Psalm 88 | Bible Kralická Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 88 | Bible Kralická
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. 2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah. 12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Public Domain

Einheitsübersetzung 2016

Klage eines Vereinsamten im Angesicht des Todes

1 Ein Lied. Ein Psalm der Korachiter. Für den Chormeister. Nach der Weise Krankheit zu singen. Ein Weisheitslied Hemans, des Esrachiters. 2 HERR, du Gott meiner Rettung, am Tag und in der Nacht schrei ich vor dir. 3 Lass mein Bittgebet vor dein Angesicht kommen, neige dein Ohr meinem Rufen! 4 Denn mit Leid ist meine Seele gesättigt, mein Leben berührt die Totenwelt. 5 Schon zähle ich zu denen, die hinabsteigen in die Grube, bin wie ein Mensch, in dem keine Kraft mehr ist. 6 Ausgestoßen unter den Toten, wie Erschlagene, die im Grab liegen, derer du nicht mehr gedenkst, abgeschnitten sind sie von deiner Hand.* 7 Du brachtest mich in die unterste Grube, in Finsternisse, in Tiefen. 8 Auf mir lastet dein Grimm, mit all deinen Wogen drückst du mich nieder. [Sela]* 9 Entfernt hast du von mir meine Vertrauten, zum Abscheu machtest du mich ihnen. Gefangen bin ich und komm nicht heraus. 10 Mein Auge erlischt vor Elend. Den ganzen Tag, HERR, ruf ich zu dir, ich strecke nach dir meine Hände aus. 11 Wirst du an den Toten Wunder tun, werden Schatten aufstehn, um dir zu danken? [Sela] 12 Erzählt man im Grab von deiner Huld, von deiner Treue im Totenreich? 13 Werden deine Wunder in der Finsternis erkannt, deine Gerechtigkeit im Land des Vergessens? 14 Ich aber, HERR, ich schreie zu dir um Hilfe, am Morgen komme zu dir mein Bittgebet. 15 Warum, HERR, verstößt du mich, verbirgst vor mir dein Angesicht? 16 Elend bin ich, ein Sterbender von Jugend an, ich trage deine Schrecken und erstarre. 17 Über mich fuhr dahin die Glut deines Zorns, deine Schrecken haben mich vernichtet. 18 Sie umfluten mich den ganzen Tag wie Wasser, sie dringen auf mich ein von allen Seiten. 19 Entfernt hast du von mir Freunde und Nachbarn, mein Vertrauter ist nur noch die Finsternis.