2.Samuel 14 | Český ekumenický překlad
1 Jóab, syn Serújin, poznal, že král je Abšalómovi nakloněn.2Poslal tedy Jóab do Tekóje pro moudrou ženu a řekl jí: „Předstírej smutek, oblékni si smuteční šaty a nemaž se olejem. Vydávej se za ženu, která již po mnoho dní drží smutek nad mrtvým.3 Předstoupíš před krále a promluvíš k němu takto.“ A Jóab ji naučil, co má mluvit.4 Tekójská žena s králem promluvila. Padla tváří k zemi, klaněla se a zvolala: „Pomoz, králi!“ 5 Král se jí zeptal: „Co je ti?“ Ona odvětila: „Ach, jsem ovdovělá žena, muž mi zemřel.6 Tvá otrokyně měla dva syny. Ti se spolu na poli pohádali a nebylo nikoho, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.7 A teď celé příbuzenstvo povstalo proti tvé otrokyni a žádají: Vydej nám bratrovraha, ať ho usmrtíme za život jeho bratra, kterého zavraždil. Ať vyhladíme i dědice. Tak chtějí uhasit i tu jiskřičku, která mi zbývá, aby po mém muži nezůstalo na zemi ani jméno ani potomstvo.“ 8 Král ženě řekl: „Jdi do svého domu a já o tobě rozhodnu.“9Ale tekójská žena králi odvětila: „Králi, můj pane, nechť je ta vina na mně a na domu mého otce, avšak král a jeho trůn ať je bez viny.“ 10 Král prohlásil: „Kdo by proti tobě mluvil, toho přiveď ke mně a víckrát se tě nedotkne.“11 Ona řekla: „Nechť prosím král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby krevní mstitel neusiloval dál o zkázu a aby mého syna nezahladili.“ On prohlásil: „Jakože živ je Hospodin, ani vlas tvého syna nepadne na zem!“12 Žena odvětila: „Nechť smí tvá otrokyně králi, svému pánu, povědět ještě něco.“ Řekl: „Mluv.“ 13 Žena pravila: „Proč ty smýšlíš právě tak proti Božímu lidu? Když král vyslovil toto slovo, jako by obvinil sebe, že neumožnil návrat tomu, kterého zahnal.14 Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro.15Nyní jsem tedy přišla, abych králi, svému pánu, přednesla tuto řeč, protože jsem se bála lidu. Tvá otrokyně si řekla: Promluvím ke králi. Snad král prosbu své služebnice splní.16 Král zajisté vyslyší a vyprostí svou služebnici ze spárů muže, který usiluje vyhladit mě i s mým synem z Božího dědictví.17 Tvá otrokyně si řekla: Kéž slovo krále, mého pána, přinese uklidnění, vždyť král, můj pán, je jako Boží posel a rozlišuje dobro a zlo. Hospodin, tvůj Bůh, buď s tebou!“ 18 I odpověděl král ženě: „Nezatajuj přede mnou, nač se tě zeptám.“ Žena řekla: „Mluv prosím, králi, můj pane.“19 Král se zeptal: „Nemá v tom všem ruce Jóab?“ Žena odpověděla: „Jakože je živa tvá duše, králi, můj pane, nelze uhnout napravo ani nalevo od ničeho, co král, můj pán, vyřkne. Tvůj služebník Jóab to byl, kdo mi dal příkaz a kdo tvou otrokyni naučil všemu, co má mluvit.20 Jen proto, aby se tato záležitost stočila žádoucím směrem, dopustil se tvůj služebník Jóab této věci. Můj pán je však moudrý, tak moudrý jako Boží posel, a pozná vše, co se na zemi děje.“ 21 I řekl král Jóabovi: „Hle, již jsem to zařídil. Jdi, přiveď mládence Abšalóma zpátky.“22 Tu padl Jóab tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Řekl: „Dnes tvůj služebník poznal, že u tebe nalezl přízeň, králi, můj pane, když král prosbu svého služebníka splnil.“23 Jóab se hned odebral do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.24 Ale král nařídil: „Ať se uchýlí do svého domu. Moji tvář nespatří.“ Abšalóm se tedy uchýlil do svého domu a královu tvář nespatřil. 25 V celém Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny.26 Když si dával ostříhat hlavu – dával se stříhat koncem každého roku, poněvadž ho vlasy tížily tak, že se stříhat musel –, váha vlasů z jeho hlavy byla dvě stě šekelů královské váhy.27 Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu.28 Abšalóm bydlel v Jeruzalémě dva roky, aniž spatřil královu tvář.29 Pak poslal Abšalóm pro Jóaba, aby ho vyslal ke králi, ale on k němu přijít nechtěl. Poslal pro něho ještě podruhé, ale on zase nechtěl přijít.30 Proto řekl svým služebníkům: „Hleďte, Jóab má díl pole vedle mého a má tam ječmen. Jděte a vypalte jej.“ Abšalómovi služebníci ten díl vypálili.31 Hned nato se Jóab vypravil do domu k Abšalómovi a vyčítal mu: „Proč tvoji služebníci vypálili díl, který mi patří?“32 Abšalóm Jóabovi odpověděl: „Hle, poslal jsem ti vzkaz, abys přišel sem, že tě vyšlu ke králi s dotazem: Proč jsem přišel z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych tam byl zůstal. Nyní chci spatřit královu tvář. Je-li na mně vina, ať mě vydá na smrt!“33 Jóab předstoupil před krále a oznámil mu to a král dal Abšalóma zavolat. Ten před krále předstoupil a klaněl se před králem tváří až k zemi. I políbil král Abšalóma.
