1Til korlederen: En visdomssang af David. Synges til akkompagnement af strengeinstrumenter.2Hør min bøn, Gud, lyt til mit råb om hjælp.3Hør mig og svar mig. Jeg er ude af mig selv og ryster af skræk.4Mine fjender gør mig bange med deres voldsomme trusler. De er rasende på mig og klar til angreb.5Mit hjerte banker helt vildt, dødsangsten overmander mig.6Jeg er grebet af skræk og rædsel, jeg er lammet af frygt.7Jeg ville ønske, jeg havde vinger som en fugl, så jeg kunne flygte og finde fred.8Jeg ville flyve langt bort, slå mig ned i ødemarken og blive der.9Jeg ville skyndsomst søge ly for det voldsomme uvejr.10Skab forvirring hos dem, Herre, og forstyr deres planer. Der er oprør og ufred i byen.11Der går vagter på bymuren dag og nat, men den virkelige fare kommer indefra.12Der er vold og mord overalt, trusler og bedrageri breder sig uhæmmet.13Hvis det var en fremmed, der rasede imod mig, kunne jeg bedre holde det ud. Hvis jeg blev hånet af mine fjender, kunne jeg løbe væk fra dem.14Men det var dig, som jeg troede var min ven, du var min følgesvend og min fortrolige.15Vi delte hinandens hemmeligheder, vi fulgtes ad i festoptoget til Guds hus.16Gid du ville sende dem i døden, Gud, for ondskaben har fyldt deres sind.17Jeg vil råbe til min Gud, og Herren vil redde mig.18Morgen, middag og aften vil jeg klage min nød, og han vil høre min bøn.19Han vil redde mig fra mine angribere, selv om der er mange, der kæmper imod mig.20Gud, som hersker fra fortids dage, vil høre mig og ydmyge dem. De nægter jo at forandre sig, de frygter ikke Gud.21Min ven forrådte mig, han brød sit løfte.22Hans tale var glat som olie, men han havde bagtanker om oprør. Hans ord var bløde som smør, men de blev snart til skarpe dolke.23Kast din byrde på Herren, så vil han bære den for dig. Han lader ikke de gudfrygtige bukke under. Aldrig i evighed.24Gud, send de onde bedragere i afgrunden, mordere og løgnere skal dø i deres ungdom. Men jeg sætter min lid til dig.
Český ekumenický překlad
DOPŘEJ, BOŽE, MODLITBĚ MÉ SLUCHU
1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. 2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, -Sela- 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, -Sela- když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.