte seine gewaltige Macht, denn seine Ehre stand auf dem Spiel.

9 Er bedrohte das Schilfmeer und es trocknete aus. Wo sonst abgrundtiefes Wasser ist, ließ er sie wie auf Wüstenboden gehen.

10 Er rettete sie vor den hasserfüllten Feinden und befreite sie aus ihrer Gewalt.

11 Das Wasser deckte die Verfolger zu, nicht einer von ihnen blieb übrig. –

12 Da schenkten sie seinen Worten Vertrauen und priesen ihn mit einem Lied.

13 Doch bald schon vergaßen sie seine Taten; sie warteten nicht, bis sein Plan sich erfüllte.

14 In der Wüste forderten sie Gott heraus, weil sie ihrer Gier nicht widerstanden.

15 Er schickte ihnen, was sie verlangten; dann aber machte er sie so krank, dass sie immer schwächer wurden.

16 Im Lager wurden sie neidisch auf Mose und auf Aaron, den geweihten Diener des HERRN.

17 Da öffnete sich plötzlich die Erde, verschlang Datan und Abiram samt Anhang und schloss sich wieder über ihnen.

18 Ein Feuer flammte auf in ihrer Mitte und verzehrte die ganze rebellische Horde.

19 Am Horeb machten sie sich ein Stierbild, sie warfen sich nieder vor gegossenem Metall.

20 Die Herrlichkeit ihres Gottes vertauschten sie mit dem Bild eines Rindviehs, das Gras frisst.

21 Gott, ihren Retter, vergaßen sie, seine machtvollen Taten in Ägypten,

22 seine Wunder bei den Nachkommen Hams, sein Ehrfurcht gebietendes Tun am Schilfmeer.

23 Darum plante er, sie alle umzubringen; doch Mose, sein Erwählter, trat dazwischen, er warf sich für sie in die Bresche und wandte den Zorn Gottes von ihnen ab, sodass sie nicht ausgerottet wurden.

24 Dann verschmähten sie das herrliche Land, weil sie der Zusage Gottes misstrauten;

25 sie meuterten in ihren Zelten und wollten dem HERRN nicht mehr gehorchen.

26 Da schwor er ihnen mit erhobener Hand, sie in der Wüste sterben zu lassen

27 und ihre Nachkommen in alle Welt zu zerstreuen, damit sie unter fremden Völkern sterben.

28 Sie ließen sich sogar darauf ein, Baal, den Götzen vom Berg Pegor, zu verehren. Sie aßen das Fleisch von Opfertieren, die man toten Götzen dargebracht hatte.

29 Sie reizten den HERRN zum Zorn mit ihrem Treiben und plötzlich kam das Unheil über sie.

30 Doch Pinhas trat vor und hielt Gericht und die Seuche hörte wieder auf.

31 Sein Tun fand Gottes Anerkennung; ihm und seinen Nachkommen wollte Gott diese Tat nie vergessen.

32 Bei der Quelle von Meriba geschah es wieder: Sie forderten Gottes Zorn heraus und brachten Mose damit in Bedrängnis.

33 Sie hatten ihn so sehr gereizt, dass er redete, ohne zu überlegen.

34 Sie tilgten die anderen Völker nicht aus, obwohl es der HERR so befohlen hatte.

35 Sie verschwägerten sich mit den fremden Völkern und nahmen deren Gebräuche an.

36 Sie warfen sich nieder vor den Götzen, die ihnen zum Verhängnis wurden.

37 Sie nahmen ihre Söhne und Töchter und brachten sie den Dämonen als Opfer dar.

38 Das Blut von Schuldlosen vergossen sie, das Blut ihrer eigenen Kinder, die sie für die Götzen Kanaans schlachteten; dadurch entweihten sie das Land.

39 Sie wurden unrein durch ihr Treiben; was sie taten, war Untreue gegen Gott.

40 Der HERR wurde zornig auf sein Volk, er sah sein Eigentum nur noch mit Abscheu.

41 Er lieferte sie an fremde Völker aus und hasserfüllte Leute herrschten über sie.

42 Die Feinde beuteten sie aus und unterdrückten sie mit harter Hand.

43 Oft genug befreite sie der HERR; sie aber blieben widerspenstig und gerieten durch ihre Schuld immer tiefer in Not.

44 Doch wenn er ihre Hilfeschreie hörte und ihre Angst und Verzweiflung sah,

45 dann dachte er wieder an seinen Bund, an das, was er ihnen versprochen hatte. In seiner Güte taten sie ihm leid.

46 Darum ließ er sie Erbarmen finden bei allen, die sie gefangen hielten.

47 HERR, unser Gott, rette uns doch! Hol uns heraus aus den fremden Völkern und führe uns wieder zusammen! Dann werden wir dich preisen, dich, unseren heiligen Gott; und unsere größte Freude wird es sein, dir zu danken!

48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, vom Anfang der Zeiten bis in alle Zukunft! Und alle sollen sagen: »Amen! Halleluja!«

Gute Nachricht Bibel, durchgesehene Neuausgabe, © 2018 Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart