Sprüche 31 | Bible Kralická

1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

Public Domain

Český ekumenický překlad

SLOVA LEMÚELOVA

1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:

2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?

3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.

4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,

5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.

6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,

7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.

8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,

9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Álef)

CHVÁLA ŽENY STATEČNÉ

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. (Bét)

11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. (Gimel)

12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. (Dálet)

13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. (Hé)

14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. (Vav)

15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. (Zajin)

16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. (Chet)

17 Bedra si opáše silou a posílí své paže. (Tet)

18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. (Jod)

19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. (Kaf)

20 Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. (Lámed)

21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. (Mém)

22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. (Nún)

23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. (Sámek)

24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. (Ajin)

25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Pé)

26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. (Çáde)

27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. (Kóf)

28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: (Réš)

29 „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ (Šín)

30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Táv)

31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

© 2001 Česká biblická společnost