Sprüche 6 | Bible Kralická

1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Public Domain

Český ekumenický překlad

— Před ručením, leností, ničemností

1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka

2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,

3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.

4 Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.

5 Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.

6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,

8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.

9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?

10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si

11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,

13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.

14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.

15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:

17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,

18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,

19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

— Před cizoložstvím

20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.

21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.

22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.

23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:

24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.

25 Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!

26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.

27 Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?

28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?

29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.

30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.

31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.

32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.

33 Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.

34 Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.

35 Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

© 2001 Česká biblická společnost