— Velikášství krále týrského - Týrský král se pokládá za bohorovného a spoléhá - na svou moudrost i bohatství. Bude však sražen z hory bohů a bídně zahyne v srdci moře.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, řekni týrskému vévodovi: Toto praví Panovník Hospodin: Ve svém domýšlivém srdci si říkáš: ‚Jsem Bůh, sedím na božském trůnu v srdci moří.‘ Jsi člověk, a ne Bůh, i když své srdce vydáváš za srdce božské! 3 Hle, jsi moudřejší než Daniel, nic tajného se před tebou neutají. 4 Svou moudrostí a rozumností ses domohl blahobytu, do svých pokladnic jsi získal zlato a stříbro. 5 Množstvím své moudrosti i svými obchody jsi rozhojnil svůj blahobyt a pro ten tvůj blahobyt se tvé srdce stalo domýšlivým.“ 6 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Protože své srdce vydáváš za srdce božské, 7 hle, přivedu na tebe cizí, kruté pronárody; na krásu tvé moudrosti vytasí své meče, znesvětí tvou skvělost. 8 Spustí tě do jámy, zemřeš smrtí skolených v srdci moří. 9 Budeš ještě prohlašovat: ‚Jsem Bůh,‘ před tím, kdo tě zabije? Jsi člověk, a ne Bůh, jsi v rukou těch, kdo tě skolí. 10 Zemřeš smrtí neobřezanců, rukou cizáků. Já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.“ 11 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:12 „Lidský synu, začni žalozpěv nad týrským králem. Zapěj o něm: Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. 13 Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. 14 Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, 15 na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. 16 Pro množství tvých obchodů se tvé nitro naplnilo násilím a ty jsi zhřešil. I skolím tě, srazím z hory Boží, cherube ochránce, vyhladím tě zprostředka ohnivých kamenů. 17 Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům. 18 Množstvím svých nepravostí, nepoctivostí svých obchodů jsi znesvětil své svatyně. Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří. 19 Všude mezi lidmi, kde tě znají, strnou nad tebou v úděsu, staneš se odstrašujícím příkladem, zanikneš navěky.“
— Proti Sidónu - Ani Sidón neobstojí před Božím soudem.
20 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:21 „Lidský synu, postav se proti Sidónu a prorokuj proti němu.22 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, Sidóne, a budu oslaven v tvém středu. I poznají, že já jsem Hospodin; až v něm vykonám soudy, budu v něm posvěcen. 23 Sešlu na něj mor, krev do jeho ulic, budou uprostřed něho padat skolení, meč na něj dolehne ze všech stran. I poznají, že já jsem Hospodin.“
— Izrael bude shromážděn - Soudem nad okolními pronárody se Hospodin přizná ke svému lidu.
24 „Dům izraelský už nebude mít zhoubný trn, trní sužující ze všech stran kolkolem ty, kdo jím pohrdají. I poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“ 25 Toto praví Panovník Hospodin: „Shromáždím dům izraelský z národů, mezi kterými jsou rozptýleni, a budu mezi nimi posvěcen před očima pronárodů. Budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal Jákobovi, svému služebníku.26 Budou v ní bydlet bezpečně, postaví si domy, vysadí vinice, bezpečně budou bydlet, až vykonám soudy nade všemi sousedy kolem, kteří jimi pohrdají. I poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh.“
Einheitsübersetzung 2016
Gegen den Fürsten von Tyrus
1Das Wort des HERRN erging an mich:2Menschensohn, sag zum Fürsten von Tyrus: So spricht GOTT, der Herr: Weil sich dein Herz überhoben hat und du sagtest: Ich bin ein Gott, einen Wohnsitz für Götter bewohne ich im Herzen der Meere. Doch du bist ein Mensch und kein Gott, obwohl du dein Herz dem Herzen eines Gottes gleichgestellt hast.3Siehe, du bist weiser als Daniel. / Kein Geheimnis war dir zu dunkel.4Durch deine Weisheit und Einsicht / schufst du dir Reichtum.
Mit Gold und Silber / fülltest du deine Kammern.5Durch deine gewaltige Weisheit, durch deinen Handel / hast du deinen Reichtum vermehrt.
Doch dein Herz hat sich erhoben / wegen all deines Reichtums.6Darum - so spricht GOTT, der Herr:
Weil du dein Herz / dem Herzen eines Gottes gleichgemacht hast,7darum, siehe, bringe ich Fremde über dich, / tyrannische Nationen.
