Hiob 3 | Bible Kralická

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

2 Nebo mluvě Job, řekl:

3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Public Domain

Český ekumenický překlad

Jób a jeho přátelé - JÓBŮV NÁŘEK - — Jób proklíná den svého narození

1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.

2 Jób mluvil takto:

3 „Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘

4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.

5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.

6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.

7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.

8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.

9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,

10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.

— Jób chválí smrt

11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky ?

12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?

13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku

14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,

15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,

16 nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.

17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,

18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,

19 malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.

— Jób se ptá po smyslu Božích cest

20 Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,

21 kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,

22 těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?

23 A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?

24 Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;

25 čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.

26 Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“

© 2001 Česká biblická společnost