Zefanja 2 | Český ekumenický překlad Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Zefanja 2 | Český ekumenický překlad

SOUD NAD PRONÁRODY - Hospodin ohlašuje tresty pyšným národům a zachovává zbytek svého lidu.

1 Vzchop se, vzpamatuj, pronárode nestoudný, 2 dříve než vstoupí v platnost výnos, a jako plevy přelétne den, dříve než vás stihne planoucí hněv Hospodinův, dříve než vás stihne den Hospodinova hněvu. 3 Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. 4 Gáza bude opuštěna, Aškalón se stane zpustošeným místem, Ašdód bude vyhnán za poledne, vyrván bude i s kořeny Ekrón. 5 Běda vám, obyvatelé Přímoří, pronárode Keréťanů! Slovo Hospodinovo je proti vám. Kenaane, země pelištejská, vyhubím tě do posledního obyvatele. 6 Přímoří se stane krajem pastvin s chýšemi pastýřů, s ovčími ohradami, 7 připadne pozůstatku Judova domu; budou na nich pást a večer budou odpočívat v aškalónských domech, neboť je navštíví Hospodin, jejich Bůh, a změní jejich úděl. 8 Slyším utrhání Moábovo, hanobení od Amónovců. Utrhají mému lidu, proti jeho pomezí se vypínají. 9 Avšak, jakože jsem živ, je výrok Hospodina zástupů, Boha Izraele, Moáb bude jako Sodoma, Amónovci jako Gomora, stanou se panstvím kopřiv, solnou proláklinou, krajem navěky zpustošeným. Oloupí je pozůstatek mého lidu, zbytek mého národa je zdědí. 10 To vše se jim stane za jejich pýchu, neboť utrhali lidu Hospodina zástupů a vypínali se nad něj. 11 Hrozný bude Hospodin, až udeří na ně: stihne úbytěmi všechny bohy země. Každý se mu bude klanět ze svého místa, i všechny ostrovy pronárodů. 12 Také vy, Kúšijci, budete skoleni mým mečem! 13 Napřáhne svou ruku proti severu, zahubí Ašúra, z Ninive učiní zpustošené místo, stepní suchopár; 14 v jeho středu budou odpočívat stáda, všechna zvěř toho pronároda. Na hlavicích sloupů tam bude nocovat pelikán a sýček. Jaký to zpěv zazní z oken! Na prahu trosky, cedrové deštění vytrháno. 15 Tohle je město jásotu, které tak bezpečně trůnilo a v srdci si namlouvalo: „Není nade mne.“ Jak bylo zpustošeno! Jen zvěř tam odpočívá. Každý, kdo přejde kolem, posměšně sykne a mávne rukou.
Einheitsübersetzung 2016

TAG DES GERICHTS ÜBER DIE VÖLKER UND ÜBER JERUSALEM

Mahnung und mögliche Rettung

1 Sammelt euch, tut euch zusammen, du Volk, das nichts erstrebt, 2 ehe ihr zerstreut werdet / wie zerstiebende Spreu, / ehe der glühende Zorn des HERRN über euch kommt, / ehe über euch der Tag des Zorns des HERRN kommt!* 3 Sucht den HERRN, all ihr Gedemütigten im Land, die ihr nach dem Recht des HERRN lebt! Sucht Gerechtigkeit, / sucht Demut! / Vielleicht bleibt ihr geborgen / am Tag des Zorns des HERRN.

Gericht über die Nachbarvölker und Sieg des einzigen Gottes

4 Ja, Gaza wird verlassen sein / und Aschkelon wird eine Wüste, am hellen Mittag treibt man Aschdods Einwohner fort / und Ekron ackert man um. 5 Wehe, die ihr das Gebiet am Meer bewohnt, / ihr Volk der Kereter! Das Wort des HERRN richtet sich gegen euch: Kanaan, Land der Philister, / ich richte dich zugrunde, / keiner deiner Bewohner bleibt übrig. 6 Du wirst zum Weideland der Hirten / und zu Pferchen für Schafe und Ziegen.* 7 Das Gebiet am Meer fällt dem Rest des Hauses Juda zu. Darauf weiden sie; am Abend lagern sie in Aschkelons Häusern. Denn der HERR, ihr Gott, kümmert sich um sie und wendet ihr Geschick. 8 Ich habe den Hohn Moabs gehört / und die Schimpfworte der Ammoniter, die mein Volk verhöhnten / und große Reden führten gegen sein Land. 9 Darum - Spruch des HERRN der Heerscharen, / des Gottes Israels: So wahr ich lebe: Moab wird wie Sodom werden / und die Ammoniter wie Gomorra, ein Wucherplatz für Nesseln, eine Salzgrube / und eine Wüste für immer. Der Rest meines Volkes wird sie ausplündern, / der Überrest meiner Nation wird sie beerben. 10 Das ist die Strafe für ihren Hochmut; denn sie höhnten und führten große Reden gegen das Volk des HERRN der Heerscharen. 11 Furcht erregend tritt der HERR gegen sie auf. Ja, er vernichtet alle Götter der Erde und alle Inseln der Völker werfen sich nieder vor ihm, jedermann an seinem Ort. 12 Auch ihr Kuschiter werdet von meinem Schwert durchbohrt. 13 Er streckt seine Hand auch nach Norden aus / und vernichtet Assur und Ninive macht er zur Öde, / es verdorrt wie die Wüste. 14 Dort lagern Herden, / allerart Tiere der Weide, auf den Kapitellen der Säulen / nächtigen Eule und Dohle. Laut schreit es im Fenster, / ein Rabe krächzt auf der Schwelle. Denn das Zederngetäfel ist weg.* 15 Das also ist die fröhliche Stadt, / die in Sicherheit thronte, die in ihrem Herzen sagte: Ich / und sonst niemand! Welch eine Wüste ist sie geworden, / ein Lager für die wilden Tiere. Jeder, der dort vorbeikommt, pfeift / und hebt entsetzt seine Hand.