Psalm 107 | Bible Kralická Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Psalm 107 | Bible Kralická
1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Public Domain

Einheitsübersetzung 2016

DAS FÜNFTE BUCH

Danklied der Erlösten

1 Dankt dem HERRN, denn er ist gut, denn seine Huld währt ewig. 2 So sollen sprechen die vom HERRN Erlösten, die er erlöst hat aus der Hand des Bedrängers. 3 Er hat sie aus den Ländern gesammelt,/ vom Aufgang und vom Untergang, von Norden und vom Meer her. 4 Sie, die umherirrten in der Wüste, im Ödland, und den Weg zur bewohnten Stadt nicht fanden, 5 die Hunger litten und Durst, denen das Leben dahinschwand. 6 Sie schrien zum HERRN in ihrer Bedrängnis und er entriss sie ihren Nöten, 7 er führte sie auf geraden Wegen, sodass sie zur bewohnten Stadt gelangten. 8 Sie sollen dem HERRN danken für seine Huld, für seine Wundertaten an den Menschen, 9 denn er hat gesättigt die lechzende Kehle und die hungernde Kehle hat er gefüllt mit Gutem. 10 Sie, die saßen in Dunkel und Finsternis, gefangen in Elend und Eisen, 11 denn sie hatten sich widersetzt den Worten Gottes und verachtet den Ratschluss des Höchsten, 12 da beugte er ihr Herz durch Mühsal, sie stürzten und es gab keinen Helfer. 13 Sie schrien zum HERRN in ihrer Bedrängnis und er rettete sie aus ihren Nöten, 14 er führte sie heraus aus Dunkel und Finsternis und ihre Fesseln zerriss er. 15 Sie sollen dem HERRN danken für seine Huld, für seine Wundertaten an den Menschen, 16 denn er hat zerbrochen die Tore aus Bronze und die Riegel aus Eisen hat er zerschlagen. 17 Sie, die töricht waren auf ihrem sündhaften Wege, niedergebeugt von ihren schweren Vergehen, 18 deren Kehle sich ekelte vor jeder Speise, die nahe waren den Pforten des Todes. 19 Sie schrien zum HERRN in ihrer Bedrängnis und er rettete sie aus ihren Nöten, 20 er sandte sein Wort, um sie zu heilen und sie zu befreien aus ihren Gruben. 21 Sie sollen dem HERRN danken für seine Huld, für seine Wundertaten an den Menschen, 22 sie sollen ihm Dankopfer weihen, mit Jubel seine Taten verkünden. 23 Sie, die mit Schiffen das Meer befuhren, Handel trieben auf den großen Wassern, 24 die dort schauten die Werke des HERRN, seine Wundertaten in der Tiefe. 25 Er sprach und ließ den Sturmwind aufstehn, der hoch die Wogen türmte, 26 sie stiegen empor zum Himmel, / in die Urtiefen sanken sie hinab, sodass ihre Seele vor Not verzagte, 27 sie wankten und schwankten wie Betrunkene, verschlungen war all ihre Weisheit. 28 Sie schrien zum HERRN in ihrer Bedrängnis und er führte sie heraus aus ihren Nöten, 29 er machte aus dem Sturm ein Säuseln und es schwiegen die Wogen des Meeres. 30 Sie freuten sich, dass die Wogen sich legten, und er führte sie zum ersehnten Hafen. 31 Sie sollen dem HERRN danken für seine Huld, für seine Wundertaten an den Menschen, 32 sie sollen ihn rühmen in der Versammlung des Volkes, im Kreis der Alten ihn loben. 33 Er macht Ströme zur dürren Wüste, Oasen zum dürstenden Ödland, 34 fruchtbares Land zur salzigen Steppe, wegen der Bosheit seiner Bewohner. 35 Er macht Wüste zum Wasserteich, verdorrtes Land zu Oasen. 36 Dort ließ er Hungernde wohnen, die eine bewohnte Stadt errichteten, 37 die Felder bestellten, Weinberge pflanzten und reiche Ernte erzielten. 38 Er segnete sie, sodass sie sich gewaltig vermehrten, und ihr Vieh machte er nicht weniger. 39 Dann aber wurden sie weniger und beugten sich unter der Last von Unheil und Kummer. 40 Er goss Verachtung aus über die Edlen, er ließ sie umherirren in wegloser Wüste. 41 Doch den Armen hob er empor aus dem Elend und machte seine Sippen zahlreich wie eine Herde. 42 Die Redlichen sehn es und freuen sich, doch alle Bosheit muss ihren Mund verschließen. 43 Wer ist weise, dass er dies alles beachtet? Wer wird die Taten der Huld des HERRN verstehen?