Sie zücken ihre Schwerter gegen all deine prächtige Weisheit, / entweihen deinen strahlenden Glanz.8Sie stoßen dich hinab in das Grab; / wie einer durchbohrt wird und stirbt,
so stirbst du / im Herzen der Meere.9Wirst du dann angesichts deiner Mörder noch sagen: / Ich bin ein Gott?
Du bist ein Mensch und kein Gott / in der Hand derer, die dich durchbohren.10Wie Unbeschnittene sterben, / so stirbst du durch Fremde;
denn ich habe gesprochen - / Spruch GOTTES, des Herrn.
Totenklage über den König von Tyrus
11Das Wort des HERRN erging an mich:12Menschensohn, stimm eine Totenklage an über den König von Tyrus und sag zu ihm: So spricht GOTT, der Herr:
Du warst ein vollendet gestaltetes Siegel, / voll Weisheit und vollkommener Schönheit.*13Im Garten Gottes, in Eden, bist du gewesen. / Allerlei kostbare Steine umgaben dich:
Rubin, Topas, dazu Jaspis, / Chrysolith, Karneol und Onyx, / Saphir, Karfunkelstein und Smaragd.
Aus Gold war alles gemacht, / was an dir erhöht und vertieft war,
all diese Zierden brachte man an, / am Tag, als du erschaffen wurdest.14Du, Kerub, mit ausgebreiteten, schützenden Flügeln, / ich hatte dich eingesetzt.
Auf dem heiligen Berg der Götter bist du gewesen. Zwischen den feurigen Steinen gingst du umher.15Ohne Tadel warst du auf deinen Wegen / seit dem Tag, an dem du erschaffen wurdest, /
bis Verbrechen an dir gefunden wurde.16Durch deinen ausgedehnten Handel / wurde dein Inneres mit Gewalttat erfüllt, /
in Sünde bist du gefallen.
Da habe ich dich entweiht, entfernt vom Berg der Götter, / und dich zugrunde gerichtet, du beschirmender Kerub, / weg aus der Mitte der feurigen Steine.17Hochmütig war dein Herz geworden, / weil du so schön warst.
Du hast deine Weisheit vernichtet, / verblendet vom strahlenden Glanz.
Ich stieß dich auf die Erde hinab. / Den Blicken der Könige gab ich dich preis,
damit sie dich alle begaffen.18Du hast durch deine gewaltige Schuld, / durch Unrecht bei deinem Handelsgeschäft
deine Heiligtümer entweiht.
So ließ ich mitten aus dir Feuer hervorbrechen. / Das hat dich verzehrt.
Vor den Augen all derer, die dich sahen, / machte ich dich zu Asche auf der Erde.19Alle, die dich kennen unter den Völkern, / sind entsetzt über dich.
Zum Schrecken bist du geworden, / du bist für immer dahin.
Gegen Sidon
20Das Wort des HERRN erging an mich:21Menschensohn, richte dein Gesicht auf Sidon, tritt als Prophet gegen es auf22und sag: So spricht GOTT, der Herr:
Siehe, ich gehe gegen dich vor, Sidon, / und verherrliche mich in deiner Mitte.
Dann werden sie erkennen, / dass ich der HERR bin,
wenn ich an ihm das Urteil vollstrecke / und mich an ihm als heilig erweise.23Ich schicke ihm Pest und Blut / in seine Gassen.
Und es fallen in seiner Mitte Erschlagene, / wenn das Schwert von überallher auf es einschlägt.
Dann werden sie erkennen, / dass ich der HERR bin.
Verheißung für Israel
24Dann droht dem Haus Israel kein stechender Dorn und kein verletzender Stachel mehr von allen ringsum, die sie verachten. Daran werden sie erkennen, dass ich GOTT, der Herr, bin.25So spricht GOTT, der Herr: Wenn ich die vom Haus Israel aus all den Ländern zusammenführe, in die sie zerstreut sind, dann erweise ich mich an ihnen vor den Augen der Völker als heilig. Sie werden auf ihrem Ackerboden wohnen, den ich meinem Knecht Jakob gegeben habe.26Dort werden sie in Sicherheit leben; sie werden Häuser bauen und Weinberge pflanzen. Sie wohnen in Sicherheit, sobald ich an all denen, die sie ringsum verachtet haben, das Urteil vollstrecke. Dann werden sie erkennen, dass ich, der HERR, ihr Gott bin.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.