— Šalomoun v Gibeónu - Šalomoun prosí Boha o moudrost a dostává i bohatství a slávu.
1 Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma.2 Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován. 3 Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.4Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí. 5 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“6 Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.7 Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet.8 A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten.9 Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout ?“10 Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.11 Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání,12 hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.13 A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny.14 Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“15 Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.
— Šalomounův soud - Šalomoun udiví všechen lid moudrým rozhodnutím sporu dvou žen o dítě.
16 Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj.17 Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.18 Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.19 Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla.20 Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně.21Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“22 Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.23 Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ 24 Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč.25 A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“26 Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“27 Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“ 28 Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.
Nya Levande Bibeln
1Salomo ingick en allians med Farao, kungen i Egypten, och gifte sig med en av hans döttrar. Han tog henne med till Davids stad, Jerusalem, där hon bodde tills han hade byggt färdigt sitt palats, templet och muren runt staden.2Vid den tiden bar Israel fram sina offer på altaren som man hade rest på höjderna, eftersom Herrens tempel ännu inte var byggt.
Salomo ber om vishet
3Salomo visade sin kärlek till Herren genom att följa de råd han fått av sin far David, bortsett från att han fortsatte att offra på höjderna och tända rökelse där.4Det mest kända altaret fanns i Gibeon, och dit gick kungen ofta och bar sammanlagt fram ett tusen brännoffer!5Där visade sig Herren för Salomo en natt i en dröm och sa till honom att han skulle få vad han än önskade sig!6Salomo svarade: "Du var stor i din barmhärtighet mot min far David, därför att han var trogen mot dig och följde dina befallningar. Du har fortsatt att visa samma barmhärtighet och nåd genom att ge honom en son att efterträda honom.7Herre, min Gud, nu har du gjort mig till kung efter min far David, men jag är ju oerfaren som ett barn och vet oftast inte hur jag ska handla.8Du har satt mig över ditt utvalda folk, en nation så stor att man knappast kan räkna dess invånare.9Ge mig nu ett lydigt hjärta och ett sådant förstånd att jag kan regera på rätt sätt över ditt folk och förstå skillnaden mellan rätt och orätt. För vem kan väl i egen kraft styra detta mäktiga folk?"10Herren var mycket nöjd med hans svar, och han var glad över att Salomo hade bett om vishet och förstånd för att kunna regera över folket.11"Därför att du har bett om vishet för att rätt kunna styra mitt folk, och inte om ett långt liv, rikedom för egen del eller dina fienders undergång,12ja, därför ska jag ge dig vad du har bett om!" svarade Herren. "Jag ska ge dig större vishet än någon annan någonsin haft eller kommer att få.13Jag ska dessutom ge dig vad du inte bad om, nämligen ära och rikedom. Ingen i hela världen ska under din livstid bli din like bland kungar,14och om du följer mig och lyder mina lagar, så ska jag låta dig få leva länge, precis som din far David fick göra."15Sedan vaknade Salomo ur sin dröm. Han återvände till Jerusalem och ställde sig framför Guds ark. Där bar han fram brännoffer och tackoffer, och sedan inbjöd han hela hovet till en fest.
Salomo visar prov på sin vishet
16Strax därefter kom två prostituerade kvinnor till kungen för att han skulle döma i en tvist.17"Ers Majestät, vi bor båda i samma hus", började en av dem. "Helt nyligen fick jag ett barn, och när det var tre dagar gammalt fick den här kvinnan också ett barn. Det bodde inga andra i huset.19Men hennes barn dog när hon i sömnen råkade lägga sig på det.20Då gick hon upp mitt i natten när jag sov, lade det döda barnet i mina armar och tog min son, som låg bredvid mig, till sig.21På morgonen när jag skulle ge mitt barn mat, upptäckte jag att det var dött, men när det blev ljusare såg jag att det inte var rätt barn.22Den andra kvinnan avbröt henne: "Det var visst hennes egen son, och barnet som lever är mitt."På det sättet grälade de alltså inför kungen.23"Låt oss nu reda ut det här", sa kungen. "Båda säger ni att det levande barnet är ert och att det döda barnet tillhör den andra.24Ge mig nu ett svärd." Man hämtade ett svärd till kungen, som föreslog:25"Hugg det levande barnet i två delar, och låt de båda kvinnorna få var sin del."26Barnets mor, som naturligtvis älskade sin son, utropade då: "Nej, Ers Majestät! Ge henne barnet i stället. Döda det inte!""Nej, varken du eller jag ska ha honom", sa den andra kvinnan. "Dela honom mellan oss i stället!"27Då sa kungen: "Ge pojken till henne som vill att han ska få leva. Hon är hans mor!"28Över hela landet fick man höra talas om den dom kung Salomos avkunnade, och alla insåg vilken vishet Gud hade gett honom.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.