Psalm 31 | Bible Kralická nuBibeln

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 31 | Bible Kralická
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. 3 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 4 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. 5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 6 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. 7 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. 8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 9 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. 11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 12 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. 13 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. 14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 15 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. 16 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. 17 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 19 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. 20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. 21 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. 22 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. 23 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. 24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]

Public Domain

nuBibeln

Klagan, bön om räddning

1 För körledaren. En psalm av David. 2 Till dig, HERRE, tar jag min tillflykt, låt mig aldrig komma på skam. Befria mig i din rättfärdighet. 3 Lyssna till mig, skynda dig att rädda mig. Var en klippa för mig, en fästning, en borg där jag finner frälsning. 4 Du är min klippa och min borg. Led mig, vägled mig för ditt namns skull! 5 Frigör mig ur nätet som har gillrats åt mig. Du är min fästning. 6 I dina händer överlämnar jag min ande, för du befriar mig, HERRE, du trofaste Gud. 7 Jag hatar dem som tillber avgudar. Jag förtröstar på HERREN. 8 Jag jublar av glädje för din nåd. Du såg mitt lidande och du såg min själs ångest. 9 Du överlämnade mig inte åt min fiende. Du ledde mig ut i frihet. 10 HERRE, var nådig mot mig, för jag är i nöd, mina ögon är matta av sorg, likaså min kropp och själ. 11 Mitt liv försvinner i ångest och mina år i suckan, min styrka och min kropp håller på att tyna bort på grund av min skuld. 12 För alla mina fienders skull hånas jag, mina grannar förfärar sig* över mig, och de som ser mig på gatan flyr från mig. 13 Jag är lika bortglömd som en död, jag har blivit som en krossad kruka. 14 Jag hör mångas skvaller, skräck finns på alla håll, de går samman mot mig för att röja mig ur vägen. 15 Men jag förtröstar på dig, HERRE! Jag säger: ”Du är min Gud.” 16 Mina tider ligger i dina händer, rädda mig ur mina fienders hand, från dem som förföljer mig. 17 Låt ditt ansikte lysa över din tjänare! Rädda mig i din nåd! 18 HERRE, låt mig inte komma på skam när jag ropar till dig. Låt i stället de gudlösa få skämmas och lägga sig stilla i dödsriket, 19 där deras lögnaktiga läppar till sist har tystnat, dessa fräcka, som högmodigt och föraktfullt talar mot de rättfärdiga. 20 Stor är din godhet som du har sparat åt dem som fruktar dig och som du inför alla ger dem som tar sin tillflykt till dig. 21 Du gömmer dem hos dig, skyddade mot människors sammansvärjning, du förvarar dem i din hydda i trygghet mot elaka tungor. 22 Välsignad vare HERREN, för han visade mig sin underbara nåd i en belägrad stad. 23 Förskräckt tänkte jag: ”Jag är bortstött från dig.” Men du hörde mina böner, när jag ropade till dig om hjälp. 24 Älska HERREN, alla hans fromma. HERREN bevarar de trogna, men dem som handlar i övermod straffar han strängt. 25 Var starka, fatta mod, alla ni som hoppas på HERREN.