Nya Levande Bibeln
En kvinna talar för Absaloms sak
1När general Joab förstod hur mycket kungen längtade efter att få träffa Absalom,2skickade han efter en kvinna från Tekoa, som hade rykte om sig att vara mycket klok. Han såg till att hon fick träffa kungen och talade om för henne vad han ville att hon skulle framföra."Låtsas att du sörjer", sa han. "Sätt på dig sorgkläder och se ut som om du hade sörjt djupt under en längre tid."4När kvinnan kom inför kungen, föll hon ner med ansiktet mot golvet och ropade: "Ers Majestät, ni måste hjälpa mig!"5"Vad kan jag göra för dig?" frågade han."Jag är änka", svarade hon. "Mina två söner började slåss ute på åkern, och eftersom det inte fanns någon där som kunde skilja dem åt, blev den ene dödad.7Nu kräver resten av familjen att jag ska överlämna min andre son till dem, så att de kan ta livet av honom för att han mördade sin bror. Men om jag gör det, har jag ingen son kvar, och min makes namn kommer att utplånas."8"Låt mig ta hand om detta", svarade kungen. "Jag ska se till att ingen rör honom."9"Tack, Ers Majestät", svarade hon. "Jag tar på mig ansvaret, om man kommer att kritisera er för detta."10"Oroa dig inte över det," svarade kungen. "Om någon sätter sig emot det, kan du ta med honom till mig, och jag kan försäkra dig att han aldrig mer ska klaga!"11Då sa kvinnan: "Lova inför Gud att ingen kommer att skada min son! Jag vill inte ha någon mer blodsutgjutelse.""Jag lovar inför Gud," svarade han. "Inte ett hår på din sons huvud ska krökas!"12"Låt mig då bara få be er om en enda sak till!" sa hon."Ja, gärna", sa han. "Tala ut! "13"Varför gör ni inte lika mycket för alla bland Guds folk som ni har lovat att göra för mig?" frågade hon. "Ni har dömt er själv när ni lovat att hjälpa mig, för ni har vägrat att ta hem er egen utstötte son.14Vi måste ju alla dö en gång. Våra liv är som vatten som hälls ut på marken - det kan inte samlas upp igen. Gud kommer att välsigna er med ett längre liv, om ni kan fundera ut ett sätt att hämta tillbaka er son från hans landsflykt.15Men jag har kommit till er för att be er för min son, för jag och min son var hotade till livet, och jag sa för mig själv: 'Kanske kungen kan lyssna till mig och rädda oss undan dem som vill att vår familj ska dö ut.17Det är bara kungens ord som kan ge oss frid.' Jag vet att ni är som ett sändebud från Gud och att ni kan skilja mellan gott och ont. Herren ska vara med er!"18"Det är en sak jag vill veta", sa kungen."Vad är det, Ers Majestät?" undrade kvinnan.19"Skickade Joab hit dig?" Kvinnan svarade: "Hur kan jag neka till det? Ja, Joab skickade hit mig och sa till mig vad jag skulle säga.20Han gjorde det för att ni skulle se den här saken på ett nytt sätt. Men ni är lika vis som Guds budbärare och vet allt som händer."21Då skickade kungen efter Joab och sa: "Jag ska göra som du vill. Gå och hämta tillbaka Absalom."22Joab föll ner inför David och välsignade honom och sa: "Äntligen vet jag att du tycker om mig, för du har besvarat min bön!"23Sedan gick Joab till Gesur och hämtade tillbaka Absalom till Jerusalem.24"Låt honom gå till sin egen bostad", befallde kungen. "Han får aldrig komma hit. Jag vill inte se honom i ansiktet."
Absalom ber att få träffa David
25Nu fanns det ingen i Israel som var så vacker och välväxt som Absalom, och ingen fick så mycket beröm som han.26Han klippte sitt hår bara en gång om året när det blivit alltför tungt att gå omkring med. Det vägde då nästan två kilo.27Han fick tre söner och en dotter som fick heta Tamar. Hon växte upp till en mycket vacker kvinna.28När Absalom hade varit i Jerusalem i två år och ännu inte sett kungen,29skickade han bud efter Joab för att be denne tala med kungen, men Joab ville inte komma. Absalom sände då bud efter honom än en gång, men han vägrade på nytt.30Då sa Absalom till sina tjänare: "Joabs kornåker ligger bredvid min. Gå och sätt eld på den!" Då gjorde tjänarna som Absalom hade sagt,31och snart kom Joab till Absalom och frågade: "Varför har du förstört min åker?"32Absalom svarade: "Därför att jag ville be dig fråga kungen varför han förde mig tillbaka från Gesur, när han ändå inte tänker träffa mig. Jag kunde ju lika gärna ha bott kvar där. Nu vill jag träffa kungen, och om han anser mig skyldig till något, så får han väl avrätta mig."33Joab berättade då för kungen vad Absalom hade sagt. Slutligen kallade David på Absalom. När han kom bugade han sig djupt inför kungen, och David kysste honom.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.