Psalm 55 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

Psalm 55 | La Bible du Semeur

Trahi

1 Au chef de chœur. Une méditation* de David, à chanter avec accompagnement d’instruments à cordes. 2 O Dieu, ╵écoute ma prière! Ne te dérobe pas ╵lorsque je te supplie! 3 Prête-moi attention ╵et réponds-moi! Abattu*, je gémis; ╵le trouble m’envahit. 4 Je suis troublé ╵quand j’entends les propos ╵de l’ennemi, quand je vois l’oppression ╵qu’imposent les méchants. Les gens m’accablent ╵de leurs méfaits; avec colère, ╵ils me pourchassent. 5 Mon cœur se serre ╵dans ma poitrine, la terreur de la mort ╵vient m’assaillir. 6 Des craintes et des tremblements ╵m’ont envahi, je suis saisi d’horreur. 7 Alors je dis: ╵« Ah! si j’avais les ailes ╵de la colombe! Je prendrais mon envol ╵pour trouver un refuge. 8 Je m’enfuirais ╵bien loin d’ici, pour demeurer ╵dans le désert. Pause 9 Je gagnerais en hâte ╵un sûr abri contre le vent impétueux ╵de la tempête. » 10 O Seigneur, réduis à néant ╵et brouille leur langage, car je ne vois ╵dans la cité ╵que violences ╵et dissensions 11 qui rôdent, nuit et jour, ╵sur ses remparts*. Des malheurs, des misères ╵sont dans son sein; 12 des forces destructrices ╵agissent dans ses murs, l’oppression et la tromperie ╵ne quittent pas ses grandes places. 13 Si c’était l’ennemi* ╵qui venait m’insulter, je le supporterais. Si celui qui me hait* ╵s’élevait contre moi, je pourrais me cacher de lui. 14 Mais c’est toi, toi qui es ╵un homme de mon rang, toi mon intime ╵qui m’es si familier, 15 avec qui je prenais plaisir ╵à échanger des confidences, quand nous allions ensemble ╵avec la foule* ╵dans la maison de Dieu … 16 Que la mort les surprenne! Que, vivants, ils descendent ╵dans le séjour des morts! Car la méchanceté ╵habite leur demeure, ╵jusqu’au fond de leur cœur! 17 Moi, j’en appelle à Dieu, et l’Eternel me sauvera. 18 Le soir, le matin, à midi*, ╵je me répands en plaintes ╵et en gémissements. Il m’entendra, 19 et me rendra la paix, ╵il me délivrera du combat qu’on me livre. Car ils sont très nombreux ╵à s’opposer à moi. 20 Oui, Dieu entend, ╵il les humiliera*. Depuis toujours, il règne. Pause Eux ne s’amendent pas; ils ne craignent pas Dieu. 21 Cet homme, lui, ╵s’en prend à ses alliés, il viole ses engagements ╵scellés par une alliance. 22 Sa bouche est pleine de douceur, ╵plus onctueuse que la crème, mais la guerre est tapie ╵tout au fond de son cœur! Ses propos sont plus doux que l’huile, pourtant, ce sont des épées nues! 23 Rejette ton fardeau ╵sur l’Eternel: ╵il prendra soin de toi, il ne laissera pas le juste ╵s’écrouler pour toujours. 24 Et toi, ô Dieu, ╵tu les feras descendre ╵dans le puits de la destruction. Ces hommes fourbes ╵et sanguinaires n’atteindront pas ╵la moitié de leurs jours. Mais moi, je me confie en toi.

La Bible du Semeur ® Copyright © 1992, 1999, 2015 by Biblica, Inc. Used with permission. All rights reserved worldwide. “La Bible du Semeur” is a trademark registered in the European Union Intellectual Property Office (EUIPO) by Biblica, Inc. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

Český ekumenický překlad

DOPŘEJ, BOŽE, MODLITBĚ MÉ SLUCHU

1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. 2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, -Sela- 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, -Sela- když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!